Peter Mueller, vegetarián, který má rád umění. Co řekl o Gretzkym, Česku a Kometě?

Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz

První cizinec v historii české extraligy, který vyhrál bodování. Loňských 64 bodů ve 46 zápasech byl neskutečný výkon, Peter Mueller si ale hokej přesto moc neužíval. Chyběli mu fanoušci, nemohl si tolik užít pravou brněnskou atmosféru. I proto se rozhodl zůstat. V obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz se o něm a jeho kariéře můžete dozvědět ještě mnohem víc.

Fanshop národního týmu

Mueller totiž není jen stroj na góly. Hodně zajímavě působí i mimo led, ať už svým životním stylem, svými názory nebo zážitky. Vždyť během jeho první sezony, kdy vlétl do NHL s 54 body, ho trénoval nejslavnější hokejista historie.

V Coloradu pak Mueller hrál s Milanem Hejdukem. Kariéru mu ale zbrzdil otřes mozku. Rodák z Bloomingtonu se tak rozhodl pro angažmá v Evropě a po několika letech se dostal do Brna, které si teď nemůže vynachválit.

Loňská sezona se vám extrémně povedla. Jak vidíte tu letošní?
V Kometě se toho hodně změnilo, mám nové spoluhráče, přišli noví trenéři. Ale vyvíjí se to dobrým směrem. Přestože loňský rok pro nás jakožto tým nebyl úspěšný, máme na čem stavět. Všichni se chceme vrátit tam, kde jsme jako klub byli dříve. Těším se na tu každodenní práci.

Během léta jste se na ni připravoval i s hráči z NHL, že?
Jo, chodil jsem na led s Austonem Matthewsem, Claytonem Kellerem a pár dalšími hráči v Arizoně. Je fajn, že mám možnost bruslit i přes léto, navíc s tak talentovanými hráči. I když tréninky jsou samozřejmě o trochu jiné, kluci nejsou zvyklí chodit před sezonou tak často na led, jako je to obvyklé tady v Evropě. 

Ke Kometě jste se pak připojil kdy?
Na začátku srpna. Řekl bych, že jsem měl před startem extraligy dost času na to, abych poznal nové kluky v kabině, zvykl si na nový systém a připravil se na náročný program, který nás čeká. Ze spoluhráčů mám každopádně dobrý pocit.

„Chodil jsem na led s Austonem Matthewsem, Claytonem Kellerem a pár dalšími hráči v Arizoně. Je fajn, že mám možnost bruslit i přes léto, navíc s tak talentovanými hráči.“

Jak silní můžete letos být?
V předchozích sezonách jsme možná potřebovali víc produktivity a rychlosti. To bychom teď mohli mít. Máme širší kádr a kvalitu ve všech formacích. K tomu navíc i několik mladých talentovaných hráčů, ti se letos můžou ukázat, stejně jako naši brankáři. Realizační tým je taky hodně kvalitní, tým na jeho pokyny dobře reaguje. Moc se těším na každý zápas v sezoně.

Už dříve jste prohlásil, že vaším hlavním cílem je týmový úspěch. Cítíte se v Brně pořád šťastný, i když se cíl zatím nepovedlo splnit?
Osobní úspěch je skvělý, ale není to takové, protože ho nemůžete oslavit s týmem. Celé Brno si pamatuje, kde byla Kometa dříve. I kvůli tomu bychom na sebe měli mít ta nejvyšší očekávání. Z tohoto hlediska jsme v minulých sezonách neuspěli. Teď ale cítím, že máme vše potřebné k tomu, abychom se posunuli výše. Možná to bude chvíli trvat, ale musíme tomu pořád věřit a pracovitě si za tím jít.

Jak se vám obecně líbí Česko a jeho kultura?
Je to můj druhý domov. Jsem tady už čtvrtým rokem, viděl jsem růst Brno až tam, kde je teď. Pamatuju si, že když jsem přišel, nebylo tady až tolik možností, kam zajít. Dneska už je to jiné. Je skvělé vnímat, jak mladí lidé z Brna táhnou tohle prostředí. Jak ho rozvíjejí, ať už jde o byznys, kavárny, uměleckou scénu. Je super být u toho.

„Musel jsem si k vaší mentalitě i kultuře trochu najít cestu, ale teď už se tu cítím opravdu jak doma. Nejenom Brno, ale i celé Česko jsem si moc oblíbil.“

Jak moc jste znal Česko dříve?
Už jsem tady jednou byl jako mladý. V roce 2005 jsme s americkou osmnáctkou hráli na mistrovství světa v Plzni. Ale tehdy jsem ještě tolik nezažil to prostředí a kulturu, jako když jsem tu pak začal hrát. Musel jsem si k vaší mentalitě i kultuře trochu najít cestu, ale teď už se tu cítím opravdu jak doma. Nejenom Brno, ale i celé Česko jsem si moc oblíbil. Je super vidět, jak se země stále rozvíjí. Myslím, že mladí lidé opravdu posouvají celou zemi dopředu.

Líbí se vám Česko natolik, že byste v něm chtěl zůstat I po konci kariéry?
Uvidíme. Samozřejmě mám kontrakt jen na rok, takže teď je ještě brzo říct, co se bude dít potom. Ale Brno vždycky bylo a je oblíbeným místem nejenom pro mě, ale také pro moji rodinu.

V létě se přitom mluvilo o tom, že máte nabídky z KHL a Švýcarska. Proč jste se nakonec rozhodl zůstat?
Věřím procesu, který se tady nastavil. Taky jsem nechtěl opustit Brno v takové situaci, jaká panovala loni. Byl to pro mě sice hodně náročný rok, stejně tak pro moji rodinu, ale rozhodli jsme se zůstat. Město je skvělé, moc se mi líbí, jaký tady máme tým. Perfektně si rozumím se spoluhráči. Skvělý vztah mám i s Liborem Zábranským. Takže ve skutečnosti tady není nic negativního. Snad se nám tahle sezona povede. A potom se uvidí, co dál.

Hrály roli ve vašem rozhodování i peníze?
Všechno to záleží na mé rodině. Jde mi o to, kde se cítí pohodlně, kde se jim líbí. Mám děti, které tady chodí do mezinárodní školy. Všichni jsme si na Brno zvykli a opravdu jsme teď nechtěli nic měnit. Máme tady výborné zázemí, díky kterému je pak všechno jednodušší. 

Váš syn dokonce hraje za Kometu, je to tak?
Ano, hraje tady hokej i florbal. Skočil do toho po hlavě, ale daří se mu dobře.

Jak si zvyknul na Česko on?
Stále si trochu zvyká, je to delší proces. Ve škole samozřejmě žádný problem není, protože se tam mluví anglicky. Na hokeji to pak má složitější, ostatní kluci většinou anglicky moc neumí a pro syna je zase velmi těžká čeština. Slovní zásobu má docela dobrou, ale mluvit plynule česky je ohromně těžké. Je to jako když vy říkáte, že Američani mluví rychle (směje se). My to takhle máme s češtinou, je pro nás složité získat k ní ten přirozený cit. Ale snažíme se na tom pracovat a synovi co nejvíce pomáhat.

Česky se učíte i vy. Jak vám to jde?
Je to náročné (směje se). Znám hodně slovíček, ale nedokážu poskládat věty. Přitom docela rozumím jednotlivým slovům, které kluci říkají. Docela dobře je umím i vyslovovat. Ale zatím nestíhám celé věty. Pořád to však zkouším.

„Kdekoli kde jsem hrál, nic z toho nebylo lepší než hrát před fanoušky Brna. Zkoušel jsem to popisovat lidem, kteří to tu neznají a říkal jsem – Musíte přijet a zažít to.“

Letos se na tribuny vracejí diváci. Atmosféra v Brně je tradičně výborná, ale vy jste hrál také ve Švédsku, Švýcarsku nebo Rakousku. Kde byli nejlepší fanoušci?
Jednoznačně tady. NHL, juniorské mistrovství, mistrovství světa… Kdekoli kde jsem hrál, nic z toho nebylo lepší než hrát před fanoušky Brna. Zkoušel jsem to popisovat lidem, kteří to tu neznají a říkal jsem: “Musíte přijet a zažít to.” Podpora od lidí a velikost fanouškovské základny je neskutečná. Loni to bez nich bylo hodně těžké. Neměli jsme na tribunách fanoušky, ale ani kamarády a rodinu. S nimi je hokej daleko lepší zážitek. To byl další důvod, proč jsem se rozhodl zůstat. Kvůli fanouškům a tomu, co pro klub znamenají. Hrozně se na ně těším. Loni nám opravdu moc chyběli.

