Vždycky jsem chtěl být ve všem nejlepší, hlásí Chlubna. Opustí Duklu?

Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

I ve třetí reprezentační sezoně ovládl kanadské bodování svého ročníku, byť letos na to měl velký vliv odchod jeho parťáků do zámoří. Tomáš Chlubna se rozhodl zatím zůstat doma. V národním týmu tak dostal na hruď céčko a svůj talent dál piloval v jihlavské Dukle, kde už měl pevné místo mezi dospělými.

Chance liga na Hokejka TV

Žádný z hráčů kategorie U18 neměl v Chance lize takový prostor jako on. Tomáš Chlubna odehrál 43 zápasů a sám ví, že v nich mohl dosáhnout na víc než šestnáct bodů. Kromě rozehraného play off se v závěru hodně upínal i ke světovému šampionátu v USA, ani na něj ale bohužel nedošlo.

„Chvíli jsem ještě věřil, že do dubna je čas. Ale když se začaly rušit všechny ligy, pak se přerušila i NHL, tak jsem tušil, že ani mistrovství nebude,“ líčí reprezentační kapitán.

Hodně zvláštní konec sezony, viďte...
Je to hodně zvláštní, protože jsme se všichni těšili na ten závěr. Na play off v klubu a abychom zabojovali na mistrovství světa. Jak skončila sezona předčasně, tak z ní mám takové rozporuplné pocity.

Ale nic jiného asi nešlo dělat, že?
Rozhodně, muselo to tak být. Jinak by se to asi nevymýtilo. Zdraví je přednější a muselo to takhle dopadnout. Ale je to smutné, ještě takhle před vrcholem sezony.

Z reprezentačního pohledu nebyl ročník moc povedený, s osmnáctkou se vám nedařilo. Kdybyste na mistrovství jeli, věříte, že jste to mohli otočit k lepšímu?
Věřím, že jo. Je to turnaj, rozhodla by momentální forma. Třeba by se povedlo dostat pár kluků z Kanady, to by se vidělo podle jejich sezony. Myslím, že bychom tam jeli s nejvyššími cíli jako vždycky.

„Myslím, že bychom tam jeli s nejvyššími cíli jako vždycky.“

Věděli jste ale, že budete mít podobně těžkou skupinu jako dvacítka, troufnu si říct nejtěžší v historii šampionátů. Neměli jste z toho obavy?
Je pravda, že ta skupina byla hodně silná. Vždycky musíme mít k soupeřům respekt, ale myslím, že nikdo by tam nejel s tím, že by se bál. Jeli bychom tam všichni odhodlaní a nedopustili bychom ten nejhorší scénář.

Během sezony došlo k netradiční výměně trenéra. Brali jste to jako signál, že je něco špatně a musí se to rychle změnit?
Týmově se nám celou sezonu nedařilo a asi to potřebovalo nějaký impuls. Těžko říct. Asi se muselo něco změnit. Myslím si, že to byl pozitivní krok směrem k mistrovství, protože naše hra se celá trošku změnila a všichni měli novou motivaci.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Čekali jste, jestli se budou moci připojit krajánci ze zámoří. Byl jste s nimi ve spojení?
Jo, psali jsme si s klukama v průběhu sezony, jak se jim daří. Vždycky jednou za čas jsme si i zavolali. Byl jsem ve spojení s Pavlem Novákem, Honzou Myšákem, který tam potom šel, s Honzou Cikhartem nebo Ivanem Ivanem.

Vy jste naopak jako jeden z mála stabilních tahounů zůstal. Probírali jste to spolu a srovnával jste si všechno během roku v hlavě?
V hlavě jsem si to srovnával. Já jsem se rozhodl zůstat, oni se rozhodli jít. Pár klukům se ta sezona povedla fantasticky, třeba Pavlu Novákovi, někomu méně. Já rozhodně nelituju, že jsem zůstal. Prostě jsem to tak cítil, že bych měl zůstat. Chtěl jsem hrát mezi chlapama, a to se mi splnilo.

„Já rozhodně nelituju, že jsem zůstal. Chtěl jsem hrát mezi chlapama, a to se mi splnilo.“

Kluci, kteří odejdou, vždycky jako první mluví o tom, jak se tam maká víc než u nás. Snažil jste se tohle manko dohnat, abyste na ně neztratil?
Jo, samozřejmě. Já jsem si vždycky i v předešlých sezonách dával navíc, jsem na to zvyklý. S klukama jsem se bavil, jak to tam mají, a říkali to, co se prostě ví. Že se tam všude maká víc a je tam větší konkurence. O to jsem se snažil přidávat. Měli jsme tady individuální tréninky, které jsem využíval, a snažil jsem se makat jako ti nejlepší hráči na světě.

Máte to v sobě?
Myslím, že to tak v sobě mám odmalička. Vždycky jsem chtěl být ve všem nejlepší, a to mě žene a snažím se pořád si přidávat.

Vedl vás k tomu táta? On ví, jaká cesta vede na vrchol, mám tedy na mysli do profesionálního hokeje.
Samozřejmě. On to ví. Vždycky když jsem byl menší, tak když po sezoně přijel, ukazoval mi různé cviky. A to vlastně i teďka. Já se to pak snažím vždycky aplikovat, takhle je to každý rok. Ukáže mi, v čem jsem slabší a na čem mám pracovat, tak se to potom snažím zlepšovat a taky se zdokonalovat i ve svých silných stránkách.

„Doufám, že mu radím dobře, že bude šlapat a půjde mu to tak, aby udělal kariéru třeba jako táta.“

Jak moc vám vlastně musí takové věci říkat ještě teď?
Já už si inspirace hledám sám, ale pořád ke mně vždycky něco má. Rozebíráme zápasy a spíš už spolu diskutujeme, co bych mohl udělat lépe.

A možná vás ještě víc donutí makat, abyste šel příkladem mladšímu bratrovi.
Jo, brácha je ještě ve starších žácích a má to všechno před sebou. Když to jde, tak se chodím koukat na jeho zápasy, stejně jako on na moje, a snažím se mu poradit. Doufám, že mu radím dobře, že bude šlapat a půjde mu to tak, aby udělal kariéru třeba jako táta.

Jak hokejově vypadá ve srovnání s vámi?
My jsme každý úplně jiný hráč. Hrál i ve VTMkách za Vysočinu a myslím, že když bude makat, tak se do mládežnických reprezentací může dostat taky. Ale ještě má čas a hodně věcí se může změnit. Má svoje silné stránky.

Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz

Zpátky k vám: Jak se ohlížíte za svou sezonou v Dukle?
Musím říct, že na začátku sezony jsem se trochu trápil. Moc jsem ani nehrál a docela jsem se užíral tím, že jsem se rozhodl zůstat. Měl jsem takové blbé pocity. Pak se to přehouplo do té lepší části. Došlo k výměně trenérů, za což jsem vděčný, protože pan Ujčík s panem Nekvasilem mi věřili a já jsem si pak taky začal víc věřit. Nakonec bych řekl, že ta druhá část nebyla tak špatná. Sezona mi hodně dala a myslím si, že jsem se posunul po psychické i hokejové stránce, protože mezi chlapy to bylo něco jiného než v juniorce, mezi „svými“. Jsem za tu sezonu rád, ale mohla být lepší a úplně s ní spokojený nejsem.

Když se týmu nedařilo, nebál jste se, že byste mohl být coby mladý hráč první „na ráně“ a zůstával byste sedět?
To jsem se snažil si nějak nepřipouštět. Nebyli jsme spokojení, že jsme se nedostali do první osmičky, a dělali jsme všechno pro to, abychom skončili na devátém místě a měli dobré místo pro předkolo, což se povedlo. Toho jsem se nějak nebál. Snažíl jsem se jít zápas od zápasu a pořád tady všem dokazovat, že na to mám, aby mi nikdo nemohl nic říct. Pracoval jsem tak, abychom se týmově zvedli a sezonu dovedli do zdárného konce.

Nasbíral jste šestnáct bodů, z toho bylo šest gólů. Co jsem ale viděl zápasy ve druhé části, tak jste gólů mohl, nebo měl, dát víc. Šancí jste si vypracoval dost...
To je druhá věc. Já jsem se pak cítil fakt dobře, začal jsem si věřit, ale byl jsem ještě v těch chvílích na ledě takový zbrklý. Jak jsem chtěl mezi chlapy dělat všechno rychleji, tak mi tam občas chyběl klid na hokejce. Jak říkáte, těch gólů mohlo být asi víc. Ale zaplať pánbůh za těch šest.

„Sledovat to budu, byl bych rád, kdyby to vyšlo, ale spíš bych byl překvapený.“

Určitě jste se letos chtěl taky ukázat před draftem. Měl jste to v hlavě?
Někde vzadu jsem to tam měl, ale snažil jsem se spíš myslet na to, jak pracovat tady v klubu, aby se nám vedlo s Duklou, a aby dopadaly líp turnaje v reprezentaci. Trochu jsem to v hlavě měl, ale jelikož sezona byla taková, jaká byla, snažil jsem se na to nemyslet.

Dobře, ale teď už vám to do hokeje nezasáhne: Máte nějaká očekávání?
Abych pravdu řekl, tak moc ne. Ale naděje umírá poslední. Sledovat to budu, byl bych rád, kdyby to vyšlo, ale spíš bych byl překvapený.

Mohlo by být vaší výhodou, že už jste napevno v mužích? Nebo ne?
Těžko říct, jestli je to výhoda. Hrál jsem mezi chlapy, což není úplně lehké, a nějak jsem se s tím popral... Uvidíme, jak to všechno dopadne.

A už spřádáte plány na další sezonu?
Teď to všechno skončilo rychleji, než jsme všichni předpokládali. Ale nějaké plány už spřádám. Budeme se tak za měsíc scházet s agentem a uvidíme, co bude příští rok za možnosti.

V tuhle chvíli jsou tedy podle vás možné všechny varianty?
Přesně tak, všechny varianty jsou možné. Chvíli si odpočineme od hokeje a pak se rozhodneme, co dál.

Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz