TOP 5 nejpodceňovanějších hráčů v Maxa lize
David Michálek
|
Foto: Michal Fiala, hstrebic.cz
Kteří hráči ve druhé nejvyšší soutěži si zaslouží více pozornosti? O kom se tolik nemluví, ale mělo by? Redaktoři Hokej.cz Marek Hedbávný a Pavel Mandát, dále hokejový trenér Lukáš Majer, dlouholetý novinář se specializací na první ligu Libor Kult a někdejší tvůrce oblíbeného podcastu 1. liga, taky liga Adam Kodet vybírají TOP 5 nejpodceňovanějších hráčů v Maxa lize.
Marek Hedbávný
Věřím, že hráčům, jako jsou Filip Kuťák, Tomáš Jandus, David Tureček nebo Jan Štibingr, už jsme na Hokej.cz dali dostatečný kredit. Díky startům v extraligové Kometě se začalo zaslouženě víc mluvit i o Radimu Ferdovi. V nejvyšší soutěži by ale za mě určitě obstál i jeho třebíčský parťák David Michálek. Jeho přínos pro mužstvo byl ohromně patrný, když nemohl nastoupit do play off. Jde o zodpovědného a všestranného centra, skvělého dozadu a navíc stále v ideálním hokejovém věku.
Zvlášť poslední týdny mě uhranul Radim Toman. Zvládá maličkosti, vyhrává buly i osobní souboje a občas dá důležitý gól. To, že je v Jihlavě v pořadí až čtvrtým centrem, svědčí o obrovské týmové síle. Zmínit musím i Radka Pořízka. Už to asi nebude hráč, co by získal přes třicet bodů jako kdysi v Havířově, podobného charakterního pracanta ale prostě chcete mít ve svém týmu. Není divu, že Dukla na jaře pravidelně sbírá úspěchy: hráči jako Pořízek a Toman jsou stavění na play off. Svými výkony v něm často zastíní i hvězdné protihráče.
Pro hodně fanoušků je asi stále hodně nenápadným jménem David Sýkora. Není to totiž obránce, co by vás ohromil produktivitou, ale věřte, že při hře 5 na 5 jde už druhým rokem o jednoho z nejspolehlivějších beků v lize. Postupem do čtvrfinále (nejspíš nejen mě) šokovaly Pardubice B, přičemž asi ne úplně doceněný je Robin Kaplan. Většinu svých bodů nasbíral až po Novém roce, odrazil se a myslím, že o něm každým rokem budeme slýchat víc a víc.
Lukáš Majer
Na to, co odvádí, mi přijde dost mimo reflektory světel Tomáš Jandus, což je nepříjemný hráč na forčekingu, poctivý a obětavý do oslabení. Navíc má pevnou pozici druhého bumpera na přesilovce. Je v ideálním věku a má super charakter. Jednou z osobností soutěže, o kterých se moc nemluví, je i Miha Štebih – spolehlivý obránce s výbornými fyzickými parametry. Jde o jméno, které, když vidím na druhé straně při rozbruslení, tak vím, že to budeme mít těžké.
Štěpán Macháček je zase nepříjemným hráčem na vhazování, v předbrankovém prostoru a ve hře do těla. Silový kluk, který se dovede soupeřům dostat pod kůži. Dvě sezony v OHL mu, podle mě, dost pomohly – má v sobě něco nečeského. Pokud to v sobě přijme, do budoucna to může být jeden z nejlepších hráčů v rámci checking-lines v soutěži.
Jedním z nejpevnějších hráčů v lize v rámci sekundární produkce, která je důležitá pro každý tým, je David Michálek, který dodává svému týmu pravidelně okolo deseti branek. Pro Třebíč je po elitním útoku nesmírně důležitým článkem – když je v sestavě, tým je hned pevnější. V pětce mám i Martina Nováka, hráče s vůdcovskými schopnostmi, přirozeného pracanta a lídra. Známe se z Motoru a s hokejovým DNA Martina se ztotožňuji. Za poslední dvě sezony vynechal jediný zápas, celkově má přes 700 startů v soutěži. Přál bych Martinovi tisícovku, ale nevím, zda to chce tahat i přes čtyřicáté narozeniny. Nicméně takových osobností si pojďme vážit.
Libor Kult
Vzhledem k tomu, že platy hráčů můžeme v českém prostředí spíše odhadovat, byť třeba sebevíc sofistikovaně, zvolil jsem trochu jiná kritéria, do nichž jsem zahrnul i mediální pozornost na daného hráče. Ideálním adeptem pro mě byl hráč, který skončil v desítce bodování týmů, ovšem z hlediska prostoru na ledě figuroval až ve druhé či třetí desítce.
Jedinou výjimkou je třebíčský Radim Ferda, u něhož v mých očích rozhodl mediální zájem, neboť ofenziva Horácké Slavie stojí na třech hráčích, o nichž se píše velmi často, kdežto pátý muž týmové produktivity žije v jejich stínu.
