Zemřel legendární Alexander Ragulin, české internacionály smutná zpráva zaskočila

Hokejový svět zaskočila nemilá zpráva. V noci ze středy na čtvrtek zemřel Alexander Ragulin, legendární obránce sovětské sborné a také dlouholetý soupeř československých reprezentantů. Jeden z nejlepších beků hokejové historie válel na špičkové úrovni málem dvacet let. Třikrát vyhrál olympijské hry, získal deset titulů mistrů světa. Na dnešní poměry je jeho bilance neskutečná, unikátní sbírkou vavřínů se může pochlubit pouze Vladislav Treťjak. "Byl to medvěd. Silný chlap, který vážil hodně přes metrák. Obejít ho nebyla žádná legrace," vzpomíná Vladimír Martinec, trenér Moelleru Pardubice.

Ragulin byl symbolem pečlivé sovětské defenzivy. Narodil se 5. května 1941 v Moskvě, hokej začal hrát v jednom ze školních mužstev. V letech 1958-62 nastupoval za Chimik Voskresensk, nejslavnější období 1962-73 prožil v CSKA Moskva. V lize tehdejšího Sovětského svazu sehrál 427 utkání, nastřílel 48 branek. Devětkrát se stal mistrem země. V reprezentaci sehrál 228 utkání, v nichž zaznamenal 26 branek. V letech 1963-71 a 1973 se stal mistrem světa, v roce 1972 si zahrál Sérii století proti výběru zámořské NHL.

V dobách aktivní kariéry platil za neústupného obránce s ohromnou sílou. "Byl nepříjemný, nedal vám prostor. Hrát proti nemu znamenalo pro každého veliké úsilí," tvrdí Jaroslav Jiřík. Vladimír Martinec připomíná, že techničtí a rychlí hráči proti Ragulinovi mívali výhodu. "Platil na něho pohyb, ale kdo si nedal pozor, trefil ho nemilosrdně u mantinelu," konstatuje.

Největší bitvy s moskevským silákem sváděli Jozef Golonka a Jaroslav Holík. Golonka měl s Ragulinem vřelé vztahy. Stýkali se i poté, co oba odešli z hokejových arén. Společně před lety vystoupili třeba v televizním pořadu Milana Markoviče. "Ragulina jsem si vážil jako vynikajícího člověka. Mimo led byl dobrosrdečný, byl to přítel. Takových obránců se moc nenarodí," cituje server hokej.sk Jozefa Golonku.

Také Jaroslav Holík vzpomíná na Ragulina v dobrém. "Na ledě jsme si nedarovali vůbec nic. On by se pořád jenom pral. Byl strašně silný, udělaný. Co mi spolu svedli bitev...," vrací se do minulosti Holík. Ragulina prý naposledy viděl během juniorského mistrovství světa v Moskvě. "Potkali jsme se a chvíli si povídali. Já ho ale blíž poznal dávno předtím. Dvakrát jsem byl na dovolené v Suchumi, kam Ragulin také jezdil," vybavuje si.

Někteří hráči Sovětského svazu bývali v 60. letech minulého století nepřístupní. Uzavření, na slovo skoupí. Žili ve svém světě. Ragulin však mezi ně nepatřil. "Měl jsem ho rád. Alexander byl fajn kluk, s ním jste si mohli povídat o všem. Čas od času jsem ho vídal, naposledy jsme se myslím setkali ve Zlíně," říká Jaroslav Jiřík. Ragulin před časem přijel do Baťova města na popud společnosti Hamé. Měl se stát vyslancem firmy v Rusku, během slavnostní akce na stadionu Luďka Čajky byl Ragulin představen společně s Jozefem Golonkou.

V České republice byl Ragulin i během jarního mistrovství světa. "Přijel jsem jako čestný host. Je fajn, že mě pozvali. Českou republiku mám rád, vždycky se k vám rád vracím," řekl Ragulin před hotelem Corinthia Towers. V Praze tehdy doprovázal skupinu ruských podnikatelů. Působil svěžím dojmem, reagoval velice ochotně. "Dnešní hokej je jiný než ten za našich časů. Ale to je normální. Když mohu, chodím na stadiony, tenhle sport je mým životem," líčil se zaujetím.

Na pražském mistrovství světa si Ragulina všiml i Vladimír Martinec. "Viděl jsem ho v Sazka areně, seděl asi šest řad pode mnou. Osobně jsme se nebavili, bylo ovšem znát, že je v pohodě. Nepůsobil dojmem nemocného člověka," reaguje Martinec. Informaci o Ragulinově smrti přinesla ve čtvrtek ráno televize Rossija. Pak informaci převzala agentura ITAR-TASS. Ragulina prý ve středu večer přepadly srdeční potíže, slavný zadák skonal v noci navzdory bleskové pomoci lékařů.

Ragulin působil od roku 1973 jako trenér CSKA Moskva. Po společenských změnách měl svoje aktivity, dlouhá léta kupříkladu vedl výběr sovětských hokejových veteránů. Dlouho také pracoval v hokejové škole, kde učil základům sportu malé naděje Na podzim 1988 přivezl slavné spoluhráče do tehdejšího Československa, v 90. letech byl s týmem na zápasech v Opavě a také v Bratislavě. Tehdy dorazil i Anatolij Firsov, dnes už rovněž zesnulýí legendární útočník.

Ragulin od státu dostával běžnou penzi malinko vylepšenou o speciální příplatky. "Mistři světa a olympijští vítězové mívají nárok na určitou státní rentu. Tyhle peníze ale neodpovídají reálným poměrům v zemi ani tomu, co pro Rusko udělali," řekl před časem bývalý mezinárodní rozhodčí Michail Galinovskij. Ragulin byl tudíž rád za každou sponzorskou akci. Doma i v zahraničí. Do posledních chvil se angažoval v ruském hokejovém dění.

Jaroslava Holíka zpráva o Ragulinově umrtí zaskočila. "Byli jsme stejně staří, jeho smrt mě překvapila. On patřil ke generaci ruských hráčů, kteří strašně trénovali a přitom si neodpírali alkohol. Byl to dobrosrdečný chlap, který vydržel všechno. Jenže tělo se jednou vzbouří. Strhali ho stejně jako jiné. Když se podíváte na sestavu sborné ze 60. let, zjistíte, že řada hráčů už není mezi námi. Tehdejší systém se snažil z hokejistů získat maximum. Oni trénovali, podstupovali dril. Když pak přestali hrát, byli na tom mizerně. Stát se o ně nepostaral, mnozí končili v sociální nouzi," dodává Jaroslav Holík.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí