Kanaďan Oliver Bonk: O přísném tátovi i bodech v obraně. Česky mluvím rád
Oliver Bonk.
|
Foto: X
(GÖTEBORG, od našeho zpravodaje) Jeho táta odehrál přes tisícovku utkání v NHL. Radek Bonk má taky zlatou medaili z mistrovství světa 1996, kde Češi ve finále porazili Kanadu. A syn Oliver teď právě zemi javorového listu reprezentuje na juniorském mistrovství.
Na draftu Bonka mladšího na 22. místě vybrala Philadelphia. V kanadském dresu hraje tenhle šikovný obránce na šampionátu již letos, s o rok staršími borci.
A z tribuny na něj kouká jeden z prvních českých mistrů světa Radek Bonk. „Cítím se výborně, na ledě si to užíváme,“ říká jeho syn. Nejprve anglicky…
Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste reprezentoval Česko?
Mám sice český pas, ale tohle není v mých rukou. Teď už bych Česko reprezentovat nemohl, potřeboval bych odehrát alespoň dvě sezony v českých soutěžích. Ta možnost vlastně ani nebyla na stole. Cítím se stoprocentně jako Kanaďan. Navíc když teď můžu reprezentovat na tomhle šampionátu.
„Česky pořád umím, rozumím všechno, ale mluvení odchází.“
Jaký je tedy váš vztah k rodné zemi tatínka?
Pořád mám v Česku část rodiny, takže se aspoň každé léto snažím navštívit prarodiče. Tohle léto to teda nevyšlo kvůli draftu, ale příští se rozhodně do Česka aspoň na chvíli vrátím.
Narodil jste se v roce 2005, pamatujete si vůbec ještě tátu na ledě?
(přepne do češtiny) Jenom si vzpomínám na Třinec, jak vyhráli titul 2011 myslím. Pamatuju si, jak jsem byl na ledě. To bylo moc hezký.
V Česku jste i začínal s hokejem?
Jo, mám moc příjemné vzpomínky. Pamatuji si Kopřivnici i Nový Jičín a studený, ale útulný zimák. Byla zábava hrát v Česku se všemi kamarády. Pořád jsme spolu v kontaktu.
Znáte i někoho z české juniorské reprezentace?
Dobře se znám s Adamem Židlickým, se kterým jsem vlastně vyrůstal. Naši tátové spolu hráli, byli si hodně blízcí. Taky se dobře znám s Dominikem Petrem, i když ten samozřejmě není na turnaji. Tihle dva kluci jsou ale moji dobří kamarádi.
A co ta čeština, zvládáte?
Jo, česky pořád umím, ale už moc nemluvím, takže mi to trochu odchází. Rozumím všechno, ale mluvení odchází.
„S Adamem Židlickým jsem vlastně vyrůstal. Naši tátové spolu hráli, byli si hodně blízcí.“
Prý máte silnou rodinnou podporu v hledišti, je to tak?
Je to skvělý. Máme tady zábavu. (usmívá se) Speciálně s dědou, který bydlí v Lubině, kde má farmu, o kterou se poctivě stará a moc ji neopouští. Takže je výjimečné, že ho tady můžu mít. A je vtipné ho vidět v kanadské čepici, jak nám fandí.
Volné dny trávíte spolu?
Přesně tak. Je tady i táta, mám tu celou rodinu. Táta se mnou samozřejmě diskutuje. Zatím je spokojený, vyhráli jsme oba zápasy, což byl hlavní cíl. Je náročný, snažím se, aby měl radost. Tak makám, co to jde.
„Je vtipné vidět dědu v kanadské čepici, jak nám fandí.“
Mít za tátu tak skvělého hráče možná občas může být i složité. Jak to máte doma vy?
Řešíme spolu hokej fakt hodně. Když jsem byl mladší, byl to takový můj trenér. Je na mě přísný. (pokračuje česky) Byl na mě hodně těžký, ale hodně mi to pomohlo.
Proč jste vlastně skončil v obraně? Nechtěl jste hrát v útoku jako táta?
Když jsem byl mladý, tak jsem začínal tam. Ale pak mě dali do obrany, protože jsem uměl dobře bruslit pozadu.
V kanadské juniorce OHL ale máte 30 bodů v 28 zápasech.
Jo, daří se nám v přesilovkách, dostávám hodně prostoru na ledě, nechávají mě hrát, v podstatě tvořit hru. Taková volnost mi vyhovuje.
A co týmové cíle s Kanadou?
Bereme jedině zlato. To je náš jediný cíl. Někteří nás možná nemají za favority, ale máme ohromně kvalitní tým. Spousta skvělých hráčů, kteří výborně plní své role. Myslím, že máme dobrou šanci.
Je dost pravděpodobné, že ve čtvrtfinále narazíte na český tým. Co by to s vámi udělalo?
Ještě jsem proti české reprezentaci nikdy nenastoupil. Bylo by speciální potkat Židlu i další kluky. Vždycky je zábava zahrát si proti českým nebo slovenským hráčům. S některými prohodím pár slov. Často jsou překvapení, že mluvím česky. (směje se) Ale užívám si to. A český mluvím rád…
„Vždycky je zábava zahrát si proti českým nebo slovenským hráčům. Často jsou překvapení, že mluvím česky.“
Už máte v kapse jednu zlatou medaili z loňského Hlinka Gretzky Cupu…
Měli jsme skvělý tým, tehdy to byla obrovská radost. Hlinka Gretzky Cup znamená pro celou Kanadu něco víc. Proto hrajeme hokej, všichni chceme mít zážitky z takových velkých zápasů.
Příští rok jsou dvacítky v Ottawě, tam táta odehrál většinu své kariéry…
Kdybych se na ně znovu dostal, bylo by to parádní! (směje se) Tak snad to letos vyhrajeme a příští rok si zahraju ve svém rodném městě.
A je pravda, že táta Radek skoro radostí brečel, když se dozvěděl o vaší nominaci?
Nebyl to úplně pláč, ale jo, trochu mu slzely oči. Je za mě šťastný.
Radek Bonk odehrál přes 300 utkání i v české extralize. | Foto: X @hcocelaricz
Share on Facebook
