Myšák znovu kapitánem: Kanady se nebojím, máme suprový charakter
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Od mistrovství světa 1994 a Davida Výborného se nikomu nepoštěstilo, aby vedl českou dvacítku jako kapitán, když ještě nepatřil do dorazového ročníku. Až loni Janu Myšákovi. Teď si litvínovský odchovanec tuto roli podle očekávání zopakuje!
Že dá Myšákovi znovu kapitánské céčko, zmínil hlavní kouč Karel Mlejnek už s předstihem. Co ale bude pro českého talenta letos jiné? Poprvé se na šampionát chystal v Kanadě, konkrétně v juniorské OHL. Přitom na jaře už si zahrál i farmářskou soutěž.
Návrat mezi mládežníky ale absolutně nebere jako nevýhodu, spíš naopak. V Hamiltonu se parádně rozehrál a nabral sebevědomí, které teď bude chtít využít ve prospěch „své“ české reprezentace.
Oproti evropské partě jste to měli do Red Deeru kousek. Čím to vlastně, že jste se sešli až tam, a ne v Edmontonu, jak bylo původně v plánu?
Cesta byla za mě náročná. Letěl jsem z Toronta a bylo tam spousta lidí, jak se asi všichni vrací na svátky domů. Byl jsem z toho trošku vyřízený. Doletěli jsme s pár kluky do Edmontonu a tam nám organizátoři řekli, že naši skupinku vezmou přímo na hotel, ať nemusíme čekat celý den na letišti. Někteří kluci bohužel čekali na další autobus o hodně déle.
Dvacítka už je v Edmontonu. Jak zvládli přesun hráči z Evropy i ze zámoří?
K tomu kratšímu přesunu se váže i hokejová otázka. Přemýšlel jste o tom, jestli jste na dvacítky připravený jinak po půlsezoně v OHL, než když jste se tam vydal z extraligy? Může to být výhoda, nebo ne?
(přemýšlí) Určitě je to něco jiného. Když vezmu třeba zrovna kanadský tým, je tam sto procent hráčů z juniorských lig... Ale on ten mezinárodní hokej je zase jinačí než juniorská liga, zase to bude mít větší tempo, bude to víc vyhrocené, všichni budou nažhavení.
Znáte velký počet Kanaďanů, proti kterým nastoupíte 26. prosince?
Osobně znám asi jenom pár kluků, ale zrovna tady v Kanadě vidím každý den v televizi, kdo všechno v týmu je. Podle jmen už je nějak znám všechny.
To bude vůbec pěkný zápas. Dvanáct hráčů z prvního kola draftu proti vám, k tomu na jejich půdě... Nebojí se toho až člověk?
Ne, ne. Když to řeknu za sebe, já se toho vůbec nebojím. Hrajeme s nimi první zápas ve skupině a pro mě osobně to je obrovská výzva, abych viděl, jak jsem se za ten rok zase posunul. Pro některé kluky je to první mistrovství a první srovnání s takovými hráči. Zase to bude ještě jiné než loni. Nebojím se, hrozně se těším.
„Když si vzpomenete na minulý rok, tak jsme hráli strašně málo, protože byl lockdown. Teď je to mnohem lepší, že jsou všichni kluci ohraní a mají velké vytížení i body.“
Jak se dá proti tak nabušenému týmu vůbec hrát? Čekat, bránit a ujet?
Ne, to si myslím, že ne. Ale hrajeme s nimi až za dlouho. Před zápasem se dělají nějaké taktiky, takže to budeme řešit až v průběhu kempu. Co trenér určí za vhodné, toho se pak celý tým bude držet.
Zpátky k vaší sezoně: V ontarijské lize musíte být spokojený, ne?
Jo, začátek ročníku byl peckový. Nejdřív jsem byl v Montrealu na tréninkovém kempu a dostal pár zápasů, což pro mě byla skvělá zkušenost. Pak jsem se přesunul do juniorky, kde se nám daří i celkově jako týmu, bojujeme o první místo v konferenci. Já osobně se cítím dobře, snažím se pomoct týmu. Cítím, že to může být ještě lepší, ale je to dobré.
To tedy je. 25 zápasů, 17 gólů a 14 nahrávek... Na to se kouká dobře.
