Gulaš se stane fanouškem: Dám si pivo a klobásu. Zanadávám si. Na to se těším
Milan Gulaš
|
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Českobudějovický Banes Motor nezopakoval čtvrtfinálové povstání z mrtvých, které předvedl v předchozí sezoně proti Třinci a vyrovnal stav zápasů z 0:3 na 3:3. Při zápasovém skóre 0:3 s Pardubicemi zkusil na ledě vyprodané Budvar arény vykročit za podobným kouskem, jenže po střele Libora Hájka na konci 58. minuty ztratil náskok 1:0. Necelých šest minut po začátku prodloužení z drtivého tlaku rozhodl Jan Mandát o pardubickém postupu.
Jihočeši vystřihli parádní první třetinu. Ale v její polovině nevyužili ani největší šanci – ve vlastním oslabení nezakončil sólo Martin Beránek. Potom herně polevili, přesto v polovině základní hrací doby získali vedení. Jan Ordoš v přesilovce úspěšně tečoval ránu Milana Gulaše ze značky nad vrcholem levého kruhu.
Na začátku třetího dějství Pavel Novák nevyzrál na brankáře Romana Willa při trestném střílení, které soudci nařídili po faulu Lukáše Radila na Matěje Tomana. Snad to byl osudný okamžik. Budějovičtí se blížili k těsnému vítězství, jenže v závěru přišla facka. Švihem od modré čáry odpálený kotouč z hole Libora Hájka prošel před hradbu těl, gólman Jan Strmeň měl zakrytý výhled. Prodloužení už jasně ovládlo Dynamo.
Smutek z vyřazení Banes Motoru zastínila mnohem větší ztráta. Devětatřicetiletý kapitán domácího celku Milan Gulaš ohlásil konec kariéry. Devatenáct minut a dvanáct vteřin, které strávil na ledě ve čtvrtém duelu s Pardubicemi, vymezilo hranice jeho posledního vystoupení. „Rozhodnutí ve mně uzrávalo delší dobu. Nosil jsem to v hlavě dva roky, dá se říct. Myslím, že už je potřeba využít čas někde jinde a hlavně ho dát mojí rodině,“ vysvětluje po více než osmi stovkách zápasů v extralize, sedmapadesáti za národní tým a dalších na zahraničním ledě.
Loučení velkého borce postrádalo glanc vzhledem k týmovému neúspěchu. „Vždycky je to hořké, když prohrajete sérii,“ bere na vědomí elitní kanonýr, jenž v domácí nejvyšší soutěži nasázel 317 gólů a 374 jich připravil spoluhráčům. „Musíme samozřejmě uznat sílu soupeře. Pardubice mají kvalitní mančaft. Od prvního zápasu se zahříval a nabíral tempo s každým pokračováním. Potvrdil to hlavně třetí duel, kdy jsme opravdu tahali za kratší konec a bylo těžké něco s tím udělat. Na čtvrtý pokus jsme hráli výborně celých šedesát minut, ale nevydařil se nám konec. Pardubice postoupily zaslouženě,“ uznává.
„Rozhodnutí ve mně uzrávalo delší dobu. Nosil jsem to v hlavě dva roky, dá se říct. Myslím, že už je potřeba využít čas někde jinde a hlavně ho dát mojí rodině.“
Zlom v sérii podle Gulaše nastal ve zmíněném třetím utkání, které sledovalo vyprodané hlediště Budvar arény. „Sehrála tam roli určitá nervozita, ale i zkušenost. Proteklo nám to mezi prsty. Play off za stavu 0:3 je vždycky těžké otáčet. Přitom druhý zápas na pardubickém ledě jsme odehráli velice dobře. Jenom nám chyběly góly,“ označuje příčinu nezdarů Banes Motoru ve vícero zápasech uplynulého ročníku.
Tečku za kariérou českobudějovického rodáka a odchovance mohl učinit již pátý rozhodující duel předkola s Libercem. Jihočechy na domácím ledě dělilo jednapadesát vteřin od vyřazení, ale Milan Gulaš vyrovnal při power play a v prodloužení usmrtil Bílé Tygry jeho spoluhráč Milan Doudera. „V tom je sport a zvlášť hokej nádherný. Člověk si připouští, že to mohou být poslední momenty v kariéře, a potom přijde, troufnu si říct, asi jeden z nejhezčích gólů, co jsem kdy dal, a postoupili jsme. To jsou vzpomínky na celý život,“ lesknou se mu oči.
