Totter upřímně o konci ve Slavii: Mrzí mě komunikace. Moje největší chyba byla…
Aleš Totter
|
Foto: hc-slavia.cz
Minulý rok Aleš Totter pomohl Slavii k záchraně první ligy. Letošní sezona však po podařeném začátku neskončila podle představ: Pražané si nezahráli ani předkolo play off. Nejen o tom vypráví zkušený trenér v obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz
Překvapil vás konec na pozici hlavního trenéra pražské Slavie?
Nepřekvapil. Takové věci díky zkušenostem vycítíte. Je to jako v manželství. Občas vám dojde, že máte na budoucnost jiný pohled, v takovém případě je lepší se rozejít. Otázkou je, jestli bylo oznámení o mém konci načasované na vhodnou dobu. To si musí vyhodnotit vedení.
Kdy jste se tedy dozvěděl, že jdete od válu?
V půlce ledna bylo mně i týmu oznámeno, že na příští ročník podepsali nového trenéra.
Myslíte si, že závěr sezony mohl být tímto načasováním ovlivněn?
Vzhledem k české mentalitě určitě mohl. Na druhou stranu musím říct, že přístup hráčů byl vysoce profesionální a nijak se nezměnil. Roli mohlo hrát psychologické hledisko, některým klukům končily po sezoně smlouvy a oni najednou nevěděli, co bude. Jestli s nimi nový trenér počítá, nebo ne. Taková situace vám na klidu nepřidá.
„V půlce ledna bylo mně i týmu oznámeno, že na příští sezonu podepsali nového trenéra.“
Vedení vám dávalo najevo, že není spokojeno dlouhodobě?
Nic takového tam nebylo. Spíše hrály roli mezilidské vztahy. Ale tak to chodí. Každý majitel má právo vybrat si do svého týmu lidi, kterým věří, se kterými chce spolupracovat. Nemám s tím problém. Moje motto je vždy takové, že každému říkám pravdu do očí. A je jen na něm, jak ji přijme.
Jaké pro vás bylo přijít v lednu do kabiny před hráče, když obě strany věděly, že po sezoně odcházíte?
Zvláštní, ale zároveň dobrá zkušenost do budoucna. Myslím, že není moc trenérů, kteří by něco takového zažili. Samozřejmě jsem se mohl urazit a třeba i mstít, ale nic z toho mě nenapadlo. Cílem bylo profesionálně dojet sezonu. Vzpomínám si, že hned druhý den po oznámení jsme hráli zápas s Frýdkem, takže vlastně ani nebyl čas o tom přemýšlet. Jen mě mrzí forma komunikace vůči mně. Nazval bych ji lidským zklamáním, které jsem musel strávit. Ale tohle si nechám pro sebe, nechci nikoho hanit.
„Moje motto je vždy takové, že každému říkám pravdu do očí a jen na něm, jak ji přijme.“
Slavia se nakonec nedostala ani do předkola. Z tohoto pohledu zklamání, ne?
Bez debat. Minimálně předkolo jsme si zahrát měli. Ale rozhodně bych neviděl problém v posledním zápase v Litoměřicích, sezona je dlouhá a my měli spoustu příležitostí, jak si body nahrát. Moje největší chyba byla, že v listopadu, kdy nám v tabulce patřila třetí příčka, jsem se trochu odklonil od své filozofie a nebyl tak přímočarý, jak je u mě zvykem.
Máte na mysli uspokojení?
Ne. Přizpůsobil jsem se mantinelům, které jsou nastaveny na Slavii. Každá organizace má své specifické prostředí a já přestal být razantní v prosazování svých názorů. To byla moje největší chyba, přiznávám se k ní. Měl jsem být tvrdší, i kdyby to znamenalo menší pohodlí, nebo by mě to okamžitě připravilo o místo.
„Měl jsem být tvrdší, i kdyby to znamenalo menší pohodlí.“
Právě tohle byl hlavní důvod následného propadu tabulkou?
Určitě. Samozřejmě přišly i další věci, ale já se k tomu chci postavit čelem. Tohle byla moje chyba.
Možná až extrémní marodka během sezony vám taky nepomohla.
