Přehled zlatých úspěchů českého a československého hokeje

Zlato pro bývalé Československo poprvé získala naše reprezentace v roce 1947 v Praze. V domácím prostředí jsme pouze jednou prohráli s pozdějším stříbrným Švédskem 1:2. Dalších šest soupeřů na nás však nestačilo. Porazili jsme Rakousko 13:5, Švýcarsko a tým Spojených států 6:1, Polsko jsme lehce porazili 12:0, Rumunsko odešlo porazeno 23:1 a Belgie dokonce 24:0.

Pořadí:

• 1. ČSR
• 2. Švédsko
• 3. Rakousko
• 4. Švýcarsko

Sestava: Modrý, Jarkovský, Pácalt, Sláma Trousílek, Pokorný, Šťovík, Troják, Zábrodský, Konopásek, Roziňák, Bouzek, Stibor, Kus, Drobný
Trenér: Matěj Buckna

Stockholm 1949

Další zlatý úspěch přišel po stříbru ze Švýcarska 1948 v roce 1949 ve Stockholmu. V základní skupině jsme prohráli pouze ze Švédy 2:4, ve finále jsme jim porázku oplatili 3:0. Zlato jsme získali i přes jedinou finálovou prohru s týmem USA. Zlatou éru konce 40. let přerušil nechvalně známý proces s hokejisty podezřelými z domnělé špionáze. Zatčeni byli hokejisté těsně před odletem na MS 1950 v Londýně a místo toho, aby nadále proslavovali poválečné Československé triumfy v nejrychlejší kolektivní hře, zařídil jim tehdejší režim pobyt v jáchymovských dolech.

Pořadí:

• 1. ČSR
• 2. Kanada
• 3. USA
• 4. Švédsko

Sestava: Modrý, Jirka, Hajný, Macelis, Vacovský, Trousílek, Němec, Roziňák, Zábrodský, Konopásek, Kobranov, Bouzek, G. Bubník, Pícha, Mizera, Marek, Charouzd
Trenér: Antonín Vodička

Praha 1972

Na další zlatou čekali českoslovenští hokejisté i fanoušci az do roku 1972. Ziskem třetího titulu světových šampiónů současně načali naši hokejisté téměř nejslavnější éru domácího hokeje, éru 70. let, kterou předčí jenom druhá polovina let 90. a naganský triumf na olympijském Turnaji století.

Po bronzu ze Sappora se v témže roce podařilo československé reprezentaci získat zlaté medaile opět v Praze. Doma se představila sestava, ve které nechyběly ani takové osobnosti jako Jiří Holeček, Vladimír Dzurilla, Ivan Hlinka nebo bratři Holíkové. Největšími favority šampionátu byla muzstva Sovětského svazu a domácích. O zisku medailí také rozhodovalo utkání právě mezi oběma jmenovanými celky. Po remíze s východním sousedem v základní skupině 3:3, jsme ve finále odvěkého rivala porazili 3:2 a zajistili si zlato. Sověti zůstali druzí, bronz zbyl na Švédy.

Pořadí:

• 1. ČSSR
• 2. SSSR
• 3. Švédsko
• 4. Finsko

Sestava: Dzurilla, Holeček, Machač, Pospíšil, Horešovský, Bubla, Tajcnár, Kuzela, Bednář, Klapáč, Jar. Holík, Jiří Holík, Kochta, Nedomanský, Haas, Martinec, Hlinka, B. Šťastný, Farda, Paleček
Trenéři: Kostka, Pitner

Katowice 1976

Pro čtvrtý titul si dojeli Českoslovenští hokejisté v roce 1976 do polských Katowic, kde nenašli jediného přemozitele. Jako klíčová, jak uz bylo tradicí, se ukázala utkání se Sovětským svazem. V základní skupině jsme Sověty porazili 3:2, ve finálové skupině jsme se stejným soupeřem uhráli remízu 3:3. I ta nám nakonec zaručovala zlato, protože Sovětský svaz ještě prohrál se Švédy 4:3. Pořadí bylo nakonec stejné jako v roce 1972. Naši první, Sověti druzí a Švédové třetí.

Pořadí:

• 1. ČSSR
• 2. SSSR
• 3. Švédsko
• 4. USA

Sestava: Holeček, Drurilla, Machač, Pospíšil, Bubla, Kajkl, Kaberle, Dvořák, Chalupa, Martinec, J. Novák, B. Šťastný, Hlinka, Jiří Holík, E. Novák, Nový, Pouzar, Černík, P. Šťastný, P. Šťastný
Trenéři: Gut, Starší

Vídeň 1977

Vídeň 1977 znamenala pro naše barvy první obhájení zlatých medailí. Do Rakouska přijely vyrovnané týmy, v mužstvech Kanady a Spojených států se objevili i profesionálové z NHL. Příprava všech týmů byla pečlivá, zvláště pak Sovětů. Zámořští hokejisté měli jediný cíl - získat pro Nový svět zlaté medaile, ale na šampionátu se prezentovali tvrdou hrou daleko za hranicemi pravidel a žádné medaile na ně nakonec nezbyly. O ty se opět podělila tři nejlepší muzstva té doby.

V základní skupině jsme podlehli Rusům 1:6 a remizovali s Kanadou 3:3, do finálové skupiny šlo z prvního místa muzstvo Švédska. Ve finále vrátila naše reprezentace porázku Sovětům (4:3)a poradila si i týmem Švédska (2:1). Kanada nám však nic nedarovala a nakonec nám zámořský soupeř nadělil 8 branek. (8:2). Ani tato porázka však uz našim nemohla zisk pátých zlatých medailí překazit.

Pořadí:

• 1. ČSSR
• 2. Švédsko
• 3. SSSR
• 4. Kanada

Sestava: Holeček, Dzurilla, Machač, Pospíšil, Bubla, Kajkl, Kaberle, Dvořák, Chalupa, Martinec, Nový, Ebermann, J. Novák, Hlinka, Holík, M. Šťastný, P. Šťastný, Pouzar, E. Novák, Lukáč

Praha 1985

Jednapadesáté mistrovství světa, které se na přelomu dubna května konalo v Praze, patřilo v historii šampionátů k vůbec nejtěžším.V Československé metropoli se v dresu Kanady objevil tehdy ještě mladý Mario Lemieux, který později uchvátil hokejový svět svým uměním.

V základní skupině jsme opět hráli velmi dobře a podle předpokladu podlehli pouze Sovětům. Ti byli po zisku zlatých olympijských medailí ze Sarajeva největšími favority turnaje. Do finálové skupiny hrané kazdý s kazdým, postoupila tato čtyři muzstva: Sovětský svaz, Československo, Kanada a Spojené státy.

Zde dokázali domácí vrátit Sovětům porázku a o zlato se utkali s Kanadou. V jednom z nejnapínavějších utkání šampionátu porazili hokejisté Československa soupeře 5:3 a získali po šesté zlato. Tři góly v utkání s Kanadou vstřelil Jiří Šejba. V boji o bronz podlehl Sovětský svaz Spojeným státům.

Pořadí:

• 1. ČSSR
• 2. Kanada
• 3. USA
• 4. SSSR

Sestava: Králík, Šindel, Kadlec, Hořava, Uvíra, Benák, Stavjaňa, Musil, Svoboda, Lukáč, Rusnák, Liba, Hrdina, Růzička, Richter, Lála, Pašek, Šejba, Válek, Kameš, Pivoňka, Rosol
Treneři: Bukač, Neveselý

Vídeň 1996

V tomto roce se ve Vídni podařilo českým hokejistům zopakovat úspěch z města valčíků z roku 1977. Hokejová špička se už dávno vyrovnala a neexistoval jasný favorit. Mužstvo Ruska po rozpadu Sovětského svazu už nebylo tou Sbornou, jakou vedl v 80. letech legendární Viktor Tichonov, naopak na medaile si dělali nárok Finové a mezi možné vítěze mohl patřit velmi silný tým Švédska.

Do turnaje, který se hrál novým systémem na dvě skupiny, ze kterých postupovalo osm týmů do play off, vstoupili nejlépe naši hokejisté. Ve své skupině ani jednou neprohráli a do vyřazovacích bojů šli z prvního místa. Ve čtvrtfinále si český tým poradil s Němci lehce 6:0 a postoupil do semifinále. Zde narazil na velmi silný celek Spojených států, který praktikoval po celý turnaj obranný styl hry zvaný past.

Proti Čechům mu však taktika nevyšla a z ledu odešel poražen snadno 5:1. Ve finále čekala Kanada nabitá jmény z NHL. Kanaďané se ujali vedení, ale dvěma krásnými brankami otočil skóre výborně hrající Robert Lang. Tak jako po celý šampionát podržel tým při kritických situacích brankář Roman Turek, který zlikvidoval i nájezdy největší hvězdy zámořského týmu Paula Karyii.

Nakonec se podařilo soupeři vyrovnat a utkání spělo do prodloužení. V poslední minutě naskočila na led Blue Line vedená Pavlem Paterou. Necelou půl minutu před koncem normální hrací hry nahrál Patera Martinu Procházkovi, který nepříliš tvrdou střelou překonal kanadského brankáře a zajistil pro samostatnou Českou republiku první zlatou medaili. Soupeř se ještě pokusil o power play, ale vítězství pojistil brankou do opuštěné kanadské klece Jiří Kučera.

Pořadí:

• 1. ČR
• 2. Kanada
• 3. Rusko
• 4. USA

Sestava: Turek, Čechmánek, Franěk, Neckář, Vykoukal, Kadlec, Stavjaňa, Kaberle, Veber, Sýkora, Patera, Ujčík, Výborný, Kučera, Dopita, Bonk, Bělohlav, Procházka, Lang, Kysela, Vejvoda, Reichel, Meluzín
Trenéři: Bukač, Lener, Uher

Oslo 1999

Zlatý úspěch na světovém šampionátu v norském Oslo se nerodil vůbec lehce. Po spanilé jízdě základní skupinou "C", v níz čeští hokejisté přehráli 7:0 Rakousko, 12:2 Japonsko a 4:3 USA, přišel hned na úvod čtvrtfinálové skupiny "F" (čtyři týmy - dva nejlepší postupovali do semifinále), v níž jakékoliv zaváhaní mohlo znamenat konec všem nadějím, šok.

V pátek 7. května totiz naši hráči absolutně vyhořeli s týmem Ruska vedeným největší hvězdou mistrovství útočníkem klubu NHL Ottawa Senators Alexejem Jašinem a po hrozivé prohře 1:6 se rázem české šance na postup mezi nejlepší čtyři celky turnaje výrazně vzdálily. K uchování určité naděje na postup do semifinále jsme tak potřebovali nutně ve zbývajících dvou čtvrtfinálových zápasech zvítězit a poté čekat na výsledky ostatních duelů.

V neděli 8. května bylo naším druhým soupeřem ve skupině F Slovensko a po necelých dvanácti minutách hry to s námi (v brance jiz od úvodu začal chytat Hnilička, který v průběhu předchozího utkání vystřídal Čechmánka) po brankách Kapuše a Pálffyho nevypadalo vůbec dobře. Ovšem od stavu 0:2 uz Hnilička za svá záda odmítl pustit jakoukoliv střelu, Čaloun se společně s čerstvou posilou ze zámoří P. Sýkorou ještě do první přestávky postarali o vyrovnání a od druhé třetiny jsme jiz Slováky přehrávali ve všech směrech.

Nakonec jsme našemu východnímu sousedovi uštědřili debakl 8:2 a naděje na postup do semifinále zila. A paradoxně právě Slovensko nám tuto šanci mnohonásobně zvýšilo, kdyz remizovalo s Ruskem 2:2. K postupu ze čtvrtfinále nám tak "stačilo" v závěrečném klání porazit jakýmkoliv rozdílem Švédy. A to se nám po dokonalém taktickém výkonu a brankách M. Procházky a Ujčíka podařilo a díky výhře 2:0 jsme se dokonce posunuli do semifinále z první příčky skupiny F.