Záměr ukončit hokejovou pouť oznámil klubovému vedení již v listopadu, aby sportovní úsek mohl s tímto faktem kalkulovat při budování kádru na příští sezonu. Směrem k veřejnosti ale zůstávala informace pod pokličkou. „Drželi jsme to v tajnosti. Ne proto, abychom něco zakrývali. Spíše pro klid. Aby se mančaft udržel tak, jak má být. Bez případného tlaku, který jsme nechtěli na sobě nést. Při play off moji kamarádi v hledišti vytáhli transparent, kterým se to trochu provařilo, ale možná to bylo fajn, že lidi začali tušit, co se děje,“ usmívá se.
Někteří borci válí na špičkové úrovni ještě po čtyřicítce. Nemluvě o padesátníku Jaromíru Jágrovi. Milan Gulaš oslaví čtyřicítku den před silvestrem už jako civilista. „Když máte nějaký věk a dostanete nějakou roli, vyplývá z toho více povinností a větší zodpovědnost. A když se nedaří, zvláště před skvělými fanoušky, jací jsou v Budějovicících, ovlivňuje vás to i v osobním životě. Bral jsem to vždycky dost emotivně a myslím, že bez toho nelze hrát hokej. Chcete-li vystoupat na určitou úroveň, musíte mít v sobě oheň a vášeň. Nosíte si to domů, což se mi stávalo a už jsem to nechtěl. Těším se, až opadne ten stres. Pro mě to byl jeden z klíčových bodů, proč nechci pokračovat,“ rozebírá své pocity.
U hokeje nezůstane, rozlučkový zápas v plánu nemá
Za částí života vyplněnou aktivním hokejem udělá tlustou čáru. Na otázku, zda se nechá přemluvit k jakékoliv aktivitě související s nejrychlejší kolektivní hrou, pozvedne obočí a vypustí jediné slovíčko: „Ne.“ Zůstane však k dispozici dosavadním spoluhráčům a nastupujícím mladíkům, pokud ho požádají o radu. „Kluci mají na mě číslo. Zavolat mohou kdykoliv. Pokud se na mě obrátí, budu jenom rád. Ale v žádném případě se nebudu nikomu vnucovat,“ ujišťuje.
Do úvahy nepřichází ani rozlučkový zápas. „Na tohle jsem nikdy nebyl. Chci odejít v poklidu do ústraní. Znáte mě. Nikdy moc nevyhledávám mediální pozornost a nikdy mě netěšila záře reflektorů, přestože na ledě se tomu nedalo vyhnout. Opravdu nemám nic v plánu,“ zamítá jakoukoliv oslavu díla, které po sobě zanechává mezi domácími, evropskými i světovými mantinely.
„Kdyby mi někdo řekl před dvaceti léty, že budu mít tak dlouhou kariéru s pěknými týmovými úspěchy, bral bych to plnou náručí.“
Co čeká Milana Gulaše v nejbližších týdnech a měsících? Rozvine své aktivity v oblíbené cyklistice? „Na kolo se moc těším, je to pro mě obrovský relax. Dobíjí mě to. Ale hlavně si dopřeju určitý čas pauzu. Potřebuju si odpočinout a dát se trochu do kupy. Když jde jeden zápas za druhým, není to v mém věku žádná legrace. Jsem hrozně rád, že jsem přežil play off a je moc fajnové, že si teď mohu užívat, co přijde, a slouží mi zdraví. Vrhnu se do další práce,“ povídá bez bližšího upřesnění. Prozradí jenom, že jeho činnost nebude vůbec souviset s hokejem. „Nechci to nějak specifikovat,“ uplatňuje své právo.
Přesto mu hokej zůstane v srdci. „Kdyby mi někdo řekl před dvaceti léty, že budu mít tak dlouhou kariéru s pěknými týmovými úspěchy, bral bych to plnou náručí. Cestu jsem měl trnitou, provázela ji četná zranění, ale postupně mě to zocelovalo. Poznal jsem spoustu skvělých lidí, nabral zkušenosti do života. Tento sport vám dá velmi mnoho. Modeluje vás jako člověka. Teď budu fanouškem, který si dá s chutí pivo a klobásu a zanadává si. Na to se těším,“ uzavírá své vyznání.
Share on Facebook