Je fajn, když to tam napadá. Měl jsem jedno období, kdy mi tam padalo úplně všechno, na co jsem sáhl (usmívá se). Ale jak říkám, je důležité, abych pomohl týmu, protože je fakt jinačí, když se hraje na špici a když se hraje dole. Je krásný, že bojujeme o první místa. Celkově z toho má člověk úplně jiný pocit.
A musíme říct, že nejste jediný, kdo se takhle prosazuje. Jsou to i Pavel Novák, Michal Gut, David Špaček, ale daří se třeba i klukům, kteří zůstali mimo nominaci. Je to dobré znamení?
Jo, určitě je super, že každý z nás, co jsme přijeli z juniorky, máme skvělý ice time a padá nám to tam. Když si vzpomenete na minulý rok, tak jsme hráli strašně málo, protože byl lockdown. Pak jsme se sešli v Litoměřicích, jeli do Vyškova a na mistrovství. Teď je to mnohem lepší, že jsou všichni kluci ohraní a mají velké vytížení i body.
Důležité i pro hlavu, viďte?
Určitě. Vždycky, když se daří, máte mnohem větší sebevědomí. Můžu to přirovnat k srpnovému turnaji dvacítky Hodoníně, který jsme vyhráli. Taky to bylo pro naše sebevědomí určitě moc dobré.
Těšíte se na šampionát hodně?
Jasně. Celý měsíc jsem se těšil, už na letišti jsem se i setkal s pár kluky. Taky je o hodně lepší, že jsme teď na pokoji ve dvou a nemusím být sám. Můžeme si s Jardou Chmelařem zahrát nějaké hry, pustíme si film... Jsem hrozně rád, že si můžu zase popovídat s nějakým Čechem, kromě rodičů (směje se). Opravdu se na to těším.
„Už loni jsem si toho moc vážil a teď se budu opakovat. Je pro mě obrovská čest vést tým. Cítím se v téhle roli hodně komfortní.“
Znovu ale musíte oželet Vánoce s rodinou...
Mamča moc radost nemá (usmívá se). Ale celá rodina mi přeje, že tady můžu být, protože tenhle turnaj je pro mě zase splněný obrovský sen. V předchozích letech to bylo jednodušší, že jsem hrál v Česku a byl před Vánoci pořád doma, teď jsem tam nebyl trošku déle. Upřímně mi celá rodina chybí, ale jsem strašně rád, že tady můžu být, ještě k tomu s mými českými parťáky.
Jako jediný z týmu absolvujete už třetí mistrovství, tím je to pro vás hokejově jednodušší, že?
Pro mě osobně je asi výhoda, že to jsou moje třetí dvacítky. Je to rychlý turnaj, za pár dní je hotovo, takže fakt rozhoduje momentální forma. Nějakou zkušenost z předešlých ročníků mám, což je pro mě super, ještě k tomu když jsme hráli už minulý rok v Edmontonu.
Karel Mlejnek už s předstihem oznámil, že budete znovu kapitánem. Jak to hřeje?
Už loni jsem si toho moc vážil a teď se budu opakovat. Je pro mě obrovská čest vést tým. Jsem rád, že mi trenér takhle věří a občas mi dává i prostor, abych s týmem promluvil sám. Cítím se v téhle roli hodně komfortní. Ale i kdybych to céčko na hrudi neměl, tak bych něco řekl. Cítím se jako lídr týmu.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Jak se podle vás dá porovnat letošní tým s tím loňským?
Je pravda, že jsem nějaké kluky pár měsíců neviděl, ale i tak je to těžké srovnávat. Každý hráč je jiný a celkově je tým vždycky jinačí. Jak ale mnoho lidí z médií a expertů tvrdí, že naše obrana je výborná, tak s tím souhlasím. Vzadu máme skvělé kluky. Celkově i charakter mužstva je suprový a věřím, že to je dobře nastavené. Chceme se prezentovat tak jako v srpnu, kdy jsme vyhráli turnaj v Hodoníně. Být bojovný tým, který tvrdě maká a jde zápas od zápasu.
Na druhou stranu víte, kde je světová špička. A že je už poměrně daleko. Kam budete reálně mířit?
Já z toho mám dobrý pocit. Teď se musíme soustředit na přípravu, čekají nás dva zápasy, tak je musíme pořádně odmakat a přichystat se na ty důležité zápasy ve skupině. Zatím je zbytečné myslet dopředu, musíme se soustředit jenom na to, co je úplně nejblíž.
Share on Facebook
