Bráchovu premiéru v NHL zaspal. Chci být lepší než on, hlásí Adam Jiříček

Příjmení Jiříček nejen v českém hokeji hodně rezonuje, vždyť David už jako osmnáctiletý prožil debut v NHL. Dva a půl roku za ním se ale „klube“ podobně talentovaný bratr Adam. Teď má před sebou první velký turnaj a první velkou možnost, jak se světu ukázat – World Hockey Challenge v Kanadě.

Šestnáctiletý Adam Jiříček je jedním z mála hokejistů dorosteneckého věku, kteří už si vybudovali pevnou pozici v juniorské extralize. Další plzeňský příslib se už i tam postupně řadí k oporám, momentálně je nejproduktivnějším obráncem týmu.

Někteří experti se dříve nechali slyšet, že Adam by snad ještě mohl být lepší než David. To ale musí teprve ukázat, stěžejní roky vývoje má před sebou.

V nadcházejících dnech se o jeho služby bude opírat česká reprezentace do sedmnácti let. Paradoxní je, že staršího bráchu turnaj World Hockey Challenge před třemi roky kvůli zranění minul – a i přesto Češi vybojovali bronzové medaile.

Adam už na obří kanadské přehlídce talentů chybět nebude.

Doléhá na vás vědomí, jak velkou akci před sebou máte?
Je to pro nás doposud největší událost a všichni se na ni obrovsky těšíme. Snažíme se pracovat a makáme na sto procent, abychom na ty zápasy byli co nejvíc připravení, podali co nejlepší výkony a udělali nějaký úspěch.

Jeden jste už udělali v létě, kdy jste vyhráli turnaj ve Spojených státech. Byť nebyl tak kvalitně obsazený jako challenge...
Turnaj byl míň prestižní než tenhle. Myslím si, že to byl skvělý odrazový můstek do dalšího průběhu sezony a pomůže nám i na hlavní akci – ta vítězná mentalita, že jsme všechny zápasy vyhráli.

Porazili jste i Američany, což se vždycky hodně cení.
To utkání se nám povedlo. Hráli jsme celých šedesát minut, dělali jsme to, co trenéři chtěli, a šlo to.

Teď vás čeká šest ještě náročnějších zápasů. Co podle vás bude klíčem k úspěchu na turnaji?
Musíme dodržovat náš systém hry, od toho se můžeme odrazit. Když to bude fungovat, pak se hráči můžou víc prosadit a můžou vystoupit individuality.

Co byste ve vašem systému vypíchl?
Snažíme se hrát rychle po celé ploše, rychle přistupovat k hráčům, otáčet hru. V Americe se hraje na užším hřišti, takže tohle tam rozhoduje. Každý centimetr ledu je důležitý.

Už jste si to mohli vyzkoušet. Co přesně musíte dělat jinak než na širokém ledě?
Já z pozice obránce mám mnohem míň času na rozehrávku. Taky si musíme u mantinelu pomáhat ve více lidech, abychom mohli souboj rychleji přečíslit a získat puk.

Trenér vypíchl jako hlavní přednost ročníku 2006 velmi kvalitní obránce. Souhlasíte s ním?
Kvalita tady v obraně je, i když bych řekl, že i v útoku. Bohužel teď máme nějaké ztráty, které jsme museli doplnit, ale i přesto v týmu kvalita určitě bude.

A poslouchá se vám dobře, když zmiňuje i vás mezi největšími talenty? Přijímáte zásadní roli v týmu?
Poslouchá se to dobře, klade to na mě určitou zodpovědnost za tým. Musím podat co nejlepší výkony, abych pomohl týmu. Tuhle zodpovědnost rád beru a těším se na tu výzvu.

Navíc vás bude každý pozorovat dvojnásob díky příjmení. Jak moc prožíváte nástup bratra Davida do NHL?
Je paráda, že to dokázal. Já mu hrozně fandím a je to pro mě i motivace, abych byl lepší než on.

Viděl jste jeho první zápas?
Bylo to v sobotu v jednu hodinu ráno našeho času. Měl jsem nastavený budík, ale nějak jsem to zaspal. Druhý den mě čekal zápas, takže jsem byl vlastně rád, že jsem zaspal. Potom ale hrál od sedmi večer, takže ten zápas už jsem viděl.

Po jeho premiéře jste zažil v juniorské extralize čtyřbodový duel s Třincem. Hádám, že vás tedy brácha nabudil...
Je možné, že mě to nabudilo (usmívá se). Zápas se mi povedl.

Vás ještě hokejová veřejnost prakticky nezná. Jak byste se mohl popsat a srovnat s Davidem?
Myslím, že mám dobré bruslení a herní myšlení. A ještě střelba a rozehrávka jsou podle mě moje přednosti. Řekl bych, že oproti bráchovi mám lepší bruslení, ale on má zatím lepší střelbu.

Zdá se, že vám hodně prospívá hra mezi staršími v plzeňské juniorce. Cítíte se tam dobře?
Nezačali jsme sezonu úplně nejlíp, ale postupně jsme se zvedli a v tabulce jsme na lepších pozicích. Buduju si svoje místo v klubu a jsem spokojený. Mám v týmu významnou roli, dostal jsem i důvěru na přesilovce.

Ještě v minulé sezoně jste v dorostu hrál s brýlemi, což byla v nejvyšší soutěži poměrně velká kuriozita. Jak to šlo?
Měl jsem problémy s čočkami. Zkoušel jsem je už v osmé třídě, ale někteří lidé to mají těžší, naopak někdo to tam hodí hned. Musel jsem to natrénovat a povedlo se to. Je to mnohem lepší bez brýlí.

Neměl jste problém v soubojích nebo při větších nárazech?
Úplně jsem na to nemyslel, že jsem je měl na sobě. Byl to ale malinko hendikep. Jsem rád, že už je nemám.

Zpátky k sedmnáctce: V čem by měla spočívat síla vašeho týmu? Na co byste měli sázet, abyste udělali úspěch?
Ostatní týmy asi budou mít větší individuální kvalitu než my, takže se musíme spíš zaměřit na týmovou hru a hrát srdcem, nechat na ledě všechno. To bude asi klíčové.

Máte nějaké týmové rituály nebo maskota?
Máme takového lva, kterého s sebou vozíme. Měli jsme ho i o prázdninách na turnaji v Americe, takže nám nosí štěstí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter