Platil za specialistu na baráž, teď Diviš trénuje německou mládež: Nemůže vám něco utéct
Richard Diviš
|
Foto: Melanie Feldmeier
V Česku hrál baráž sedmkrát, dokázal v ní uspět s Olomoucí nebo s Jihlavou. „Mám na to krásné vzpomínky, do obou měst extraliga patří,“ říká Richard Diviš, který se nyní vydal na dráhu trenéra. Nejen o tom je následující rozhovor.
Co vás přimělo ve 39 letech definitivně ukončit hráčskou kariéru?
Zdraví. Poslední tři roky jsem měl dlouhodobější zranění, které se mi nedařilo doléčit. V Regensburgu jsme zároveň byli domluveni, že po konci hráčské kariéry přejdu k trenéřině, což se nyní děje.
Dá se říct, že díky jasné představě o budoucnosti pro vás nebylo rozhodování, jestli ukončit hráčskou kariéru tak složité?
Asi ano. K trenéřině směřuju dlouhodobě. Dělám si skrz ní i vzdělání, takže pro mě jde o přirozený vývoj. Na druhou stranu musím říct, že můj vztah k hokeji je velmi silný, takže ani tak nebylo rozhodování o konci snadné.
Jaké kategorie máte v Regensburgu pod palcem?
U15 a U17. Aktuálně jsem v klubu jeden ze dvou profesionálních trenérů.
„K trenéřině směřuju dlouhodobě.“
V čem je pro vás největší rozdíl mezi kariérou hráče a trenéra?
Jako starší hráč jsem musel tvrdě trénovat a hodně regenerovat, abych stíhal mladším. Naproti tomu teď je náplň práce odlišná. Hodně plánování, kancelářská činnost… Ale baví mě to, taky mám podporu rodiny, což je pro mě hodně důležité. Navíc se nám narodila dcera, takže stres přebíjí příjemnější starosti.
A jak zvládáte stres na střídačce?
Přiznávám, že nervózní jsem, ale jako začínající trenér si to nemůžu moc dovolit. Nemůže vám něco utéct. Takže je to o tom najít si svoje cesty. Vzdělávám se, spolupracuju se sportovní psycholožkou…
„Na střídačce nervózní jsem, ale jako začínající trenér si to nemůžu moc dovolit.“
Jak taková spolupráce se sportovní psycholožkou ve vašem případě vypadá?
Probíráme různé věci. Například nedávno jsem si s jejími radami chystal výstupní pohovory kategorií U15 a U17. Probíhají v němčině a v angličtině, přičemž já ještě nejsem rodilý mluvčí. Řešili jsme okruh otázek a odpovědí tak, abych kluky motivoval do budoucna… Dále probíráme rozdíl mezi trenérem a koučem – kouč vede tým při zápase, trenér řídí spíše tréninkový proces. Je toho spousta.
Máte metu, kam byste to chtěl jako trenér v budoucnu dotáhnout?
Rozhodně se chci neustále zlepšovat. Jak už jsem říkal, navštěvuju různá sympozia nebo semináře. Letos v létě budu mít tři semináře od německé hokejové asociace… Fakt na sobě chci pracovat.
„Spolupracuju se sportovní psycholožkou.“
Co porovnání servisu kolem hokeje v Česku a v Německu?
Zázemí je tady na vysoké úrovni. Ale řekl bych, že v Česku mají trenéři mnohem víc zažité společné letní přípravy a podobně. Je to věc, kterou nás pomohli nastolit pan Bukač s panem Kostkou, v Německu takový vývoj nebyl. Letní přípravy tady fungují na velmi individuální bázi. To sice občas pomůže vychovat individualitu pro NHL, jakou je například Leon Draisaitl, ale takový ten hokejový střed na tohle doplácí.
Vy preferuje společnou, nebo individuální letní přípravu?
Myslím, že ideální je zlatá střední cesta. Tedy mix obou přístupů. Obecně platí, že čím je hráč starší, tím víc se upřednostňuje individuální příprava. Naopak u mládeže, kde je potřeba vybudovat konkrétní návyky, je dobrá společná příprava.
„V Česku mají trenéři mnohem víc zažité společné letní přípravy a podobně.“
Pojďme k vaší hráčské kariéře. Už po jejím konci bilancujete?
Ne, nikdy jsem na tyhle věci nebyl. Takže nebilancuju a myslím, že to ani nepřijde. (usmívá se) Navíc když mě postupně začala trápit zranění, připadal jsem si v kabině jako pasažér. Přestal jsem si hokej užívat se vším všudy. Když člověk musí furt na něco myslet nebo se v něčem šetřit, není to ono.
V Regensburgu jste strávil sedm sezon coby hráč. Na kontě máte kromě jiného postup do DEL2.
Ačkoliv hraje v Německu prim fotbal, Regensburg má velkou hokejovou tradici. Zrovna tady jsou na tom podle mého hokej a fotbal srovnatelně. Když jsem přicházel, přirovnal bych tehdejší situaci k tomu, když u nás hrála Kometa první ligu. Ambiciózní klub s cílem jít nahoru, ale postupový klíč byl velmi složitý. Povedlo se nám to až po několika letech.
Foto: Luboš Vácha
V Česku jste platil za barážového specialistu. Hrál jste ji sedmkrát.
No a v Německu jsem se potkal s Nikolou Gajovským, který ji u nás hrál taky sedmkrát. (usmívá se) Postupy s Olomoucí, s Jihlavou, narvané zimáky… Krásné vzpomínky.
„Líbilo by se mi, kdyby byl poslední tým z extraligy nasazený do play off první ligy.“
V době postupů Olomouce a Jihlavy byl zaveden barážový formát dva a dva. Ten by se podle mnohých měl znovu vrátit.
Nebyl to špatný formát, ale taky měl svoje mouchy. Například v tom, že poslední kola nahrávala spekulacím, když jeden tým ještě o něco hrál a ten druhý měl jasno. Dovedl bych si představit lepší formáty.
Například?
Líbilo by se mi, kdyby byl poslední tým z extraligy nasazen do play off první ligy. V Německu je formát, kdy proti sobě hrají play off série jedenáctý a čtrnáctý, respektive dvanáctý a třináctý. Poražení mezi sebou odehrají další sérii a ten, který ji prohraje, tak automaticky sestupuje. To je neskutečná řežba.
Na který z vašich barážových postupů vzpomínáte nejraději?
Nemůžu vybrat jeden konkrétní. Všechny ale měly jedno společné – parádní partu. Jakmile máte skvělé individuality, které ale nedrží při sobě, strašně těžko se dostáváte na hranu, která je potřeba k tomu, abyste mohli postoupit.
„Kdyby měli kluci z Jihlavy zájem, rád bych navázal vzájemnou kooperaci.“
V letošní baráži proti sobě nastoupí Olomouc s Jihlavou, tedy kluby, kde máte svou historii…
Neměl bych favorita. Vzhledem k tomu, že jsem baráž mnohokrát zažil takzvaně zevnitř, tak vím, jak těžká psychicky je a jak moc může ovlivnit osudy všech lidí v klubu. Jihlavě přeju, aby brzy dostavěla novou arénu, aby si v ní mohl zahrát Čagy. No a lepší zimák přeju taky Olomouci. Do obou měst extraliga patří.
Horácká aréna by měla být hotova letos v říjnu. Do ní určitě zavítáte, ne?
Doufám, že jo. Navíc pan Ščerban a další kluci z Jihlavy rádi navazují zahraniční spolupráce. Dřív jezdili třeba do Salcburku. Pokud se nám v Regensburgu podaří vybudovat dobrý tým, měl bych zájem o vzájemnou kooperaci. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Richard Diviš. | Foto: Josef Plechatý, hcdukla.cz
Share on Facebook