Je Kometa i klubem, kde si hokej nejvíce užíváte?
Loni to bylo takové divné, i kvůli lockdownům a celkové nejistotě. Ale hodně si užívám hokej se spoluhráči z mé lajny, s Holíkem a Zaťovičem. Je úžasné mít takový druh souhry s dalšími dvěma hokejisty. Není moc časté, že si s někým tak moc rozumíte. I kvůli tomu se mi v Brně tolik líbí, doufám, že to samé by řekli oni o mě. Jsme opravdu speciální formace. 

Soupeři si přitom na váš útok vždy dávají největší pozor. Jak se s tím vyrovnáváte?
Vždycky je to výzva, pozornost soupeřů určitě vnímáme. Kdykoli skočíme na led, cítíme i ten tlak a zodpovědnost za svůj tým. Ale snažíme se o tom moc nepřemýšlet. Důležitý je hlavně trénink a pracovitost, taky musíme mít chuť a touhu neustále posouvat naši hru. Nemůžeme se ohlížet nebo čekat na to, co udělá soupeř. Soustředíme se na sebe, abychom byli co nejvíc nebezpeční.

Pro Brno jste klíčovým hráčem, který odehraje v průměru 23 minut za zápas. Jak se dá taková porce ve 33 letech zvládat?
Snažím se být co nejlépe připravený na každý trénink i zápas, protože spoluhráči i tým mě takového potřebují a já je nechci zklamat. Čím starší pak jste, tím víc chápete, jak moc je příprava mimo led důležitá. Ať už jde o stravu, regeneraci, posilování nebo další věci. Díky tomu, že se připravuju poctivě, pořád dokážu odehrát tolik minut. Bez tvrdé práce to ale nejde. Taky jsem vegetarián, protože to, co jím, hraje zásadní roli v mém výkonu.

Jak jste se k vegetariánství dostal?
Udělal jsem si takový malý průzkum a chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Zkusil jsem z jídelníčku vyškrtnout ryby a nějaké další věci, co jsem jedl pořád dokola. Chtěl jsem jen vědět, jak se po pár dnech budu cítit. Případně vyzkoušet něco dalšího. Takže to všechno začalo jedním zkušebním týdnem.

Jak jste se cítil?
Hned jsem viděl progres, ať už se to týkalo spánku nebo energie. Až se z toho postupem času stal můj životní styl. Teď už je velmi jednoduché si ho udržet, je tu jen jediná nevýhoda, musíte si v podstatě všechna jídla plánovat dopředu. Máte sice hodně možností, kde si něco objednat, ale vaření doma je základní věc toho všeho. Takže to všechno začalo jedním týdnem před několika lety a vedlo to k tomu, co dodržuji dodnes. A snažím se v tomhle ohledu dál vzdělávat a zjišťovat informace.

„Bavilo by mě být jakýmsi poradcem mladých talentů, ukazovat jim směr, pomáhat s rozhodováním. Myslím, že mám docela zajímavý příběh.“

Hodně lidí se stane vegetariány i kvůli ekologii.
Samozřejmě to je jedno z hlavních témat, které hýbe světem. A lidé mu logicky věnují pozornost, protože je důležité a týká se nás všech. Určitě je to něco, o čem stojí za to diskutovat. Ale jde o složitý problém, na který má každý člověk trochu jiný názor. Já sám se snažím být ohleduplný co nejvíc to jde. Ale co se týče vegetariánství, nikoho nenutím, aby se jím stal taky. Každý člověk je trochu jiný a vyhovuje mu něco jiného.  

Zajímáte se i o americkou politiku?
Myslím, že kamkoli na světě přijedete, tam uslyšíte o americké politice. Je třeba to brát tak, jak to je.

