Christoph Brandner pomýšlel na odchod už ve 30, dva roky se chystal s mentálním koučem

Konec aktivní hráčské kariéry jednou potká každého sportovce, řada z nich se snaží tento okamžik co nejvíce oddálit, jelikož si život bez pravidelné dávky fyzické námahy nedokáže představit. K odchodu do sportovního důchodu se po skončení finálové série rakouské mezinárodní soutěže Erste Bank Eishockey Liga odhodlal Christoph Brandner (na snímku). Jak vyplývá z rozhovoru pro server oe24.at, útočník Klagenfurtu si vlastně kariéru možná až nečekaně natáhl. Dlouhodobě jej totiž trápily potíže s ploténkami. „Poprvé jsem o ukončení kariéry uvažoval už ve třiceti letech, proto mě těší, že jsem si hokeje mohl užívat ještě o dost déle, než jsem si původně myslel,“ prozrazuje Christoph Brandner.

V nedávno skončeném ročníku nejvyšší soutěže našich jižních sousedů sice vynechal jen tři zápasy ze 66 odehraných duelů, přesto prý cítil, že dozrál čas završit bohatou hráčskou etapu. „Během sezony přišly jasné signály, že nastal můj čas,“ uvádí téměř pateticky.

„Bylo stále těžší a těžší vydržet ten nápor po fyzické stránce, tělo se ozývalo docela často,“ popisuje rodák ze zhruba třináctitisícového města Bruck an der Mur ve Štýrsku. Klagenfurt sice skončil v dlouhodobé části na pátém místě, přesto se probojoval až do finále, v němž nestačil po výsledku 4:1 na Linec.

Christoph Brandner se tak nedočkal snového konce v podobě dalšího mistrovského titulu, který pro sebe urval nejlepší tým základní části a nadstavby. „Bylo by nádherné, kdybych na závěr kariéry mohl ještě jednou zvednout nad hlavu pohár pro vítěze, ale i tak jsem měl krásnou rozlučku,“ reaguje.

„Co předvedli fanoušci v Linci, mě opravdu dojalo,“ přiznává a zároveň tím připomíná fakt, že úplně poslední mistrovský zápas odehrál 1. dubna na půdě finálového soupeře. „Pak jsem dostal ještě spoustu zpráv od dalších lidí, že mě vždycky brali jako skvělého člověka. Toho si moc vážím,“ přibližuje jedním dechem.

Šestatřicetiletý v tuto chvíli už bývalý forvard se má za čím ohlédnout. Během kariéry pomohl k titulu Klagenfurt, v roce 2003 opanoval s Krefeldem německou DEL. Následně jako vůbec první rakouský hráč v poli naskočil do nejprestižnější ligy světa – slavné NHL.

S národním týmem absolvoval čtyři šampionáty elitní divize mistrovství světa a olympijský turnaj 2002 v Salt Lake City. Celkem si v reprezentaci připsal 116 startů, během nichž čtyřiatřicetkrát skóroval a přidal třicet asistencí.

Christoph Brandner má zkrátka na kontě dost počinů, na které může být právem hrdý. „Za vrcholy kariéry považuji německý titul a angažmá v Minnesotě,“ uvádí. V dresu Wild se v základní části NHL poprvé představil 8. října 2003 na ledě Chicaga.

O čtyři dny později v domácím souboji se San Jose, který pro něj byl třetím startem na nejzářivějším hokejovém podiu světa, jako vůbec první Rakušan v historii NHL skóroval. „Je super, že jsem to dotáhl až do NHL,“ libuje si muž, jehož Minnesota draftovala v 2002 v osmém kole jako 237. v pořadí. „A vůbec pro mě není prvořadé, jestli jsme se nějakým způsobem zapsal do historie,“ doplňuje autor čtyř gólů a pěti asistencí ve 35 zápasech NHL.

Celkově považuje Christoph Brandner svou kariéru za velmi pěknou, byť si uvědomuje pomíjivost úspěchů. „Všechno, co se stalo na ledě, je chvilkové, ale pro mě to znamenalo hodně,“ říká. „Jsem rád za každou ze štací,“ pokračuje.

„Poznal jsem díky hokeji řadu přátel, bohužel jsem taky ale o některé přišel. Tím myslím například Roberta Müllera,“ připomíná smutným hlasem zesnulého brankáře, který dlouho úspěšně bojoval s nádorem mozku a dokázal se po první operaci a chemoterapiích vrátit k hokeji.

„Prošel jsem si vrcholy i pády, získal řadu zkušeností, které můžu využít i v běžném životě,“ završuje dlouhý monolog. Občas se stává, že vrcholoví sportovci konec aktivní kariéry nezvládnou úplně bez potíží, Christoph Brandner chtěl případným problémům předejít zajímavou formou.

„Už dva roky spolupracuji s mentálním koučem, což považuji za důležité, když člověk cítí, že se konec nezadržitelně blíží,“ hlásí. „Emocím se člověk neubrání, to je jasné. Ale se strachem, co přijde, až skončí, může pracovat,“ vysvětluje nyní už hokejový důchodce závěrem s tím, že se chystá studovat fyzioterapii a rád by zůstal u hokeje i nadále. Přes svou akademii by se v budoucnu rád dostal k práci s mládeží právě v Klagenfurtu.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí