Žigmund Pálffy o Naganu i hokeji na Slovensku: Zaspali jsme 10 let vývoje
Foto: Jiří Bezucha
Pro Čechy splněný sen, pro Slováky noční můra. Obě země se na olympiádě v Naganu chtěly předvést. Zatímco národní tým slavil historický úspěch v podobě zlata, naši sousedé museli kousat velké zklamání. Na hokejovém turnaji století totiž neprošli přes kvalifikaci. „Byl to pocit nemohoucnosti,“ vzpomíná 50letý útočník Žigmund Pállfy, který v páteční podvečer v pražské O2 areně při 25. výročí olympiády nechyběl ve slovenském výběru.
Hořký konec Slovenska přinesla kvalifikace s Kazachstánem, kterému sousedé podlehli 3:4. Do zápasu navíc nemohli kvůli regulím nastoupit všichni hráči ze zámoří. Možnost hrát měli pouze tři, šanci dostali Peter Bondra, Róbert Švehla a Róbert Petrovický.
Utkání z tribuny tak sledovalo hned pět hráčů – Šatan, Demitra, Zedník, Stümpel a Pálffy. „Žigo přišel a říkal: co děláte na tom ledě? Proč jsem přijel? Zdrbnul nás a letěl zpátky,“ připomíná jeden z momentů v kvalifikačním zápase s Kazachy Ľubomír Višňovský. Pro něj to byla první olympiáda. „Cítili jsme frustraci. Na olympiádě mají hrát nejlepší hráči a oni nám to neumožnili, bylo to trochu nespravedlivé pro nás. Už je to ale dávno,“ upozorňuje obránce, který strávil 14 sezon v NHL.
„Pravidlo bylo, že jen tři hráči ze zámoří můžou hrát kvalifikaci. Smolné. Měli bychom dobrý tým, ale nedá se nic dělat. Byla to nespravedlnost. Měli jsme spoustu hráčů z NHL. Těšili jsme se na turnaj, byli jsme na něj nažhavení a porazil nás Kazachstán, který snad neměl žádného hráče z NHL.“
Právě jeho spoluhráč z Los Angeles Žigmund Pálffy, který v nejprestižnější lize světa zapsal 684 startů, po zápase věnovanému legendám poskytl čekajícím novinářům rozhovor. Přišel v dobré náladě se slovy: „To máte ale výdrž!“
V pátek podvečer jste odehráli v rámci projektu Zápas legend derby s Českem. Jak se vám utkání, i přes prohru 3:6, líbilo?
Užili jsme si to, atmosféra byla vynikající, hlavně u nás v kabině. Jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit.
Na koho jste se nejvíce z českého týmu těšil?
Na Albiho Reichla a na Romana Čechmánka, jsou to bývalí spoluhráči. Ale prakticky na všechny.
I Robert Reichel se na vás těšil, údajně jste byli před akcí ve spojení. Je to tak?
Psali jsme si, viděli jsme se ale až na obědě. Vždy ho rád potkám, je to dobrý parťák. Rádi spolu pokecáme.
Reichel o Naganu: Všechno si to sedlo, hráči byli v ideálním věku
Utkáním se připomínalo 25leté výročí od zisku zlaté medaile, kterou česká reprezentace vybojovala. Jak vzpomínáte na turnaj století?
Na Nagano máme smutné vzpomínky. V kvalifikaci jsme prohráli s Kazachstánem a prakticky jsme tam byli jen tři dny. Ale jsem rád, že Češi turnaj vyhráli a nevyhrál někdo jiný. Mají aspoň na co vzpomínat. Jen škoda, že se tady v Praze nesešli všichni. Rádi se vždy potkáme společně a zavzpomínáme na staré časy.
Z NHL jste jel do Nagana s formou. Jak těžký to byl zápas s Kazachstánem? Cítil jste hořkost, když jste ani nemohl nastoupit?
Tehdy jsem letěl z New Yorku, někteří hráči letěli z Bostonu. Bylo to dost psychicky náročné, ale nedalo se nic dělat, protože pravidlo bylo, že jen tři hráči ze zámoří můžou hrát kvalifikaci. Smolné. Měli bychom dobrý tým, ale nedá se nic dělat, holt to tak bylo.
Berete to jako nespravedlnost?
Ano, byla to nespravedlnost. Měli jsme spoustu hráčů z NHL. Těšili jsme se na turnaj, byli jsme na něj nažhavení. Porazil nás Kazachstán, který snad neměl žádného hráče z NHL, pouze z ruské ligy. Je to taková loterie, když prohrajete, nepostoupíte a za dva dny jedete domů. To bylo pro nás nejhorší. Byl to pocit nemohoucnosti, že jsme nemohli hrát na olympiádě.
Sledoval jste i po vypadnutí zbytek turnaje?
Popravdě už jsem ho nesledoval. Ale jsem rád, že Češi vyhráli.
Díváte se ještě nyní na NHL, i když už tam není tolik zástupců z Česka a Slovenska?
Těžko se na to kouká, když tam není tolik našich hráčů. Máme tam nějak zastoupení. Zaspali jsme dobu. Důležité je, abychom se zase odrazili od dna, což se snad teď podařilo. Doufám, že Slafkovský a další nás budou následovat a dostanou se co nejvýše. Kdysi jsme měli v NHL padesát hráčů, teď máme tři. Slovensko zaspalo deset let doby ve vývoji hokejistů. Talenty ale máme, doufám, že hokej u nás půjde dopředu.
Právě Juraj Slafkovský byl jedničkou loňského draftu. Myslíte si, že mají šanci uchytit se i další?
Sami dobře víme, že draft není všechno. Je to vstupenka do NHL, ale neznamená vše. Je to velmi křehké. Těžká liga a těžký hokej, ve kterém se neprosadí každý.
„Kdysi jsme měli v NHL padesát hráčů, teď máme tři. Slovensko zaspalo deset let doby ve vývoji hokejistů. Talenty ale máme, doufám, že hokej u nás půjde dopředu.“
Hokej se v průběhu let hodně změnil. Seděl by vám dnešní styl?
Kdybych byl mladší, tak ano. Prodloužení se hraje tři na tři, to by byla moje parketa. Tehdy jsme hráli ještě jiný styl hokeje s červenou čárou. To bylo těžké. Kdyby se tohle pravidlo vrátilo, nevím, kolik hráčů by ho zvládlo. Hrálo se na dvě čáry, kdy mohl být hráč v ofsajdu. Teď je hra otevřená a padá více gólů. Dříve to tak ale nebylo, tehdy se vyhrávalo 1:0 nebo 2:0.
Sledujete ještě někdy zámořské týmy, ve kterých jste působil?
Los Angeles i Islanders trochu sleduju. Je to pro mě hodně emotivní. Hrával jsem tam, oba kluby mám moc rád. Velmi rád na působení vzpomínám, i na hru s Albim, nebo Lubem Višňovským v LA. Máme vynikající vztahy. Je to dávno, už můžu jen vzpomínat.
Létáte tam ještě?
Už dlouho jsem tam nebyl, hlavně kvůli covidu. Ani nevím, jaké jsou podmínky. Měl bych se tam někdy vypravit.
Čtvrt století od Nagana. Vyprodaná O2 arena sledovala triumf českých legend
Share on Facebook