Máte už jasno v tom, co budete dělat po kariéře?
Už jsme se o tom párkrát bavili v rámci rodiny. Pořád mám dost energie na to, abych hrál ještě tři nebo čtyři roky. Ale konec samozřejmě jednou přijde. Bavilo by mě být jakýmsi poradcem mladých talentů, ukazovat jim směr, pomáhat s rozhodováním. Myslím, že mám docela zajímavý příběh. Hodně jsem toho zažil, byl jsem na mnoha místech, znám hodně lidí, to všechno bych mohl využít. I díky tomu, jak přistupuju k tréninku nebo stravě. Kromě hokeje ale miluju taky umění, líbí se mi chodit do muzeí. Ať už z toho vznikne cokoli, určitě bych chtěl dělat něco, co mě bude bavit.

„Wayne Gretzky? Takovou legendu přeci jen nepotkáte moc často, a on byl dokonce mým trenérem už v první sezoně v NHL. Byl to splněný sen. Bylo znát, jak moc tu hru miluje. Nejradši by ještě skočil na led a zahrál si (směje se).“

Když jste byl mladý, byl vaším trenérem Gretzky. Jak vzpomínáte na toto období své kariéry?
Mám to trochu v mlze, byl to úplný sen. Takovou legendu přeci jen nepotkáte moc často, a on byl dokonce mým trenérem už v první sezoně v NHL. Měl jsem k němu obrovský respekt, byla to skvělá zkušenost. Měl jsem ho rád, k nám hráčům měl blízko, protože hokej pořád dost vnímal z pozice hráče. Bylo znát, jak moc tu hru miluje. Nejradši by ještě skočil na led a zahrál si (směje se).

Líbilo se vám tedy víc v Arizoně, nebo Coloradu?
To záleží na tom, jak člověk dokáže zvládat horko. V poušti bývá až 45 stupňů, musíte si na to zvyknout. Colorado je zase 1600 metrů nad mořem a více se tam střídá počasí. Těžko říct, co bylo lepším místem pro život. Jde o to, jestli máte rádi teplo, nebo klasické střídání ročních období.

A co z hokejového hlediska?
Když mě vyměnili do Colorada, zažil jsem ten nejlepší start, jaký jsem si mohl přát. Hrál jsem s Milanem Hejdukem a Mattem Duchenem. A hned se nám dařilo, bylo to neuvěřitelné. Bohužel se mi pak přihodilo zranění, což ovlivnilo ten celkový dojem. Ale i tak bych řekl, že Colorado.

Reprezentace? Bylo by to skvělé!

Jste v kontaktu s někým z bývalých hvězdných spoluhráčů?
Po tolika letech je to složité, tím spíš, když hraju v Evropě. Ale zážitky a vzpomínky na hráče jako Phil Kessel, Jack Johnson, Erik Johnson, Patrick Kane, ty nezmizí. Všichni za sebou mají skvělou kariéru v NHL a je skvělé je pořád ještě sledovat. Už jako mladí byli neskutečně talentovaní.

Hráče, které jste jmenoval, jste potkával v reprezentačních výběrech USA. Je reálné, že byste ještě někdy oblékl americký dres na mistrovství světa?
Bylo by to skvělé. Uvidíme. Samozřejmě bych moc rád reprezentoval, ale to závisí spíše na manažerech a trenérech. USA navíc mají hodně z čeho vybírat a spousta mladých kluků si o to místo dost hlasitě říká, takže mám těžkou pozici (směje se).

Stejně jako americký původ k vám patří i trochu drsný vzhled.
Vždycky jsem měl dlouhé vlasy. Pořádně jsem si je nechal ostříhat jen jednou, to byl můj druhý rok v NHL. A nemohl jsem to vydržet, nelíbilo se mi to, potřeboval jsem zpátky své dlouhé háro. Od té doby už mám takový divoký účes. Přitom zrovna před měsícem jsem si vlasy nechal zkrátit, ale nikdo to nepoznal (směje se). Dlouhé vlasy ke mně zkrátka patří, cítil bych se divně, kdybych je neměl.

Foto: Vít Golda, hc-kometa.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz