Léky proti bolesti či rozlučka před prázdnými tribunami. Laš o konci kariéry
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Měl patřit k hlavním tahounům Třebíče i největším hvězdám Chance ligy. Jenže kvůli přetrvávajícícm zdravotním problémům musel Marek Laš profesionální kariéru ukončit. V rozhovoru mluví o složitosti takového rozhodnutí nebo plánech do budoucna.
Už jste se s koncem kariéry srovnal?
Dá se říct. S koncem kariéry už jsem se tak nějak smířil. Společně s trenéry jsme celou letní přípravu řešili, že ta možnost tady je.
Kdy přišel zlom?
Všechno se odvíjelo od toho, jak se mi povede letní příprava. Musím říct, že to nebylo ideální, pak na ledě se mi vše vrátilo, tak jsem se rozhodl rychle.
Co vás trápilo?
Bylo toho víc, ramena, kolena, záda… Poslední dva roky se to tak nějak točilo, když se mi povedlo vyléčit jedno, ozvalo se to druhé. Za poslední dva roky jsem nezažil období třeba tří dnů po sobě, kdy bych byl zdravotně úplně v pohodě.
„Poslední roky se to tak nějak točilo. Když se mi něco povedlo vyléčit, ozvalo se to druhé."
Musel jste si pomáhat i prášky proti bolesti?
Je to tak. Poslední dva roky jsem s něčím hrál prakticky každý zápas. Postupně jsem s léky nastupoval i do tréninků, to byl ten důvod, proč jsem se rozhodl, že další sezonu už přidat nechci.
Jaké jsou teď vaše další plány?
Hledám si klasickou práci, nějaké možnosti byly a pokud vše dobře dopadne, od září do jedné takové nastupuji.
Takže práce v hokejovém prostředí to není?
Je to práce mimo hokejové prostředí, jsme ale domluveni s Třebíčí, že pokud by mi hokej chyběl a já na to měl čas, mohl bych nějakým způsobem vypomáhat s mládeží, to ale ukáže až budoucnost.
Jsme domluveni s Třebíčí, že kdyby mi hokej chyběl a já na to měl čas, mohl bych nějakým způsobem vypomáhat s mládeží."
Manažera byste dělat nechtěl?
V tuhle chvíli mě to neláká, chci prostě poznat něco jiného, něco mimo hokejový svět.
Sledovat hokej budete dál?
Hokej určitě sledovat budu. Někdy zajdu na zápasy, jindy zase přes internet, protože nedokážu odhadnout, kolik času na to budu mít, každopádně hokej dál zůstane mou součástí.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Někdy možná zavítáte i do kabiny, ne?
Občas se třeba zajdu za klukama podívat. Jsem tady z Třebíče, takže to mám kousek.
Poslední utkání jste odehrál před prázdnými tribunami. Smutná rozlučka, co?
Je to o úhlu pohledu. Sice to bylo utkání před prázdnými tribunami, ale zase jsme ho zakončili vítězně. Končím v momentě, kdy se tady udělala nějaká série vítězství, ale každý se na to může dívat po svém. Já se věci snažím brát, jak jsou.
Exhibiční rozlučku plánujete?
V tuhle chvíli o tom neuvažuju. Myslím, že na všech zimních stadionech mají hodně starostí s opatřeními proti covidu, takže by to jen přidělávalo starosti, není to prostě aktuální věc.
„Mladým radím, aby se od malička věnovali svému tělu. Nejen regeneraci nebo rehabilitaci, ale i kompenzačním věcem."
V kariéře jste si zahrál extraligu i první ligu. Tady určitě panuje spokojenost…
Jojo. Se svou kariérou jsem spokojený, samozřejmě, že občas si říkáte, jestli jste se nemohli rozhodnout líp nebo něco udělat jinak, ale obecně panuje spokojenost.
Co říkáte na to, jak si vaši bývalí parťáci vedou v přípravných zápasech?
Je dobře, že kluci vyhrávají. I v té přípravě je fajn naučit se vyhrávat. Nikde není psáno, že když v srpnu všechno prohrajete, tak se to v září nemůže zlomit, ale pro pohodu v tréninku i v kabině je lepší vítězit hned.
Poradil byste něco začínajícím hokejistům?
Rozhodně ať se od malička věnují svému tělu. Nejen tréninku, ale i regeneraci, rehabilitaci nebo kompenzačním věcem. Ve věku dvaceti, pětadvaceti let se to ještě moc neprojeví, ale později už ano. Ten, kdo se tomuhle věnoval, má velkou výhodu. Je třeba, aby člověk tělu vrátil to, co mu hokej vzal.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Share on Facebook
