Broš v Litvínově: Je to skok, mám brutální respekt. DNA týmu se nedá odstranit
Nový litvínovský trenér Michal Broš
|
Foto: hcverva.cz
Hokej snídá, obědvá a večeří. Dělá ho na 100 %, věnuje mu de facto veškerý čas. Dvacet let jako profi plejer, dekádu jako činovník a kouč. Zatím největší trenérská výzva se před Michalem Brošem tyčí nyní v Litvínově: „Doufám, že je to na prahu padesátky pravý věk, kdy poskočit výš.“
Jak se upeklo vaše spojení s Vervou?
Vždycky to jde hrozně rychle. Nejdřív se řešili litvínovští trenéři, ti se rozhodli nabídky nepřijmout. Potom se řešil jako hlavní kouč Jarda Nedvěd, který mě oslovil, jestli bych do toho s ním nešel. Byli jsme domluvení, ale po dalších jednáních se rozhodl, že zůstane v Litoměřicích. V tu chvíli jsem se dostal na řadu já. Pro mě je to nabídka, která se neodmítá, i když je to klišé.
Neváhal jste, jestli kývnout? Přece jen jste zatím extraligovou trenéřinou takřka nepolíbený.
Rozhodně to je skok, vnímám to. Když nad tím člověk přemýšlí, tak ho napadne, jestli je schopný to zvládnout. Z profi hokeje mám dvě sezony zkušenosti na manažerské židli ve Spartě, rok jsem trénoval tým Univerzity Karlovy. Je to další level, cítím to. K naší extralize mám brutální respekt. Litvínov je historická líheň vynikajících hokejistů a místo, kde pracovali výborní trenéři. Uvědomuju si to. Na druhou stranu je pro mě tahle nabídka pozvánkou do elitní společnosti. Hokej jsem dvacet let hrál, deset let buduju kariéru po kariéře. Trénoval jsem, manažeroval jsem. Každý, kdo to chce dělat, si musí projít zkušenostmi od malých dětí. Věřím, že základy mám. Doufám, že je to na prahu padesátky pravý věk, kdy poskočit výš.
„Když nad tím člověk přemýšlí, tak ho napadne, jestli je schopný to zvládnout.“
Vedle toho se dobře znáte se sportovním manažerem Tomášem Vrábelem. Byl to jeden z faktorů?
Musel být z toho pohledu, že zná mojí práci. Dělali jsme spolu na Spartě, v Jihlavě byl v určitých obdobích taky. Vnímám, že to bylo na miskách vah.
Jako pobočníky jste si zvolil Františka Ptáčka a Jakuba Petra. Čím vás oslovili?
V každém trenérském štábu musí fungovat nějaká chemie, dynamika. Musíte mít podobný pohled na hokej. Asi to bylo o těchto vztazích a vazbách. S Frantou Ptáčkem jsem toho spoustu odehrál, Kubu Petra jsem odjakživa potkával na mládežnických turnajích, kde proti sobě nastupovali naši kluci. U něho taky rozhodly dlouholeté zkušenosti z mládežnických reprezentací.
O společné vizi máte jasno?
Ano. Už se těšíme, až se vrhneme do toho procesu a začneme sekat problémy, jak před námi budou na stole.
O jaké základy se tedy opírá?
(usměje se) To se asi nedá takhle popsat. Pro mě je to o každodenní, dlouhodobé a zodpovědné práci. A hlavně týmové. To je základ každého mužstva, které chce pomýšlet na úspěch – vazby mezi sebou, pracovní nastavení, charakter… Lidí musí táhnout za jeden provaz, být na stejné lodi, makat pro stejný cíl. Když se to nastaví takhle, tak se můžou dít velké věci. I když je to obecná charakteristika a fráze, kterou zná každý. Vím, jak to chodí v týmech, kde to takhle funguje, i v těch, kde se to nepovede vybudovat.
Čím se inspirovat od předchozího realizáku vedeného Karlem Mlejnkem?
Navázat chceme na všechno. Štáb v Litvínově byl za mě mezi TOP třemi v extralize. Má to dva úhly pohledu – přebíráme tým, který je připravený, jádro zůstalo pohromadě. Bylo skvěle vedené, v tom očekávám, že by naše práce mohla být o něco lehčí. A zadruhé, je to velký závazek navázat na takové trenéry. Máme o to větší zodpovědnost.
„Je to velký závazek navázat na takové trenéry. Máme o to větší zodpovědnost.“
Jak se těšíte na práci s bratry Kašovými?
Na všechny se těším. Kašouni jsou samozřejmě základní pilíře, všichni vědí, co to je za hokejisty. Je to pro mě výzva a nová zkušenost.
Už jste s nimi hovořil, představil jste se mančaftu?
Proběhne to na začátku přípravy s tím, že si s každým hráčem chci do té doby promluvit. Ať už osobně, nebo po telefonu. S někým už se to povedlo, s někým ještě mluvit budu.
Sedíte už se sportovním úsekem nad skladbou kádru pro příští ročník?
Nějaké místo k doplnění tam je, řeší se to. Opravdu se čekalo až na to, jaký bude trenérský štáb, aby dostal prostor se ke všem posilám vyjádřit. Bavíme se o tom na dennodenní bázi.
Verva má v krvi útočný hokej, letos maličko utáhla šrouby a spoléhala i na skvělé brankáře. Jaký je váš plán, najít zlatou střední cestu?
Litvínov byl vždycky ofenzivní tým, jeho DNA se nedá odstranit. Ale každý ví, že úspěchy se dělají s dobrou defenzivou. Cílem každého kouče je nastavit správný balanc, aby tým vyhrával a atakoval maximum svého potenciálu.
S čím si na první dobrou spojíte Litvínov?
Zimní stadion je specifický, historický. Ten genius loci plejády skvělých hráčů a trenérů hodně cítím. I diváci byli vždycky hluční, povzbuzovali domácí tým. Ze zápasů mám spoustu vzpomínek a vím, že se mi tady nikdy nehrálo dobře. Doufám, že když budu stát na litvínovské střídačce, tak to využiju ve svůj prospěch.
„Čím víc se blíží první den mého nástupu do funkce, tím víc mě to zase chytá.“
Za sebou jste nechal dvacetiletou kariéru, krok po kroku se posouváte v té trenérské. Zápal do hokeje vás neopouští, že?
Nedovedu si představit dělat něco jiného než hokej. Miluju ten sport, poznal jsem ho z různých úhlů pohledu. Věnuju se mu od rána do večera, v tom byznyse jsem třicet let a každé ráno vstávám euforicky natěšený z postele. Měl jsem štěstí, že jsem vždycky našel práci, která mě bavila a naplňovala. Čím víc se blíží první den mého nástupu do funkce, tím víc mě to zase chytá. Párkrát se mi už stalo, že jsem nemohl dospat. Jsem připravený tomu věnovat maximum, abych nezklamal důvěru a dokázal sobě i ostatním, že už je čas, abych tuhle pozici zaujal.
Co populární podcast Bomby k tyči, s tím je tenhle job neslučitelný, ne?
Je vidět, že ho nesledujete, akorát jsem se v posledním díle s diváky rozloučil. (směje se)
Bohužel jsem ho ještě nestihl…
Ale ne, je to tak. Bavilo mě to, zase je to hokej. Ideální denní náplň je být v bruslích na ledě, stát na střídačce, nebo cepovat svěřence v tělocvičně. Zbytek toho času tráví člověk povídáním s lidmi o hokeji. Zapadalo to do mého nastavení a života.
Share on Facebook
