Kokosy na ledu. Hokejisté Jamajky sní o příští olympiádě
Foto: colorofhockey.com
Tým, který doma nemá kde hrát, teprve budují. Přesto si vůdci jamajského hokeje vytyčili ambiciózní cíl: chtějí nastoupit už na příští olympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu. Povede se jim to?
Bobisté, kteří inspirovali tvůrce filmu Kokosy na sněhu, a akrobatický lyžař. Nikdo jiný z tropického ostrova v Karibiku na zimní olympiádu ještě nezamířil. Na Jamajce už však dumají, jak dostat svou výpravu na hokejový turnaj, nejsledovanější sport zimních her.
Stát, který je napříč zeměkoulí proslulý především prvotřídními běžci, vstoupil do Mezinárodní hokejové federace v roce 2012. Jenže pouze jako přidružený člen, který se nemohl účastnit šampionátů, protože neměl stadion a vývojový program.
To trvá dodnes. Mezitím však Jamajka vyhlásila útok na olympiádu v roce 2018 a letos v srpnu udělala první velký krok. Do tréninkové haly v kanadském Torontu svolala hráče, kteří mají jamajské kořeny a touží reprezentovat. Na všechno dohlížel kouč Graeme Townshend, první Jamajčan, jenž okusil slavnou NHL.
„Pokud se Jamajka dostane na mistrovství světa nebo olympiádu, bude to zázrak. Je to tak bizarní, že by to mohlo vyjít,“ řekl Townshend deníku Toronto Star.
Urostlý chlap, který hrával na pozici útočníka, si v Torontu prohlédl 25 hráčů s jamajskými kořeny ve věkovém rozpětí 15 až 28 let a zíral: „Máme tu k dispozici hodně talentovaných hráčů. Někteří z nich jsou vážně dobří, což jsem opravdu nečekal.“
Zaujal ho třeba David Southwells, 17letý mladík, který přicestoval až ze Švédska a hodlá reprezentovat rodnou zemi své matky.
Jiní museli jamajský původ prokazovat složitěji, třeba 27letý Američan Duante Abercrombie. „Rodiče se rozešli, když mi byly tři roky. Máma, se kterou jsem zůstal, mi vždycky říkala, že táta má jamajský původ. Poprvé jsem s ním ale mluvil až v 18, navíc to od té doby bylo celkově tak třikrát,“ rozpovídal se pro web colorofhockey.com. „Naposledy jsme se bavili právě o jeho jamajských kořenech. Řekl jsem mu, že je musí vypátrat kvůli mému záměru hrát za Jamajku. Byl z toho nadšený.“
Brzy 49letý kouč Townshend ví při skládání týmu i o hodně zvučných jménech s jamajským původem. Jsou to třeba P. K. Subban nebo exliberečtí Wayne Simmonds a Chris Stewart. Jenže jejich přechod k jamajské reprezentaci je vyloučený, neboť nastupují za Kanadu a jsou pod smlouvou v NHL.
Zpátky na zem
Townshend tak musí spoléhat na hokejisty, kteří mají kořeny na Jamajce a v ideálním případě ještě nikoho nereprezentovali. Potom můžou oficiálně obléknout národní dres tropického státu za dva roky. Mezitím ale musí nastupovat pouze za tým, jenž spadá pod jamajský hokej.
To znamená, že mužstvo, které může na světové akci reálně pomýšlet na nějaký úspěch, představí Jamajka nejdříve za dva roky.
Zatím ani není v žebříčku, jenž čítá skoro 50 států. Nejhůře postavená země, která si zahrála olympijskou kvalifikaci do Soči, přitom byla na 33. příčce.
„Je unáhlené si dát za cíl olympiádu v roce 2018,“ přiznává Townshend pro Toronto Star. „Musíme si probít cestu různými divizemi IIHF, v Jamajce ještě ani nemáme plochu, kde bychom mohli hrát. Proto se musíme soustředit hlavně na zafinancování takové plochy.“
Snu o olympiádě se však rodák z Kingstonu nevzdává, jen jeho naplnění vidí za osm až dvacet let.
Tehdy má s hokejovým světem otřást příběh, který může proniknout až do Hollywoodu.
Share on Facebook
