Hrdina Galvas: Splnili jsme si sen. Nemám slov, úžasný pocit, líčí Zadina
Foto: Juniorský hokej
Rozhodnout semifinále Memoriálu Ivana Hlinky? U řady českých borců byste to možná tipli, jenže v takové fázi turnaje se pozná hlavně síla týmu. A právě proto se o vítěznou branku postaral Jakub Galvas, který má v osmnáctce asi všechny možné úkoly, jenom ne střílet góly. Olomoucký obránce dostal do varu celý břeclavský stadion! „To jsem teda zažil poprvé,“ culí se po postupové trefě.
Kdyby si chtěl Galvas takový osud vysnít, asi by neměl dostatečně bujnou fantazii. Ale právě on se nakonec stal českým hrdinou číslo jedna. Z deseti minut vyhrazených na prodloužení zbývalo jenom 22 sekund, když dostal zpoza brány přihrávku od Filipa Zadiny a poslal svůj tým do finále. „Viděl jsem před sebou, že gólmanovi cloní nějaký bek. Tak jsem vystřelil, aby to neviděl, a padlo to tam. Jsem za to strašně rád, ale byl to super výkon od všech.“ Ruku na srdce, krásnější už to z jeho pohledu být nemohlo.
„No, to určitě ne. Každý jsme si splnili sen, od začátku jsme chtěli dojít co nejdál, a to se nám povedlo. Nachystáme se a doufám, že to celý vyhrajem!“ burcuje Jakub Galvas. Nálada v břeclavském publiku se v pátek večer hodně přelévala. I když fanoušci sledovali tuhle podívanou se zatajeným dechem, pořád platí, že bez nich by to Češi určitě nezvládli. „Musím říct, že atmosféra byla skvělá od začátku zápasu. Vychutnávali jsme si ji, lidi nás hnali dopředu,“ děkuje syn třineckého Lukáše Galvase.
Vlastně by mladý obránce odešel ze zápasu ne s jedním bodem, ale dvěma. Kdyby mu ho tedy rozhodčí neupřeli. Nachomýtl se i k prvnímu gólu – zrovna ujížděl z trestné lavice, když přeposlal Nečasovu přihrávku Zadinovi, který v sólu otevřel skóre. „Já bych byl rád, kdyby to dal kdokoli. Nejsladší je to vítězství,“ rozplývá se Filip Zadina. „Fakt nemám slov, je to úžasný pocit. Když jsem tady byl minule, tak jsem říkal, že jsme to odmakali. A zase jsme bojovali až do konce, což se nám vyplatilo.“
Neskutečně náročný průběh turnaje už české mladíky hodně vyždímal. Od startu druhé do prostředku třetí třetiny byli určitě lepším týmem Švédové. „Říkali jsme si, že to prostě musíme ustát. Ustát a vstát, bojovat dál. Přehrávali nás, ale my jsme se nevzdali a nakonec jsme vyhráli. Síly nám už docházely pěkně,“ přiznává další potomek slavného otce. „Teď musíme pořádně zregenerovat, protože finále si chceme užít. Hlinkův memoriál, to se stane jednou za život. Jsme ve finále, to je neskutečné,“ stále opakuje Zadina slova údivu.
Odměnou za semifinálové vítězství vůle byla pro osmnáctku závěrečná děkovačka. Hráči byli na ledě v euforii, nevěděli, kam dřív skočit. A z ochozů se najednou fanouškům nechtělo odejít. „Strašně jim děkujeme, je to úžasný. Taky kvůli ním jsme to vyhráli. Po gólu ta radost... Jak tady celý stadion vybouchne, ty emoce jsou úžasné,“ pokračuje pardubický útočník.
Teď už zbývá jenom poslední krok, aby si český ročník 1999 zajistil nesmrtelnost a poprvé v historii vyhrál domácí Hlinkův memoriál. Jenže proti bude jediný tým, který ho zatím v Břeclavi porazil. Američané museli v bratislavském semifinále absolvovat podobně nervydrásající zápletku, na zdolání Ruska potřeboval jen o nějaké čtyři minuty méně.
Ale není kam couvat, je tady ideální čas pro odvetu! „Určitě, určitě. Připravíme se na ně a uděláme všechno pro to, abychom je porazili,“ ujišťuje Galvas. V poslední části skupinového zápasu si Češi dokázali, že když šlapou naplno, můžou zámořského soka zmáčknout. „Tu třetí třetinu jsme hráli asi nejlíp. Určitě musíme hrát jednoduše, z obrany a na brejky, ať to tam padne,“ hledá recept na úspěch. Národní tým bude silnější o tři borce, kteří předchozí duel sledovali jen z tribuny, včetně Zadiny. „Minule jsme nehráli v plné sestavě. Zase to bude jiný zápas, určitě se na něj připravíme a dáme do toho ještě víc jak teď,“ uzavírá Filip Zadina.
Share on Facebook
