TOP útočník první ligy: Jak by volil Hokej.cz?
Filip Kuťák
|
Foto: Barbora Tanciková, hclitomerice.cz
Ve druhé nejvyšší soutěži odhalujeme individuální ocenění, o kterých rozhodují sportovní manažeři ze všech čtrnácti klubů. Jak by ale vypadaly hlasovací lístky redaktorů Hokej.cz Marka Hedbávného a Pavla Mandáta, rozhlasového komentátora Adama Kodeta a dlouholetého novináře se specializací na první ligu Libora Kulta? Pokračujeme u útočníků.
Marek Hedbávný
Tomáše Čachotského jsem hltal vlastně už na teletextu. Je to asi jako s Jaromírem Jágrem: Čachotský baví už několikátou generaci. Člověk si ani neuvědomuje, že je mu 43 let – pořád je hvězda. Věřím, že díky svému stylu bruslení jen tak neskončí a jednou pokoří i Roubíkovy rekordy.
Můžu prozradit, že v hlasování sportovních manažerů o nejlepším útočníkovi sezony skončil Filip Kuťák čtvrtý, já osobně bych ho viděl o něco výš. Je jednoznačně nejlepším two-way centrem v soutěži. Pro mě je to takový prvoligový Sidney Crosby: dejte k němu "jakékoliv" křídlo a on z něj udělá dvacetigólového střelce.
Pavel Klhůfek neměl dobré play off, v základní části se ale stal nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem. V top trojce mi tak samozřejmě nemůže chybět. Martin Dočekal potřetí za sebou útočil na krále bodování, v ideálním rozpoložení jde o nejdominantnějšího hráče v lize. Roli rozdílové zlínské posily dokonale naplnil Lukáš Válek.
Adam Kodet
Konečně po dvou letech muž, který dokázal zastínit Martina Dočekala. A i své spoluhráče z formace. Jako centr dát 27 gólů je skvělý počin, byl na ledě u 41 % gólů Vsetína. Pavel Klhůfek dokázal dát gól ze všeho: po střele z první, po krásné kombinaci do prázdné nebo klidně zpoza brány či ze vzduchu. A měl dvakrát větší úspěšnost střelby než jeho kolega z lajny Luboš Rob. I on rychle pochopil, komu to letos lepí, a spíše nahrával. Dominantní sezona, na kterou bohužel nenavázal v play off. V dlouhodobé části byl ale pro mě nejlepší.
U Tomáše Čachotského asi nemá cenu se zbytečně rozepisovat. Absolutní legenda soutěže i Jihlavy a borec, který ve 43 letech na bruslích ujíždí dvacetiletým klukům. A s hokejkou si je povodí úplně stejně. Skromný lídr, který za sebe nechá mluvit výkony na ledě. A ta jeho až klukovská radost při zisku poháru je fakt dojemná. Do posledních dvou zápasů nezasáhl a stejně ovládl produktivitu play off. Neskutečné.
Obligátní, ale nutná volba. Martin Dočekal je obrovský chlap, kterého nejde odstavit od puku, který je nebezpečný v kterékoliv části útočného pásma a který se dokáže dostat ke střele odkudkoliv, i kdyby u něj byli dva bránící hráči. Pořád je hladový, vystřelil nejvíckrát ze všech hráčů. Posbíral jen deset druhých asistencí, 42 dalších bodů bylo primárních. Nejdelší série bez bodu pro něj letos šestizápasová. I třetí sezonu v řadě táhl Třebíč na zádech, a když ho povolali do extraligy, v prvních dvou zápasech dal hned gól. Držet si takovou úroveň konstantně tři sezony v řadě je úchvatné.
Vojtěch Střondala? Malý, mrštný šikula, který dokáže pro soupeře být trnem v oku. Umí provokovat, občas se stačí podívat jen na jeho výraz ve tváři a chtěli byste mu ho upravit ranou pěstí. Navíc k tomu ale dokázal víceméně potvrdit loňská čísla, i když letos Poruba neměla takový lauf jako loni. Vyhrál produktivitu asi nejofenzivnějšího týmu ligy. Umí získat důležité buly, občas předvede nějakou technickou kulišárnu a pro diváka je to zkrátka zábavný hráč. Jsem zvědavý, kam na příští sezonu zamíří.
Kryštof Ouřada je absolutně zásadní postava Kolína a důvod, proč Kozlové budou hrát Maxa ligu i nadále. Někdy v listopadu nebo v prosinci to pro mě byl téměř stoprocentní adept na sestup. Ouřada měl podíl téměř na třetině všech gólů týmu a byl na ledě víc jak u poloviny z nich! Na bruslích létá jako raketa, ale konečně zase dokázal být nebezpečný a efektivní. Spousta jeho gólů by se hodila do sezonních highlightů. Dokáže využít svůj pohyb a jeden na jednoho se dostat téměř přes každého. Moc mu přeju návrat „domů“ do Chomutova a věřím, že bude jedním z tahounů a ještě vyroste.
