Věk jsem nikdy neřešil, hokej mě pořád baví, přiznává extraligový veterán Martin Ručinský

Řada jeho spoluhráčů ze zlaté generace už s hokejem skončila, Martin Ručinský je ale odhodlán dál přeskakovat mantinel a bojovat s obranami soupeřů. Jako za starých časů? "Tak to ne, určitě. Před dvaceti lety to bylo úplně jiné. Můj hokej je založený na bruslení, kdybych cítil, že to nejde, nemělo by cenu dál pokračovat," říká. Ale chuť mu nechybí. Ani motivace. "Hokej je můj život, baví mě jít na trénink, na zápas. Být s klukama v kabině. Tohle v sobě pořád mám," přiznává.

Olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa se loni vrátil do klubu, kde začínal. V Litvínově bohatou kariéru patrně uzavře, ovšem nechce, aby se tak stalo jen jaksi samospádem. "K tomu, aby to bylo podle mých představ, potřebuju tři věci. Zdraví, mít úroveň a také být platný pro mužstvo," zmiňuje. Původně měl patřit k nejstarším hokejistům extraligy, po odchodu Radka Bělohlava z Kladna do Písku mu náleží primát veterána soutěže.

"Vidíte, to ani nevím," usmívá se. Když mezi tuzemskou elitu před lety vstupoval, panovala zcela odlišná situace. "Vůbec se to nedá srovnávat. Ale já na věk nikdy nekoukal, nikdy jsem neřešil, jestli je mi 30, 35 nebo 40 let. Hokej je můj život, baví mě, takže pokračuju." Kdyby mu na počátku mílénia řekli, že bude hrát na vrcholové úrovni ještě ve čtyřiceti letech, nevěřil by. "Nejspíš bych se smál," připouští.

Ručinský toho stihl dost, podobné úspěchy jen tak někdo na pažbě nemá. Válel NHL, s národním týmem vyhrál, co se dalo. Dominoval doma i v cizině. Mohl dokázat ještě víc, nebýt série zranění. To poslední ho stále limituje, Martin touží od prvních kol naskočit do nejvyšší soutěže, jenže léčba zraněného ramena ještě nekončí.

"Před necelými třemi týdny jsem začal trénovat, po poslední operaci jsem se do toho pustil, ale jednak ještě nemám natrénováno, jednak rameno není úplně stoprocentní. Dělám všechno, abych se připravil co nejdřív. Uvidíme," naznačuje. Litvínov ho potřebuje. Ručinský může nabídnout spoustu zkušeností, navíc byl jmenován kapitánem týmu. Dostal funkci, jakou mívali Hlinka, Reichel a další legendy.

"Je to pro mě čest, mohu slíbit, že celé mužstvo udělá všechno, abychom byli úspěšní," potvrzuje. Připomíná, že Severočeši potřebují také podporu fanoušků. Hokejisté je chtějí bavit kvalitním hokejem a výsledky, klub se pokouší udělat i něco navíc. Před časem se mohli příznivci těšit na tradiční děkovačky, letos Martin Ručinský vymyslel motivaci směrem k postupu do play off. "Když to zvládneme, budeme s klukama z týmu tankovat benzin fanouškům," říká.

Speciální příprava prý není nutná. "K benzinkám jezdím jako každý řidič, není to tak složité," hlásí z vesela. Pevně doufá, že Litvínov obstojí a zaznamená další povedený ročník. "Hokej ve městě má tradici. Ještě v dobách, kdy mezi nejlepšími nebyly Chomutov a Ústí, jezdili do Litvínova fandit lidé z Teplic, Mostu, možná i z Loun. Klub společně se Spartou a Pardubicemi nikdy nesestoupil, vyrostla tam řada odchovanců, kteří mají v Litvínově stále kořeny," konstatuje.

Jeho generace už zamávala na rozloučenou, Ručinský ovšem nikoli. Mnozí šampioni se dali na trenéřinu, jiní majetkově vstoupili do klubů, kde vyrůstali. Například Jágr, Straka, Vrbata. "Tímhle jsem se nezabýval. Z mého pohledu je obtížné skloubit podobnou práci s povinnostmi aktivního hokejisty. Robert Reichel dřív hrál a dělal sportovního manažera, vím, že něco podobného platí u Martina Straky nebo Jardy Jágra. Já se pořád považuju za hokejistu. Rozhodování nechám na dobu, až skončím," říká.

Parta litvínovských hvězd si kdysi řekla, že by chtěly pro někdejší "Chezu" vybojovat titul. Jenže roky utíkají, přání bude zřejmě jen snem. "Nikde není psáno, že nemůžeme být úspěšní. Podle jmen třeba vypadá někde sestava hezky, ale rozhoduje se na ledě," poví nejprve. Tohle sám zažil loni ve Spartě. Nicméně Litvínov těžko může konkurovat tuzemským gigantům. "Nemáme podmínky jako Třinec a jiní. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom ten titul získali, jenže pohár si musíte vybojovat. Koupit se nedá."

V jednu chvíli to už vypadalo, že se Ručinský do Litvínova hokejově nevrátí, nicméně cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Nyní je zřejmé, že ve svém klubu možná prožije poslední sezonu. "Už nemám velké plány. Rozhoduju se rok od roku," říká s nadhledem. Když bude zdravotně v pořádku, znovu se pokusí navázat na dřívější formu,touží především pomoci týmu. Delší výhled do budoucna? S tím na Martina nechoďte. "V Litvínově se bude rekonstruovat stadion, ale že bych si tam pak zahrál? No, nevím, jestli to stihnu," směje se.

Ačkoli někteří spoluhráči jsou až o 20 let mladší, podle Ručinského to není podstatné. "Hlavní je parta, v kabině nesmějí být žádné skupinky, já se normálně bavím s každým a kluci zase se mnou. Dnešní generace je samozřejmě jiná, totéž platí o litvínovském a českém hokeji. Ale myslím, že spousta hráčů má pořád špičkovou kvalitu a že ti mladí jsou určitě dobří hráči. Když dostanou prostor, budou za dva nebo tři roky ještě lepší," předpovídá závěrem.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC VERVA Litvínov