V semifinále, jez se hrálo na dvě utkání (rozhodovaly body, v případě rovnosti po druhém zápase následovalo prodlouzení s náhlou smrtí a poté samostatné nájezdy), na nás čekala Kanada, která postoupila ze druhé čtvrtfinálové skupiny společně s Finskem. První duel se nám ovšem příliš nevydařil a "Javorové listy" v něm ve středu 12. května zvítězily 2:1.

V odvetě, která se hrála hned druhý den, jsme proto museli v základní hrací době bezpodmínečně zvítězit a poté ještě postup vybojovat v prodlouzení nebo samostatných nájezdech. Neskutečný zápas plný obratů jsme začali dobře a po první i druhé třetině vedli o jednu branku. Ovšem v prvních třech minutách třetí třetiny Kanaďané dvěma góly otočili skóre ve svůj prospěch a zdálo se, ze stejně jako před rokem skončíme těsně před branami finále. Ovšem stejně rychle jako zámořští hokejisté jsme i my dokázali dvěma slepenými brankami v rozmezí necelé minuty opět zvrátit nepříznivý stav na svoji stranu a nakonec jsme si výhrou 6:4 vynutili prodlouzení.

V něm ovšem branka nepadla, a tak o prvním finalistovi museli rozhodnout stejně jako na olympijských hrách v Naganu az samostatné nájezdy. Nervy drásající drama začali proměněnými penaltami na obou stranách první tři hokejisté. Skvělý tah však vymyslel český kouč Ivan Hlinka, který po dvou penaltách poslal do branky místo Hniličky Čechmánka. Ten sice třetí samostatný nájezd ještě nezlikvidoval, ale následující dvě penalty jiz svým mohutným tělem kryl a jelikoz na naší straně Sýkora nedal, ale pátou rozhodující penaltu proměnil Špaček, postoupili jsme po výhře 4:3 na samostatné nájezdy do finále.

I o druhém finalistovi nebylo po šedesáti minutách odvetného duelu mezi severskými celky jasno, rozuzlení souboje Švédů s Finy však na rozdíl od našeho semifinále přišlo jiz v nastaveném čase, kdy se trefil Tuomainen a poslal Finy k nám do finále.

Velké finále se hrálo stejným způsobem jako semifinálové duely, tentokrát se však českým hokejistům podařilo první střetnutí mnohem lépe nez s Kanadou a po zaslouzené výhře 3:1 nám stačilo ke zlatu v odvetě remizovat. Avšak Finové druhý den hráli o poznání lépe, naopak našim se nedařilo a po výsledku 1:4 se mělo o titulu mistra světa rozhodnout v prodlouzení nebo v samostatných nájezdech.

Do nastaveného času vstoupili naši hokejisté jako vyměnění, vzpomněli si na svůj dobrý výkon z předchozího dne a zatlačili seveřany do defenzívy. V 17. minutě prodlouzení pak Jan Hlaváč na dva pokusy protlačil kotouč za záda Kiprusoffa, dal svůj zivotní gól a zajistil pro Českou republiku zlaté medaile. Stříbro tedy putovalo do Finska, v souboji o třetí místo přehráli Švédové kanadský tým 3:2 a získali bronzové medaile.

Kromě týmového úspěchu dosáhli naši hokejisté v Norsku také individuálních ocenění. František Kučera byl vyhlášen podle direktoriátu nejlepším obráncem šampionátu, do prvního All star týmu se vešel další bek Pavel Kubina a také útočník Martin Ručinský.

Pořadí:

• 1. Česká rep.
• 2. Finsko
• 3. Švédsko
• 4. Kanada

Sestava: Hnilička, Čechmánek, Prusek - L. Procházka, Kaberle, Špaček, Kubina, Kučera, Benýšek - Moravec, M. Procházka, Patera, Ujčík, Výborný, Hlaváč, Čaloun, Šimíček, Vlasák, Dvořák, P. Sýkora, Ručinský, Meluzín, Kucharčík
Trenéři: Hlinka, Augusta, Martinec

Petrohrad 2000

Do nového tisíciletí vstoupí český hokej jako nejlepší na světě. Češi jsou úřadující olympijští vítězové, mistři světa v seniorské i juniorské kategorii, a to je opravdu vynikající vizitka a vstupenka českého hokeje do nového milénia. Na mistrovství světa v Petrohradu dokázal český tým, vedený dvojicí reprezentačních trenérů Josef Augusta - Vladimír Martinec, obhájit mistrovský titul.

Češi nebyli povazováni za největšího favorita, ale na turnaji prokázali velkou vůli poprat se o úspěch a taktickou vyzrálost. Po velkých problémech s nominací, kdy se omluvila řada hokejistů z NHL i z domácí extraligy, dalo trenérské duo Augusta - Martinec důvěru dvanácti nováčkům. Jako výrazné posily se opět ukázali hokejisté ze zámoří, byť zejména odtud se českým hokejistům do Ruska z různých důvodů nechtělo a před šampionátem přišla trenérům celá řada omluvenek od hokejistů zvučných jmen.

Ti co přijeli však byli hodně vidět. Nominace Františka Kaberleho byla sázka na jistotu a zkušený reprezentant nezklamal. Škoda jen, ze kvůli nevybíravému zákroku Todda Bertuzziho semifinálovém zápase s Kanadou turnaj nedohrál. Petr Buzek zvládl přechod z postu levého obránce na pravého a svojí tvrdostí na soupeřovy útočníky platil.

Václav Prospal, stejně jako Václav Varaďa do muzstva zapadli, příkladně bojovali a dávali důlezité branky. Kostra muzstva v čele s Jiřím Dopitou a Romanem Čechmánkem projevila své zkušenosti a vnesla do řad českého týmu potřebný klid a sebedůvěru. To, ze mohli 14. května pozdvihnout čeští hokejisté nad hlavy poslední trofej pro mistry světa v tomto tisíciletí však byla zásluha práce celého dobře fungujícího týmu.
Přitom úvod turnaje byl hodně rozpačitý.

Po vydřeném vítězství nad Nory a utrápené výhře nad "věčnými hokejovými učedníky" z Japonska by na český tým vsadil málokdo. Ale trápení s "hokejovými trpaslíky" postihlo více klubů a Češi alespoň neztráceli body. Do třetího zápasu v základní skupině C proti Kanadě, ambiciózního týmu slozeného z profi hokejistů NHL, nastoupil úplně jiný tým. Kolektivním taktickým a zodpovědným výkonem Kanadu přehrál a zajistil si prvenství ve skupině.

V následné kvalifikaci Češi nejprve přejeli Itálii, na jejímz výkonu bylo patrné sebeuspokojení z postupu ze základní skupiny, aby poté na turnaji poprvé a naposledy narazili. Utkání s Finskem českému týmu nevyšlo. Po dobrém vstupu prohazardovali čeští hokejisté dvoubrankové vedení a přesto, ze byli prakticky po celé utkání o gól napřed, v závěru po hrubkách třikrát inkasovali a prohráli.

Zde se projevila síla českého týmu: hned druhý den je čekal česko - slovenský zápas, ve kterém projevili svou zkušenost a udělili bývalým federálním spoluhráčům další tvrdou lekci. Vítězství 6:2 zajistilo Čechům prvenství v kvalifikační skupině a relativně nejpřijatelnějšího soupeře pro čtvrtfinále - Lotyše.

Tým slozený z krajánků působících v různých klubech prakticky po celé Evropě v čele s gólmanem Artursem Irbem, dvojnásobným mistrem světa a jedničkou týmu NHL Carolina Huricanes, začal čtvrtfinálovou bitvu nebojácně, šel dokonce do vedení, ale po minele Irbeho srovnal v přesilovce Varaďa. V dalším průběhu uz Češi dominovali a postoupili do bojů o medaile.

V semifinále nastoupili svěřenci trenéra Augusty podruhé proti Kanadě. Celek ze zámoří byl velice nepříjemný, vedení, které českým barvám zajistil agilní David Výborný, vydrzelo přesně 33 vteřin, kdy se podařilo vyrovnat Bradu Isbisterovi a zejména ve druhé třetině visely další Kanadské branky ve vzduchu. Češi dobře bránili, Roman Čechmánek exceloval a pak přišla první velká chvíle kapitána týmu Roberta Reichla na turnaji.