Pavel Mandát
O první pozici pro mě není pochyb. Říká se, že jeden hráč tým nedělá, ale v případě Martina Dočekala a Třebíče bych řekl, že tomu tak možná je. Horáci svůj tým kolem „Doda“ postavili. Je pro ně nepostradatelný jak v ofenzivě, tak při oslabení. Zkrátka lídr, kterého by ve svém mančaftu chtěl každý trenér
Až jednou potkám Tomáše Čachotského, zeptám se, kde našel fontánu mládí. Úroveň jeho výkonnosti je ve 43 letech neskutečná. V podstatě se dá říct, že co platí u Dočekala a Třebíče, platí také u Čachotského a Jihlavy. Právě on byl jedním ze základních dílků letošního mistrovského tažení v podání Dukly.
Pavel Klhůfek je vítězem kanadského bodování základní části. To asi říká vše, co je potřeba. Během dlouhodobého maratonu zápasů měl konstantní formu bez výkyvů. S parťáky Jonákem a Robem utvořili nejlepší lajnu Maxa ligy. Jenže play off jim nevyšlo. Vsetín chtěl víc než semifinále a tíha nesplněných očekávání leží právě na zmíněném triu, které v klíčové fázi sezony nenašlo pohodu.
Matěj Psota je za mě jeden z nejpodceňovanějších útočníků Maxa ligy. Většina sice ví, že je dobrý, ale málokdo podle mě ví, jak moc dobrý ve skutečnosti umí být. Letošek ukázal jeho možnosti, když s parťákem Dočekalem útočili na korunu krále produktivity. Jenže pak Psotovi (zase) zkřížilo cestu zranění. Zlomená čelist mu sezonu prakticky ukončila. Tak či tak má nevysoký šikula extraligové parametry.
Zlínu předešlé dvě základní části Maxa ligy příliš nevyšly. Jedním z hlavních důvodů bylo i to, že Berani ve svých řadách postrádali útočníka, který by bodově vynikal. Našli ho v Lukáši Válkovi. Třicetiletý forvard byl tahounem, jakým měl být. Společně s Jaromírem Kverkou a Jakubem Šlahařem zle proháněli obrany soupeřů. Ovšem finále s Jihlavou jim moc nevyšlo. I proto Zlínští zůstali před branami baráže.
Libor Kult
U útočníků by asi bylo jednoduché vzít prvních pět ofenzivních hráčů podle kanadského bodování, ale takhle jednoduše to nevidím. Roli hrají i další aspekty, a právě ty v mých očích rozhodly pro Tomáše Čachotského. Neskutečné, jak držel krok s mladšími vlčáky nejen v produktivitě. Navíc opanoval bodování play off a pomohl Jihlavě do baráže.
Nejlepší střelec a nejproduktivnější hráč základní části, v níž navíc skóroval nejčastěji ze všech hráčů v oslabení. Bohužel ve vyřazovacích bojích Pavel Klhůfek čísla z dlouhodobé fáze úplně nepotvrdil, proto jsem ho zařadil na stříbrný stupínek.
Pavel Kordule ještě vylepšil čísla z první litoměřické sezony, navíc si tak výrazně nepomáhal v přesilovkách, což vnímám jako velmi pozitivní počin. A co je nejpodstatnější, z pravidelně hrajících útočníků a vlastně všech hokejistů měl v základní části nejvíc bodů v přepočtu na šedesát minut na ledě.
O kvalitách Martina Dočekala není sporu. Chvilku se sice zahříval, než podobně jako Třebíč najel na mód z předešlých let. Nakonec jako jediný držel krok s Pavlem Klhůfkem, navíc v hodnocení účasti na ledě skončil v základní části výrazně v plusu, přestože de facto třetinu bodů zapsal v přesilových hrách. O jeho vlivu na hru Horácké Slavie by se dala napsat poměrně rozsáhlá seminární práce, i tři body ve čtyřech duelech play off jsou dobrá vizitka, přestože derby o Vysočinu vyznělo pro Jihlavu.
Vůbec poprvé jsem do svého žebříčku zařadil cizince. Frenks Razgals se v obou částech sezony pohyboval na čele bodování Poruby, přestože v dlouhodobé fázi neměl tolik prostoru na ledě jako vítěz týmové produktivity Vojtěch Střondala, takže z toho bylo páté místo v přepočtu bodů na šedesát minut na ledě v celé soutěži. Navíc i v play off zůstal jako jeden z mála členů ostravského souboru v kladných číslech hodnocení účasti na ledě.
Share on Facebook
