Kovář o super sezoně s kaňkou! Neztotožňoval jsem se s vývojem, říká o MS
Foto: hc-avto.ru
Jakub Kovář zažil v KHL další senzační sezonu, ve které se tučným písmem podepsal pod týmový úspěch. Jekatěrinburg totiž ovládl poprvé v historii Východní konferenci a následně se prokousal do druhého kola vyřazovacích bojů.
Český gólman si díky výborným výkonům i číslům vybojoval v Avtomobilistu novou smlouvu. Jedinou kaňkou byl vývoj kolem mistrovství světa na Slovensku.
Jaká byla minulá sezona v KHL?
Suverénně byla zatím nejlepší v kariéře. Jinak se to ani říct nedá. Byla skvělá od samého začátku. Sám jsem se divil, jak se mi ji povedlo rozběhnout. Odchytal jsem v Chomutově v přípravě dva zápasy a nedostal jsem žádný gól, pak jsme objeli dva turnaje, kde jsem byl vyhlášený nejlepším gólmanem. Na úvod sezony jsem byl vyhlášený gólmanem týdne a hned i nejlepším brankářem září, kdy jsme celou dobu neprohráli a byli na prvním místě naší konference. Celou sezonu jsem byl v TOP 5 ve všech gólmanských statistikách. Překonal jsem rekord v počtu výher v základní části. Sezona prostě nemohla být lepší.
Čím si vynikající vstup do ročníku zpětně vysvětlujete?
Měl jsme kvalitní přípravu a povedlo se mi načasovat formu na začátek sezony. Dařilo se mi ji držet i v průběhu sezony.
„Suverénně to byla zatím nejlepší sezona v kariéře. Jinak se to ani říct nedá!“
První sérii proti Čeljabinsku jste jednoznačně ovládli. Bylo to tak jasné i na ledě?
Bylo to sice 4:0 na zápasy, ale nesmetli jsme je, tři z nich byly jenom o gól a nějaký dokonce v prodloužení. Druhý domácí zápas byl velký nervák. Nebyla to snadná utkání, ale byli jsme silnější v rozhodujících momentech. Sérii jsme si ukradli rychle.
Konferenční semifinále už se nepovedlo. Jaké bylo?
Série začala hrozně vyrovnaně, první zápas jsme prohráli 0:1, pak jsme vyhráli 2:0. Třetí duel série v Ufě šel do dlouhého prodloužení, ve kterém jsme prohráli 1:2. Tam jsme propadli psychicky, nezvládli jsme to a spadly nám hlavy dolů. V dalších zápasech už jsme soupeři nedokázali moc vzdorovat.
Foto: hc-avto.ru
Přesto jste do klubové kroniky zapsali nejlepší výsledek vůbec. Jde tedy o úspěch?
Rozhodně to úspěch je. Tým byl poskládaný na úspěch, ale nebyli jsme sestavou mezi šesti nebo osmi nejlepšími v soutěži. Tím, že jsme vyhráli konferenci, jsme udělali obrovský úspěch. Poprvé v historii klubu se postoupilo z prvního do druhého kola play off. Odehráli jsme spoustu skvělých zápasů, měli jsme téměř pořád vyprodanou halu, takže to bylo super.
Jak vnímáte svůj osobní přínos k týmovém úspěchu?
Moc mě to těší. I pro mě to bylo vlastně skvěle načasované, protože mi končila smlouva. Nemohl jsem se dostat do lepší pozice, než aby se mi na konci smlouvy povedla taková sezona.
Co zdraví, drží?
Jednu nohu mám špatnou, to mám na celý život. Potkaly mě ale jiné zdravotní potíže, které už mě teď netrápí. Doufám, že mě čeká sezona, kdy to bude, co se týče zdraví, všechno v pohodě.
„Rozhodl jsem se odjet, protože jsem se s vývojem absolutně neztotožňoval.“
V závěru sezony jste bojoval o místo v brankovišti na mistrovství světa. Jak jste celou situaci vnímal?
Vnímal jsem to tak, že jsem se rozhodl odjet pryč, protože jsem se s vývojem absolutně neztotožňoval. Rozhodl jsem se, že se toho nebudu účastnit. Nechtěl jsem v tom týmu působit, aby tam ze mě sálala nějaké negativní energie, proto jsem raději odjel.
Takže jste nesouhlasil s finální trojicí?
To ne, vůbec ne, i když jsem měl v té trojce být. To, jak se to skládalo a jaké byly plány do turnaje, s tím já jsem se neztotožňoval. Když byla možnost, než se dopsala soupiska, tak jsem řekl, že pojedu domů.
„Strávil jsem 9 měsíců mimo domov. Nepřipadalo v úvahu, že bych zabil ještě tři týdny mimo, kde mi to nebude dávat žádný smysl.“
Na turnaj jste jel s tím, že buď budete chytat, nebo nic. Je to tak, že?
S tím mě trenér i povolal a já jsem řekl, že pojedu jenom v tomhle případě. Proto jsem taky potom odjel. Strávil jsem devět měsíců mimo domov a absolutně pro mě nepřipadalo v úvahu, že bych zabil ještě tři týdny někde mimo, kde mi to nebude dávat žádný smysl a nebudu šťastný. Nakonec jsem byl rád, že jsem odjel a mohl jsem být o tři týdny déle doma, protože i tak pro mě bylo letošní léto extrémně krátké. Být ještě do 25. května v Bratislavě, nemít z toho radost a pak letět za pět týdnů za týmem, asi by i sezona byla příšerná, protože bych neměl žádný čas na přípravu. Takhle jsem 10. května odtrénoval naposledy a už 20. května jsem začínal trénovat na suchu. Po deseti měsících s hokejem jsem odpočíval deset dní, takže jsem i zvědavý, jak to letos zvládnu.
Jak jste si užil volno?
Na dovolenou jsme letěli na začátku července, kde mám po své suché přípravě udělané okénko na oddych, než odletím do Ruska. Poslední tři roky si zařizuju, abych mohl trénovat doma, takže doma jsem, ale pochopitelně toho času bylo málo.
Foto: hc-avto.ru
Do plánů vám asi zapadlo už téměř tradiční soustředění v Chomutově…
To je úplně skvělé. Rodina i manželka se synem za mou přijeli. I když času není tolik, vždycky se mnou chvíli jsou. Na syna jsem teď strašně fixovaný, takže si vůbec nedokážu představit, že celý srpen budu bez něj a bez manželky. Člověk si hodně rychle zvykne být pohromadě, což ale hokej v Rusku moc neumožňuje. Tripy jsou dlouhé a léto je plné turnajů a cestování mimo město, takže nás to na dlouho a často odděluje.
Nepřemýšlel jste o návratu do České republiky?
Teď jsem podepsal novou dvouletou smlouvu, takže tam snad dva roky odehraju. Potom uvidíme, co bude dál. Určitě jsem se nechtěl vracet do Čech. Jsem sice fixovaný na rodinu, ale to neznamená, že musím hrát doma. V sezoně jsme spolu, ale chybí mi to, být doma, protože mám svůj domov rád. To samotné mi chybí.
„Je úžasný, neskutečně skromný a hodně pobožný. Mám i skvělý příklad toho, jaký je…“
Jak vnímáte doplnění mužstva a především příchod Pavla Dacjuka?
Jsem šťastný, že s takovým hráčem budu mít možnost hrát a být v šatně. Těžko bych v Evropě hledal hráče, se kterým bych chtěl hrát víc. Z evropských a možná i světových hráčů je to nejvíc, snad jenom Gretzky by byl výš. Nahradili jsme dva cizince jinými dvěma cizinci, které jsem ale zatím moc nepoznal. Tým se ale ve finále moc neobměnil, s tím rozdílem, že máme Dacjuka.
Foto: hc-avto.ru
Jaký je člověk?
Je úžasný, neskutečně skromný a hodně pobožný. Je dost tichý, nevyhledává ruch lidí, pozornost novinářů a fotografů, má rád svůj klid. Mám ale skvělý příklad toho, jaký je. Na tréninku jsme měli jako brankáři chvilku volno mezi cvičeními, protože hráči dělali něco bez střelby. Na středovém kruhu jsme si přihrávali, on přijel, stoupl si mezi nás a začal s námi hrát na prostředního. Nechtěl střídat a byl celou dobu mezi námi! Jsem tam se dvěma třiadvacetiletými gólmany, takže on tam mladým klukům dělal deset minut prostředního. Lítal mezi námi a chytal puky. Občas je problém donutit i osmnáctiletého frajera, aby tam chvíli byl. Jednačtyřicetiletý Dacjuk tam vlezl a lítal mezi námi. To hodně vypovídá o tom, jaký je to člověk a jaká je to osobnost!
Mohl byste prozradit cíle do blížícího se ročníku?
Chtěl bych, aby sezona byla pokud možno ještě lepší. Bylo by skvělé, kdybychom se týmově posunuli. Bude těžké udržet výsledky ze základní části, ale věřím, že to zvládneme. Bylo by super, kdybychom se v play off zase dostali o kolo dál. Soutěž se teď hrozně vyrovnala a zesílila, takže to nebude lehké. Moje přání je, abychom byli zase o krůček lepší. Doufám, že v play off se zase prokoušeme dál.
Čísla jste měl v základní části i play off téměř nepřekonatelná. Je ještě co zlepšovat?
Samozřejmě! Doufám, že budu schopný týmu pomoci ještě víc než loni. Není to úplně o číslech, která asi těžko můžou být lepší. Ale můžu více pomoci ve hře lepším vyhodnocováním některých situací. Pracuju na sobě dál a doufám, že budu týmu ještě platnější.
Foto: hc-avto.ru
Share on Facebook
