Petr Nedvěd o průběhu MS: Ještě jsme neukázali maximum
Foto: Vladimír Koča
(RIGA, od našeho zpravodaje) Patnáct sezon hrál v NHL, v dresu Kanady získal stříbro z olympiády a v dresu Česka bronz z mistrovství světa. Právě medaili z roku 2012 by nyní Petr Nedvěd velmi rád zopakoval. A to z pozice generálního manažera, o které se exkluzivně rozpovídal v rozhovoru pro hokej.cz.
Co všechno máte jako generální manažer české reprezentace na starosti?
Abych byl upřímný, teď už je těch věcí opravdu hodně málo. Moje práce spočívá především ve skládání mužstva před mistrovstvím, kdy společně s trenéry ladíme soupisku. Řešil jsem hlavně hráče z NHL. Když je potřeba, tak s trenéry se bavíme i o hokejovém dění, ale to je především jejich záležitost, já můžu tak akorát říct, co si myslím. Generální manažer by do toho neměl vůbec zasahovat, to je věc hlavního trenéra. Já mám na starost hlavně komunikaci s hráči.
Co vás na této funkci nejvíce baví?
Hokej jsem hrál do 42 let, což rozhodně není úplně normální. Potřeboval jsem si od toho pak na chvíli odpočinout… Na práci u hokeje už jsem se ale hrozně těšil, a když se pak nabídla tahle příležitost, rád jsem ji využil. Baví mě to, naplňuje, a hlavně jsem se vrátil k tomu, co jsem dělal celý život. Jsem rád, že můžu být součástí národního mužstva.
Přemýšlel jste po konci kariéry o nějaké práci mimo hokej?
Rozhodně ne, nic jiného ve hře nebylo. Pro moje rozhodnutí bylo důležité, že jsem dlouho hrál a chtěl jsem u toho zůstat. Jedinou změnou bylo to, že jsem se ocitl na druhé straně hokejového dění, tomu jsem se musel trochu přizpůsobit. Jinak mám samozřejmě i jiné, podnikatelské záležitosti, ale žádná z nich mě tolik nenaplňovala.
Bláznivý duel s Dánskem. Jak čeští hokejisté hodnotí vydřenou výhru?
Můžete i prozradit, jaké byznysové aktivity máte?
Člověk se snaží nějak si spravovat peníze, a s tím jsou spojené další věci, do kterých bych nerad zacházel konkrétně. Ale jednalo se právě o tohle.
Kdo vám nabídl práci generálního manažera?
Tomáš Král mi už na konci mé kariéry říkal, že by byl rád, kdybych se někdy chtěl vrátit k hokeji. V té době končil na pozici generálního manažera národního týmu můj kamarád Martin Ručinský. S Tomášem jsme si tedy zavolali a on mi tuto funkci nabídl.
Bylo pro vás těžké zvyknout si na novou pozici?
Hokej samozřejmě začnete vnímat jinak. U hokeje jsem nicméně celý život a vím, jak to chodí. Ten přechod komplikovaný nebyl. Některý věci se člověk učí za pochodu, ale není to nic, co by pro mě bylo náročné.
Spojil jste se ohledně práce GM i s Martinem Ručinským?
Ano, jak s Martinem Ručinským, tak s Jiřím Fischerem jsem měl debaty. Oba mi poradili, čeho bych se měl vyvarovat. A zmínili se i o svých pozitivních zkušenostech, například z jednání s generálními manažery v NHL.
V autobuse v zápasovém dresu a pak úsměv do objektivu. Reprezentanti se fotili
Vaše každoroční cesta do NHL se ovšem letos neuskutečnila.
Měl jsem ji v plánu, ve finále to ale se všemi opatřeními nedávalo smysl. Nakonec jsem řešil všechno z domova, přes telefon. Nebylo zbytí.
Když ale do Ameriky jedete, bavíte se o uvolnění českých hráčů i s generálními manažery klubů NHL?
Dokud tým dlouhodobě není mimo play off, tak tohle neřešíme. Mám respekt ke všem manažerům i hráčům. S těmi se bavím podobně, většinou jen v teoretické rovině. Na začátku s nimi řeším, jestli vůbec mají zájem, a následně jezdím i po stadionech a sleduji jejich výkony.
Inspirujete se ohledně své práce i někde v zahraničí, nebo vás formuje spíše praxe?
Jednoznačně praxe. Nějaká inspirace je určitě dobrá, ale nakonec si to vždy člověk musí vyzkoušet sám. Pro mě je nejlepší razit si takovou svoji cestu, ale není nad to, když mi někdo dá nějaké cenné rady.
Jaký máte vliv na konečnou nominaci na MS?
Poslední slovo patří vždy hlavnímu trenérovi, protože ten má pak i zodpovědnost za to, co se odehrává na ledě. On si řekne, jestli dotyčného hráče chce. Musím ale říct, že v tomhle se jak s Filipem (Pešánem), tak také se Stráčou (Martinem Strakou) i Špágrem (Jaroslavem Špačkem) a Zdeňkem Orctem shodujeme. Musím říct, že jsme navzájem souhlasili naprosto se vším.
„Čtvrtfinále bude rozhodně velmi těžké, ale doufám, že pod tlakem obstojíme. Teprve přijde to, co všichni očekáváme – ještě lepší hokej než doposud.“
Jak se v roli manažera změnilo vaše vnímání MS?
Určitě jsem radši hrál na ledě. Na druhou stranu, teď můžu hru sledovat s odstupem, a musím uznat, že i to si užívám. Je to ale jiný zážitek, zápasy už nijak nemohu ovlivnit.
Při zápasech tedy zažíváte více stresu v pozici manažera než hráče?
Jednoznačně. To je věc, kterou člověk pozná, až když přestane hrát. Jako hráč jdete do nějakého důležitého zápasu a nervózní jste dost. Ale jakmile vlezete na led, tak to z vás spadne. Pro mě je teď prožívat ty zápasy mnohem těžší, protože člověk s tím výsledkem prostě nemůže nic udělat.
Nemáte nutkání ještě znovu obout brusle a naskočit na led?
Teď už ne, ale po svém konci jsem ještě dva roky uvažoval, jestli bych se nevrátil. Hokej mi hodně chyběl, teď už mi jen stačí jít si v Letňanech zabruslit. Musíte si umět poručit, hlava by sice chtěla, ale už to zkrátka nejde.
Jak moc jsou novináři na MS omezeni a proč jsou kontaktováni policií?
Letošní MS je v mnoha ohledech unikátní. Jak se vás to dotýká?
Dodržuji stejná opatření jako celý tým. Moji práci to vůbec neovlivňuje, jsme tady všichni na jedné lodi. Pravidla musíme dodržovat a brát je tak, jak jsou. I když tedy jejich velký fanoušek nejsem, berou nám všem svobodu.
Jak vnímají bublinu samotní hráči?
Lepší mužstva se tím nijak nezaobírají. A tady vidím vnitřní sílu našeho mužstva, protože naši kluci to vůbec neřeší. Klobouk dolů před nimi.
A co říkáte na mediální pozornost, která je na hráče i vás upřená?
To jsou spojené nádoby. Je logické, že o mistrovství světa je obrovský zájem. My bychom to měli chápat a počítat s tím.
Včetně časté kritiky?
Ta k tomu patří, každý se s ní musí vyrovnat. Samozřejmě, když se vyhrává, tak je všechno super. Ale když prohráváte, tak ta kritika prostě je. Nedá se nic dělat. Stejně jako hráč, i manažer musí umět přijmout kritiku. Protože pokud to nezvládne, tak si musí potom hledat jinou práci.
Zmínil jste vnitřní sílu českého mužstva. Má podle vás na medaili?
Pořád si myslím, že jsme ještě neukázali to nejlepší, co v nás je. Neměli jsme úplně jednoduchý start, los byl opravdu těžký. S Ruskem a Švýcarskem se nám zápasy nepovedly. Potom jsme zvládli zápas s Běloruskem, následovala fantastická třetí třetina se Švédskem, když jsme otočili zápas z 0:2 na 4:2. A ta si myslím, že nás trošku nakopla. Čtvrtfinále bude rozhodně velmi těžké, ale doufám, že pod tlakem obstojíme. Teprve přijde to, co všichni očekáváme – ještě lepší hokej než doposud.
Share on Facebook