Největší rozdíl mezi pořadím kanadského bodování a průměrného času na ledě zaznamenal z mé pětice kolínský Kryštof Lang, což byl důvod, proč jsem ho umístil na první místo, protože všichni ostatní nastřádali více méně podobný počet bodů.
Pavel Mandát
Začnu u jediného obránce v mé pětce. Michal Gutwald není bek, kterého byste hledali v popředí kanadského bodování, přesto je pro Porubu velmi cenný svou defenzivní činností. Jde o hráče, jehož doménou jsou osobní souboje. V letošní sezoně patřil k nejlepším porubským hokejistům v hodnocení plus mínus.
Stanislav Sadovikov má své stálé místo ve čtvrté formaci Zlína, vyniká bojovností. Ideální hráč do oslabení, který však dokáže podpořit ofenzivu a dát důležité góly. Prakticky totéž platí o Radku Pořízkovi a Davidu Michálkovi. Zejména Michálek se během let v Horácké Slavii neskutečně vypracoval. Z „no name“ borce je dnes všestranný univerzál, který může pomýšlet na extraligu. Pro Horáckou Slavii dvakrát škoda, že před play off prodělal zánět slepého střeva.
A Pavel Kordule? Tomu play off i celá sezona vyšla možná až nečekaně dobře. Vždyť ještě předloni hrál 2. ligu za Ústí nad Labem. Teď patří k top plejerům Litoměřic a zahrál si i extraligu v Litvínově.
Adam Kodet
Štěpán Matějček ani sám nečekal, že ještě bude hrát profesionální hokej. Jeho pohádkový příběh z loňska každý zná, jak si z kraje došel pro titul a nakonec si zahrál baráž proti Jágrovi. Ale myslím, že letos každého překvapil v tom, jak si výkonnost dokázal udržet po celou sezonu. Pokorně vezme na ledě každou roli, klidně odehraje jen oslabení, klidně to bude drtit v brankovišti. Ale když ho necháte, a trenér Weintritt ho nechal, umí i tvořit, má přehled. S ice timem pod 13 minut posbíral 25 bodů! A je skvělý na buly. Jen škoda, že to všechno tentokrát neprodal v play off.
Dominik Sklenář měl dobře našlápnuto v mládeži, a když se dobře vyspí, dokáže být rozdílový a zastínit všechny ostatní, kteří s ním jsou zrovna na ledě. Má slušnou střelu, umí hrát tvrdě a umí být i správný provokatér. Dobré výkony ale nikdy nedokázal předvádět dlouhodobě, někteří trenéři v něm třeba jeho přednosti nedokázali vidět nebo je vytěžit na maximum. Za průměrných 15 minut na ledě dát v Chomutově 16 gólů je podle mě slušný počin. Já bych si ho do týmu do třetí formace rozhodně vybral.
Kdyby se sestavoval žebříček TOP 30 obránců v lize, nevím, kolik lidí ze sta by si vzpomnělo na Vlastimila Bilčíka. Podle mě je to ale nejzásadnější stavební kámen Dukly v každém play off. Neuhne žádnému puku, vzadu minimálně chybuje a jen tak někdo ho jeden na jednoho neobejde. Jasně, není to ten moderní obránce s výbornou rozehrávkou a bruslením po modré čáře. Ale odvede přesně to, co od něj potřebujete. Jen je škoda, že víc nestřílí, přitom bombu má dobrou!
Těžko pak najdete v lize nepříjemnějšího útočníka pro soupeře, než je Tomáš Jiránek. Občas jde ve své agresivní hře za hranu, ale proti němu to prostě bolí, ať už je to kdekoliv na hřišti. Rány dává, ale i přijme, kolem branky soupeře je vždycky mezi prvními. Měl i produktivnější léta, v Prostějově se letos svezl s bídou celého týmu. Ale vydržel tam několik sezon, což něco vypovídá o jeho charakteru i vůli. Málokdo si asi umí představit, pod jakým tlakem z různých směrů se u Jestřábů hraje a funguje. Jiránek to zvládl a jen stěží bych si vybavil utkání, ve kterém nemakal na sto procent v každém svém střídání.
Radim Ferda je duše týmu Třebíče a ztělesnění toho, jak Horáci poslední sezony hrají. Efektivně, úsporně a úporně. Ferda je sice ve stínu první hvězdné formace, možná proto se na něj soupeři třeba primárně nezaměřují, ale měli by. Stejně jako předešlí hráči v tomhle seznamu je to skvělý univerzál, který zastane jakoukoliv pozici, ničeho se nezalekne a je schopný k tomu občas přidat i nějakou tu techniku. Navíc sotva kdy je zraněný, jen tak něco ho nepoloží. A i když působí poměrně tiše a nevýrazně, věřím, že v kabině může být hrozně platný. Rozhodně si ho Kamil Pokorný nevytáhl do play off extraligy náhodou.
Share on Facebook