Jasně, ale ta potká v určité fázi ročníku v podstatě každý tým. Každopádně náš kádr byl úzký, to ano. Chyběla konkurence. Navíc juniorka neměla dobrý start do sezony, takže dva hráči ročníku 2004 vypomáhali jí. Mohli jsme je využívat stabilně i v áčku, ale byli by přetížení.
I tak nakonec dostali hráči jako Matouš Jan Kucharčík nebo Vojtěch Švancar v áčku poměrně dost prostoru. Splnili očekávání?
Nebyli v jednoduché situaci, ale jsou to chytří kluci. Kucharda mohl začít sezonu v áčku, ale chápu argumenty vedení, že juniorka byla nováček v extralize juniorů a potřebovala být na začátku co nejsilnější. Vojtu Švancara jsem si vytáhl z dorostu a byl jsem o něm přesvědčený. Okamžitě hrál skvěle. Hned druhý zápas doma s Kolínem rozhodl v prodloužení. Pokud na sobě bude dále pracovat, určitě by měl atakovat mužský hokej.
„Náš kádr byl úzký. Chyběla konkurence.“
Liší se nějak váš přístup k šestnáctiletému a třicetiletému hráči?
Ne, pokud mají oba podobnou výkonnost, preferuju mladší hráče. Takže v tomto byli mladí na Slavii v komfortní pozici. Klub má spoustu talentovaných kluků, kteří by měli být jeho budoucností. Jen je škoda, že spousta z nich odchází v patnácti nebo v šestnácti jinam. Důvody si musí analyzovat vedení.
V lednu jste přivedli Václava Karabáčka, nebylo to už příliš pozdě?
Bylo, k oživení mělo dojít dřív. Já se o to snažil, ale necítil jsem vůli. Vencu jsme přivedli jako hráče, který nám měl zlepšit produktivitu, ale přicházel z Prostějova, kterému se nedařilo a byl mentálně dole. U nás se nenastartoval. Celkově nám chyběla produktivita. Body dělala stabilně prakticky jedna lajna.
Tomáš Knotek | Foto: Vít Dzaridze, hc-slavia.cz
Zároveň došlo k výměně dlouholeté slávistické ikony Tomáše Knotka do Litoměřic. Jak těžké rozhodování to pro vás bylo?
Bavili jsme se o tom asi měsíc – nebylo to jednoduché. Tomáš má velkou slávistickou historii, ale zároveň jsme cítili, že i on potřebuje nastartovat. Cílem tedy bylo najít mu organizaci v dobré dojezdové vzdálenosti od jeho bydliště, protože má dvě malé děti. Věřím, že mu přesun prospěl.
„K oživení týmu mělo dojít dříve.“
Knotek je dlouhodobě výborný na buly. Nechyběla vám tahle jeho přednost v klíčových zápasech?
Na buly se letos trápil v podstatě celý tým. Když Tomáš odcházel, ani on neměl luxusní bilanci. Takže si nemyslím, že by z tohoto úhlu pohledu šlo o zásadní problém.
Kromě buly vám nešla oslabení. Čím to?
Oproti loňsku se zhoršila. Hlavní důvod vidím v tom, že jsme ho hráli moc pasivně. Měli jsme být aktivnější.
Jak budete na slávistické angažmá vzpomínat?
Jsem rád, že jsem mohl být součástí organizace s tak velkou hokejovou historií. Loni se nám díky soudržnosti všech podařil malý zázrak, něco podobného letos zopakoval Kolín. Pamatuju si, když fotbalovou Slavii trénoval Alex Pastoor a málem spadli do druhé nejvyšší soutěže. Poté přišli čínští investoři s panem Tvrdíkem a teď pan Tykač. Hokejové Slavii přeju, aby našla podobně silného majitele.
„Hokejové Slavii přeju, aby našla podobně silného majitele.“
O své budoucnost už máte jasno?
Ano, ale zatím si to nechám pro sebe. (usmívá se)
Co říkáte na čtveřici týmů, které aktuálně bojují v semifinále Maxa ligy?
Suverénně nejhůř se nám hrálo proti Jihlavě. Má velice aktivní styl, jsou výborně trénovaní a k tomu připočtěte Tomáše Čachotského – možná nejlepšího lídra v soutěži. Hráče doplňuje vhodně do svého stylu. Za mě, když ne letos, tak myslím, že příští rok bude v baráži o extraligu.
Share on Facebook