V čase 51,07 český kapitán vystřelil směrem na branku Jose Theodora a gólman Montrealu Canadiens se začervenal. Zkušeným výkonem český celek jednobrankové vítězství uhájil. Ve finále narazili čeští hokejisté rovněz podruhé na turnaji na Slováky a dokázali vytězit z minima maximum. Brzy soupeři unikli na tříbrankový rozdíl. Slováci ze sebe vydali maximum a celému českému národu zatrnulo, kdyz náš východní soused snízil Šatanem na 4:3. Uklidnění přinesla druhá Reichlova trefa na turnaji, za kterou dostal obraz za poslední vstřelenou branku na šampionátu. Několik vteřin před koncem vyhodil František Kučera kotouč z obranného pásma a mohla propuknout zlatá radost.

Pořadí:

• 1. Česká rep.
• 2. Slovensko
• 3. Finsko
• 4. Kanada
• 5. USA
• 6. Švýcarsko
• 7. Švédsko
• 8. Lotyšsko
• 9. Bělorusko
• 10. Norsko
• 11. Rusko
• 12. Itálie
• 13. Rakousko
• 14. Ukrajina
• 15. Francie
• 16. Japonsko

Sestava: Čechmánek, Salfický, Hudáček - Buzek, Kaberle, Kučera, M. Sýkora, Benýšek, R. Martínek, Štěpánek - Výborný, Dopita, Tomajko, Varaďa, Reichel, Vlasák, Prospal, Patera, M. Procházka, Havlát, Čajánek, Broš, Špaňhel
Trenéři: Augusta, Martinec

Hannover 2001

V základní skupině A se Češi postupně střetli s Běloruskem, s Německem a se Švýcarskem. Kouč Josef Augusta varoval, že jeho svěřence nečeká vůbec lehká skupina a jeho slova se naplnila. S Bělorusy po první třetině prohrávali 0:1, ale důležitý vstupní zápas do šampionátu nakonec zvládli a zvítězili 5:1. Ihned po odehrání zápasu se přemístili do Kolína nad Rýnem k druhému duelu skupiny. Němci cestu českému výběru hodně znepříjemnili a na hotel se dostali až po půlnoci.

Němci vsadili na únavu českého týmu, atmosféru zaplněné Kölnareny a podporu více jak osmnácti tisícovek fanoušků a hlavně na úpornou defenzívu. Slavili alespoň částečný úspěch. Vybojovali remízu 2:2. Na třetí duel skupiny se Češi opět přemístili do Norimberku a sehráli duel s nepříjemnými Švýcary, které nakonec porazili 3:1. Opět však prohrávali po první třetině 0:1 a vedení na českou stranu přiklonil na začátku třetí dvacetiminutovky Viktor Ujčík a skóre pečetil gólem do prázdné branky, svou druhou trefou v zápase, kapitán Robert Reichel. Kouč Josef Augusta si mohl oddychnout, jeho svěřenci postupovali do kvalifikační skupiny E z prvního místa.

V kvalifikační skupině E čekali český tým postupně Rusové, Italové a Kanaďané. S Rusy česká reprezentace čekala na výhru více než rok. Před Kanadou čekali ještě nevyzpytatelní Italové, kteří předtím dokázali porazit Němce. Jenomže český tým fungoval jako dobře namazaný stroj a nadělil Italům jedenáct branek, díky nimž stačila Čechům k prvenství ve skupině pouze remíza s Kanadou. Ale ani výběr hokejistů z NHL nedokázal český tým zastavit a Wayne Gretzky, který zápas z čestné lože sledoval, musel opět smeknout před hokejovým umem českého týmu.

Na branku Vincenta Lecavaliera dokázal rychle odpovědět přesným zásahem Pavel Kubina, který proti Kanadě sehrál parádní zápas: přidal ještě jednu branku a asistenci. Po jednapadesáti minutách vstřelil branku na 4:2 další bek Filip Kuba, svou premiérovou na mistrovství světa, Češi vyhráli 4:2 a postupovali do čtvrtfinále z prvního místa a navíc jako jediný tým bez ztráty vítězství.

Čtvrtfinále svedlo český tým dohromady se Slováky, repríza finálového duelu z předchozího mistrovství světa v Petrohradu se tedy konala hned na prahu play off. V rámci předzápasového hecování Slováci posílali české hokejisty na zahrádky. Jenomže hokejové kvality se opět projevily a český tým nástrahy čtvrtfinále zvládl a poslal bývalé sousedy, kteří pronikli do čtvrtfinále až ze čtvrtého místa ve skupině F, domů. Skóre otevřel kuriózní brankou David Moravec.

Při přesilové hře nahazoval při další signalizované výhodě na brankáře, aby se rychle přerušila hra a gólman Lašák si kotouč nešťastně srazil do branky. Druhou pojistku přidal ihned po návratu z trestné lavice ze samostatného nájezdu střídající Jaroslav Hlinka. Stav 2:0 vydržel až do konce a Češi posedmé v řadě postoupili mezi poslední čtyři celky na mistrovství světa.

Soupeř pro semifinále vzešel ze čtvrtfinálové dvojice Rusko – Švédsko. Seveřané rozhodli o svém postupu až v nastaveném čase a Češi dobře věděli, že je nečeká lehký zápas, Švédové postavili na mistrovství světa výborný tým. To ostatně potvrdili i v semifinálovém duelu. Skóre sice již po dvaceti vteřinách hry otevřel Robert Reichel, ale Seveřané dokázali v úvodu druhé dvacetiminutovky srovnat a v úvodu třetí třetiny dokázali potrestat velmi přísné vyloučení Pavla Kubiny.

Do té doby byli lepším týmem, jenomže Češi věděli, že žádný zápas není ztracený a do svého soupeře, který trochu nepochopitelně začal bránit těsné vedení, se zakousli a po akci dravého Petra Čajánka srovnal Viktor Ujčík. Rozhodnutí nepřineslo ani desetiminutové prodloužení a ke slovu přišly samostatné nájezdy. Proti sobě stanuli Milan Hnilička a Tommy Salo. Oba gólmani byli v první sérii překonáni. Hnilička Jörgenem Johnssonem, Salo Martinem Procházkou, dále však byli neprůstřelní a až ve čtvrté sérii překonal Sala Viktor Ujčík. Fredik Modin, který zahajoval pátou sérii, nastřelil pouze břevno a Češi byli ve finále.

Ve finále zkřížili Čechům cestu Finové, kteří v semifinále přehráli hokejisty USA. Zde si Češi sáhli až na dno svých fyzických i psychických sil. Po dvou třetinách prohrávali 0:2, rychlonozí Finové kontrolovali vývoj zápasu. Jenomže ve 45. minutě oživil české naděje Martin Procházka a o deset minut později srovnal Jiří Dopita. Finové si vzali oddechový čas, zapnuli, ale stav 2:2 vydržel až do konce. Finálové zápasy se prodlužují o plných dvacet minut.

Češi museli hned v úvodu přestát hru v oslabení, když Petr Čajánek při nepříjemném závaru před Hniličkou zalehl kotouč. Milan Hnilička však odolal náporu a naděje nadále žila. O zlatu nakonec rozhodla Paterova řada. Pavel Patera vybojoval kotouč, našel Davida Moravce, který bekhendem zasunul kotouč za záda finského gólmana Pasi Nurminena a mohla propuknou zlatá česká radost. Od dob legendární sborné Sovětského svazu se nikomu nepodařilo vyhrát tři světové triumfy v řadě.

Pořadí:

• 1. Česko
• 2. Finsko
• 3. Švédsko
• 4. USA
• 5. Kanada
• 6. Rusko
• 7. Slovensko
• 8. Německo
• 9. Švýcarsko
• 10. Ukrajina
• 11. Rakousko
• 12. Itálie
• 13. Lotyšsko
• 14. Bělorusko
• 15. Norsko
• 16. Japonsko

Sestava ČR: Hnilička, Salfický, Hudáček - Špaček, Kubina, Pilař, Martínek, Kuba, Kaberle, Richter - Dvořák, Reichel, Ručinský, Výborný, Dopita, Hlinka, Moravec, Patera, Procházka, Ujčík, Čajánek, Vlasák, Tomajko
Trenéři: Augusta a Marinec

Share on Facebook Share on Twitter