Vanišová balí kufry do Kanady a říká: Povolila bych hru do těla!
Foto: Martin Voltr
V Česku platí nejen za jednu z nejpohlednějších hokejistek, ale především těch nejlepších. Tereza Vanišová se postupně vypracovala až do pozice jedné z opor reprezentačního týmu, navíc dostudovala střední školu a její odchod do zahraničí už byl definitivně na spadnutí. Začátkem července zamířila na kemp za oceán, kde by ráda strávila další roky svého života. „Teď už mě v Česku nic moc nedrží,“ říká v rozhovoru pro hokej.cz.
Není žádným tajemstvím, že nabídky ze zámoří dostává Vanišová už dlouhou dobu. Dobře si ale uvědomuje, že hokej nebude hrát do padesáti, a tak se zatím soustředila na vzdělání – v květnu odmaturovala na gymnáziu ve Strakonicích.
Právě tam před spousta lety udělala své první hokejové krůčky. Žákovská léta dokončila v Písku, žlutomodré barvy oblékala také coby extraligová hráčka mladšího dorostu a uplynulý rok nabírala sílu v dresu ligového staršího dorostu Příbrami. Na závěr domácí sezony vyhrála s pražskou Slavií ženskou soutěž. K hokeji by se určitě nedostala, nemít staršího bratra Marka, který hraje za prvoligové České Budějovice.
První seniorské mistrovství světa odehrála Tereza Vanišová předloni v Kanadě při premiérové účasti českých hokejistek v TOP divizi. Stála také u loňského bronzového úspěchu osmnáctky v Maďarsku, teď už její silný ročník 1996 tvoří základ seniorské reprezentace. Sympatická blondýnka odehrála v loňské sezoně 20 zápasů, během kterých nasbírala 26 bodů (18+8) a suverénně ovládla produktivitu národního týmu. Také představení na postupovém mistrovství světa v Rouenu (4+2) pomohlo devatenáctileté útočnici ke druhému místu v anketě o nejlepší hokejistku sezony – a to jí i „konkurentky“ přály vítězství! Začátkem září už Vanišovou čeká cesta do Kanady.
Povídejte, kam tedy přesně míříte?
Je to jedna akademie kousek od Toronta. Byla jsem tam na kempu a vypadá to, že tam na příští sezonu zůstanu. Střední školu už mám dokončenou, takže budu absolvovat přípravný ročník na anglický test, s kterým by mě mohli vzít na univerzitu.
Jak kvalitní soutěž budete hrát? Máte představu?
(přemýšlí) Asi to nebude jako liga staršího dorostu, bude to horší úroveň. Ale spíš jdu opravdu za tou angličtinou, protože díky ní se můžu posunout dál. Zatím nemůžu říct, k čemu bych tu soutěž přirovnala, možná mladší dorost. Ale opravdu nevím. Jsou to holky zhruba do dvaceti let.
Za mořem byste tedy ráda vydržela delší dobu...
Pokud by to šlo, určitě bych chtěla hrát a studovat. Nabídky z vysokých škol už mám, ale jediný problém je opravdu ta angličtina.
Bylo doteď vaší prioritou zůstat doma do maturity?
Přesně tak. Chtěla jsem tady vydržet do maturity, abych měla aspoň část vzdělání dokončenou. Teď už mě v Česku nic moc nedrží.
Měla jste promyšlené i další možnosti, týkající se vaší budoucnosti?
Dlouho jsem ani nevěděla, jestli do Kanady půjdu. Měla jsem připravené, že bych zůstala doma a angličtinu se učila v Česku. Ale určitě je lepší se ji učit přímo tam.
„Setkala jsem se i s nadávkami, docela hrubými, ale tomu se můžu jenom zasmát.“
Loňskou sezonu jste odehrála především v ligovém starším dorostu v Příbrami. Byla to pro vás kvalitní soutěž?
Hráli jsme samozřejmě lepší i horší zápasy. Skončili jsme v tabulce předposlední, ale i tak myslím, že mě to hodně posunulo. Rozdíl oproti mladšímu dorostu byl znát.
Myslíte, že je reálné, aby u nás hokejistka v poli hrála vyšší soutěž než ligu staršího dorostu?
Ať už by to byli junioři, nebo extraliga staršího dorostu, musela by ta holka být hodně dobrá a silná. Nedokážu si představit hrát s juniory, kteří jsou o tři hlavy větší a dvakrát těžší. Myslím, že by si na mě někdo počkal (směje se). V extraligových týmech je největší problém ten, že mají hodně hráčů na výběr a nedali by holce prostor, aby si zahrála. Vždycky jde o to, kdo jí dá prostor. Ale některé by se možná mohly uchytit.
Příbramský trenér si vás celkem pochvaloval...
Asi to i pro něj bylo zpestření, trénovat holku (směje se). Bylo to fajn. Celkově budu na Příbram vzpomínat v dobrém, zvlášť když si vezmu, že jsem tam přišla a vůbec se s nikým neznala. Myslím, že to nebyla špatná sezona.
20 zápasů, 18 gólů, z toho čtyři na MS. Tereza Vanišová loni jasně ovládla produktivitu národního týmu | Foto: Martin Voltr
Kolik jste dostávala času na ledě?
Dost. Asi jsem u kluků nikdy tolik času neměla, když to srovnám třeba s Pískem. Tady mě stavěli na všechno, na přesilovky i oslabení. Měla jsem hodně prostoru a bylo to pro mě dobré.
Několik zápasů s vámi odehrála Martina Vonková...
Byla jsem ráda, protože jsme dobré kamarádky. Ale stejně jsme spolu ani ve formaci nehrály.
V žákovských kategoriích dívky nastupují poměrně často, ve starším dorostu už to jsou velké výjimky. Jak na vás reagovali soupeři?
Někteří kluci si na holce vyloženě chtějí něco dokazovat a snaží se mě sundat. Ale na některých naopak vidím, že mi nechtějí nic udělat, tak se mnou naopak jednají opatrně. Setkala jsem se i s nadávkami, docela hrubými, ale tomu se můžu jenom zasmát.
Chránili vás spoluhráči?
Určitě se mě kolikrát zastali. Ale na to nebývá moc času se soustředit. Většinou jsme hráli na dvě lajny a pak se těžko myslí na to, abyste někoho sundali.
V ženském hokeji se do těla nehraje, ale vy s tím zřejmě nemáte velký problém, že?
Mně se to na klučičím hokeji líbí. Podle mě to k hokeji patří, protože hra bez těla už není hokej. Myslím, že by se to mělo povolit i v holkách, ne takovým způsobem, ale některé rozhodčí by hru do těla měly víc pouštět. Mně to vyhovuje a ani mi nevadí, když dostanu. Takový je hokej. Přece tam kolem sebe nebudeme jen tak bruslit.
Nemusí vás pak trenéři v reprezentaci upozorňovat, ať si dáváte pozor?
Občas jo. Jak jsem zvyklá, občas mi to uletí. Člověku se to kolikrát stane, aniž by si to uvědomil. A holky to často snáší dost špatně, jak na to nejsou zvyklé.
„Podle mě jsou v elitní skupině i horší týmy.“
Vaše výkony nezůstaly bez povšimnutí trenérů a odborníků v Hokejistce roku. Do letoška jste se nikdy nedostala do desítky, tentokrát z toho bylo druhé místo jen o dva body za Alenou Polenskou. Co jste na to říkala?
Vůbec jsem nedoufala, že by mě mohli zvolit! Bylo pro mě jenom překvapení, že jsem na galavečer jela a mohla se podívat, jak probíhá. Celý ten večer byl super. A že to skončilo tak těsně... Je skvělé, že jsem se takhle vysoko dostala. Jsem na to celkem mladá.
Ptal jsem se Aleny Polenské i Kláry Peslarové, obě přály vítězství právě vám. Vlastně si i myslely, že vyhrajete. Jak se to poslouchá?
Vážně? Tak to je super! (směje se) Já jsem jim to samozřejmě taky přála, i když jsem moc neřešila, jak to dopadne. Jsem ráda, že mi takhle fandí, já zase fandím jim.
Je to pro vás další znamení, že vaše generace v reprezentaci přebírá zodpovědnost?
Máme ji už o něco větší, to ano. Před námi je pořád dost starších hráček, ale postupem času se to vyrovnává. Jsme třeba o něco rychlejší než ony, ale zase někdy býváme zbrklé. Nemáme ještě tolik zkušeností.
Na útočnou trojku Lédlová – Vanišová – Přibylová se může reprezentační kouč Jiří Vozák plně spolehnout | Foto: Martin Voltr
Na čem podle vás ještě potřebujete zapracovat, abyste se na mistrovství světa udržely mezi elitou?
Určitě je to koncovka. Pořád dokola. Dáváme málo gólů, občas bychom měly zápas rozhodnout dřív, máme na to dost šancí. Vždycky se tedy můžeme zlepšovat ve všem, rychlostně, v soubojích... Ale jediná věc, na které bychom mohly vyhořet, je podle mě koncovka.
Cítíte posun v psychické odolnosti? Dřív když jste prohrávaly, často jste zmatkovaly. Mohlo by to být už lepší?
Myslím že jo. Už jsme o něco zkušenější, i my mladé máme něco za sebou. Nemuselo by to dopadnout tak jako před dvěma lety. Doufám, že to tak nedopadne a zvládneme to! Podle mě jsou v elitní skupině i horší týmy, měly bychom porazit Japonky, i když jsme s nimi samozřejmě v baráži prohrály. Něco podobného Švýcarky, s těmi jsme prohrály před Vánoci ve Francii a u nich doma jsme je porazily. Ale každý zápas je těžký a musíme na to makat celou sezonu.
Share on Facebook
