Vjačeslav Bykov se zbavil stresů. Odpočívá ve Švýcarsku a čeká, kam ho vítr zavane

V roce 2008 dovedl ruskou sbornou k titulu mistrů světa. Po dlouhých patnácti letech. Za dalších dvanáct měsíců triumf zopakoval. Vjačeslav Bykov byl tehdy pro ruské fanoušky král. Velká východní země mu ležela u nohou, olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa dokázal to, co se předtím nepovedlo Vasiljevovi, Dmitrijevovi, Pljuščevovi, Krikunovovi. Jenže posléze přišly slabší chvíle. Vysoká porážka s Kanadou na olympiádě ve Vancouveru, loňský finálový nezdar s Českou republikou v Kolíně nad Rýnem, nedávno čtvrté místo v Bratislavě. A z krále byl najednou psanec.

"Vyhrává mužstvo, prohrává trenér," řekl Bykov před měsícem ve slovenské metropoli. Rusové nezvládli utkání o bronz s českým národním týmem, každému bylo jasné, že tohle domýšlivá ruská duše nepřekousne. Navíc sborná nepředváděla extra hokej, Bykovovo kouzlo se vytratilo. Krátce po turnaji byl kouč skutečně odvolán, řada kritiků pálila ostrými. Trenérovi vyčítali špatný herní systém, neochotu k omlazení kádru, sázku na některé vyčpelé hvězdy. A podobně.

Chlapík, který i ve vypjatých okamžicích zápasů připomíná na střídačce kus ledu, přijal sesazení s noblesou. Žádné ostré reakce, žádné emotivní odpovědi. Ani snaha bránit se v médiích. "Když jsem na zasedání výkonného výboru svazu uslyšel, že nadále nemáme s kolegou Zacharkinem důvěru, vzal jsem to jako fakt. V Rusku to tak chodí. Když nemáš medaili, musíš pryč," říká nyní v rozhovoru pro Sovětskij Sport.

Od těch překotných dní už utekl nějaký čas. Bykov vyklidil kancelář, vrátil výstroj. Načež usedl do letadla. "Jsem ve Fribourgu, u své rodiny. A odpočívám," hlásí. Chodí prý do kina, do divadla, navštěvuje přátele. "Hokej jsem úplně pustil z hlavy. Nečtu noviny, nesleduju internet," přiznává. Šílený tlak a z toho praměnící stres vystřídala úleva. Angažmá u ruské sborné nedopadlo podle představ, nyní má uznávaný odborník konečně chvilku klidu.

Podle všeobecného názoru se má za to, že ho u elitního ruského výběru nahradí Zinatulja Biljaletdinov. "Pokud to tak bude, ze srdce mu přeju hodně štěstí. Trénovat ruskou reprezentaci není nic jednoduchého," vzkazuje. Když Bykov nastupoval do funkce, byl v červnu 2006 dychtivý ihned se pustit do práce. Zatímco si Biljaletdinov nyní dává na čas, jeho předchůdce kývnul hned. "Dali mi nabídku a já ji vzal. Copak nad něčím takovým vůbec můžete rozmýšlet?" říká upřímně.

Během pěti let prožil období vzestupu, pak částečné krize, nakonec pád. "Když jsme hodnotili letošní šampionát, bylo mi vytknuto, že jsem mimo jiné neprovedl patřičnou generační obměnu. Ale my to měli v plánu už po Vancouveru," brání se. Roli sehrála obava, zda mladí dokáží na velké akci konkurovat světu způsobem, jako to uměli Radulov, Kovalčuk, Aťušov nebo třeba Gorovikov. Povídá se navíc, že Bykov se Zacharkinem měli ve smlouvách uvedeno, že pokud sborná neskončí na šampionátech do třetího místa, může to mít dopad nejen na budoucnost trenérů, ale i některých činovníků svazu.

Všichni byli na jedné lodi, po Bratislavě ovšem zbyli na kocábce jen trenéři. Bykov to přijímá vyrovnaně. "Když bych měl v příměru pokračovat, momentálně pluju s plachetnicí, nadnášejí mě vlny a já vůbec nevím, jaký mám směr. Čekám, kam mě vítr zavane," vykládá. Už v březnu měl nabídku od Fribourgu. Za švýcarský klub hrával, ve městě trvale žije. "Ale tehdy jsem musel říci, aby si našli někoho jiného. Není možné čekat do poloviny května, po mistrovství světa," upozorňuje.

Že by už tenkrát Bykov věděl, jak jeho mise u sborné dopadne? Nyní je každopádně realitou, že se zkušený a úspěšný trenér ocitl na volném trhu. Podle svých slov nikam nespěchá. "Hlavní je pro mě moje rodina. Poslední roky byly vyčerpávající, dělal jsem Ufu i reprezentaci. Rád si teď chvilku orpočinu." Na dotaz, jestli by stál o práci u jiného národního mužstva, například běloruského či lotyšského, odpovídá, že to není pravděpodobné. Sám sebe taktéž nevidí jako dravce, který čeká na uvolněnou pozici v KHL.

Bykov má jméno, respekt. Slušné finanční zázemí. Nikam nemusí spěchat. "Není to tak, že bych měl sbalený kufr," směje se. Hokej bude určitě dělat dál, všechno má ale svůj čas. Postupně vstřebává zklamání, které ho potkalo. Ovšem ne všichni Rusové vidí Bykova jako hlavního viníka posledních výsledků sborné. Skupina fanouškůl dokonce založila petici, jež žádá trenérův návrat k národnímu týmu. Nebo aspoň důstojnou rozlučku s člověkem, který z pěti mistrovství světa přivezl čtyři medaile včetně dvou zlatých.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí