Hokej Pardubic mě zklamal, líčí Konečný. Mueller hraje pro tým. Co řekl o synovi?
Michal Konečný
|
Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz
Michal Konečný už ve sbírce extraligové zlato má – v roce 1994 k němu dokráčel s Olomoucí. Teď drží na stejné cestě palce synovi Jakubovi, který válčí za Kometu. „Přiznávám, že v Brně mám kluka, takže fandím Kometě, ale finále sleduju jako otec i jako trenér a Pardubice jsou za mě ubrečenej mančaft," říká upřímně o průběhu finálové série.
Když syn Jakub otevřel skóre šestého finále, zakřičel jste si?
Hodně! Shodou okolností vedle mě sedí Šárka Kašpárková, moje velká kamarádka a společně jsme slavili narozeniny další kamarádky. No a ta kamarádka Kubovi řekla: Dej gól a pošli mi pusu. Poslechl. (směje se)
Kometě teď k titulu chybí poslední krok, ale ten bývá vždy nejtěžší, že?
Jednoznačně! Zrovna před chvílí jsme se o tom v partě bavili. Kometě titul moc přeju, ale jejich pozice bude dost těžká. A když si vzpomenu na šestý zápas semifinále se Spartou, kdy sérii taky mohli ukončit, ale vůbec se jim nepovedl… Mám obavy. Navíc Pardubice nebudou mít co ztratit.
Co byste hráčům před šestým zápasem poradil, kdyby střídačka Komety patřila vám?
Ať do něj jdou s chladnou hlavou. Nicméně je jasné, že všichni věcí, co je v sázce. Troufám si říct, že titul by pro ně po letošní sezoně byl skoro až zázrak. Každopádně ukázali, že dokážou hrát lépe než Pardubice. Mají na svojí straně srdíčko.
„Kometě titul moc přeju, ale z šestého zápasu mám obavy."
Pardubicím podle mě moc nevoní tvrdá hra Komety.
Mám úplně stejný pocit. Ano, v Brně hraje Kuba, takže fandím Kometě, ale na rovinu říkám, že Pardubice jsou za mě ubrečenej mančaft a klidně to tam napište. Každý zápas finále jsem viděl, vnímám je z pozice tatínka i trenéra, ale co předvádí Pardubice… Při každém kontaktu padají. Za mě neskutečný. Páteční zápas tomu z mého pohledu nasadil korunu.
Dá se říct, že právě v přesilovkách Dynamo pátý zápas ztratilo, že?
Když neproměníš pět na tři, nezasloužíš si vyhrát, takže ano. Fakt jsem zklamaný z hokeje, jaký Pardubice ve finále předvádí. Přitom podle mě se nehraje zákeřně. Ano, byla tam sekera Pospíšila na Červenku, ale ta vyplynula z událostí prvního zápasu.
„Pardubice jsou za mě ubrečenej mančaft."
Když se vrátím k synovi Jakubovi, máte radost, že je po letech ve Spartě zpátky doma?
A tak samozřejmě. Na druhou stranu návrat do Komety bylo jeho rozhodnutí, má svůj život. Já ho k tomu rozhodně netlačil. Doufal, že bude mít větší ice time než na Spartě, což se zatím úplně neděje. V tomhle je jeho pozice složitá.
Jakub Konečný | Foto: Vít Golda, hc-kometa.cz
Paradoxní je, že když hrál za Spartu, nejvíc se mu dařilo proti Kometě. Brnu dal tři góly.
Ani jeden neslavil. (usmívá se) Je profesionál, každopádně Brno v sobě má silně zakořeněné. Sám to říká. Na druhou stranu byla jeho pozice ve Spartě silnější. V Brně tolik prostoru zatím nedostává.
Dokázal byste si představit, že v době synova působení ve Spartě se po Brnu projdete v jeho sparťanském dresu?
No… Těžká otázka (směje se) Asi úplně ne.
„Na Kubu jsem hrdý za to, že se prosadil na Spartě i v Kometě."
Na druhou stranu mi přijde, že tahle rivalita je spíš fanouškovská záležitost, ne? Hokejisté ji podle mě vnímají jinak.
Určitě. Zrovna nedávno se mě jeden váš novinářský kolega ptal, jestli lituju toho, že jsem jako Brňák šel do Sparty. Řekl jsem mu, že ne. Kdo by odmítl, když mu na stole přistane nabídka z takového top klubu? Na Kubu jsem hrdý za to, že se v obou organizacích dokázal prosadit.
Hokej spolu řešíte?
Jasně, voláme si po každém zápase, ale bereme to v klidu.
„Naše generace to měla snazší v tom, že nebyly sociální sítě."
Takže není bouřlivák, jakým jste býval vy?
Přesně, Kuba je klidnější po mamince. (usmívá se) I když mu říkám, že někdy je třeba přitvrdit. I provokace a důraz k hokeji, a tím spíš k play off, patří.
Mimochodem, vy už ve sbírce extraligové zlato máte díky triumfu s Olomoucí v roce 1994.
Do play off jsme šli z osmého místa a v našem týmu bylo jedenáct třicátníků, na tu dobu fakt velký počet. Dokázali jsme se semknout a hráli jeden za druhého. Tohle má letošní Kometa podobné, nevidím u nich hvězdu, která by vyloženě vyčnívala a hrála jen na sebe. I Mueller maká pro tým.
Jak jste tehdy zvládali to, co nyní prožívá Kometa? Mám na mysli okamžiky před možná klíčovým zápasem.
V rámci regenerace jsme si dali pivko. (směje se) A když jsme hráli doma, spal celý tým společně. Dokonce bez manželek. (směje se) Naše výhoda byla, že tehdy ještě nefungovaly sociální sítě. Dneska si s prominutím někdo prdne a hned je o tom článek, hned aféra…
Foto: Jakub Knap, hokejkv.cz
Share on Facebook
