22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Machač s hokejem začínal v Prostějově, později přešel do jihomoravské metropole. A záhy se dostal do reprezentace. Tam vytvořil legendární dvojici s Františkem Pospíšilem. Oba zadáci měli hodně společného. Talent, píli, předpoklady. Navzájem je pojilo veliké přátelství. "Naše generace tvořila bezvadný kolektiv. Byli jsme partou, která si vyhověla. Nepamatuju se na žádný větší problém," vzpomíná.
Hokejovým osobnostem 60. a 70. let minulého století přibyly vrásky, na ledě už se vesměs neprohánějí. Ale scházejí se stále. "Nedivte se, vztahy ze sportu přetrvaly. Zažili jsme spoustu pěkného, kluky vždycky rád uvidím. Během roku není moc příležitostí, ale Český olympijský výbor pravidelně pořádá setkání pro bývalé medailisty. Tam si sedneme a povídáme si," konstatuje.
Zatímco někteří jiní hokejisté zůstali u svého sportu v roli trenérů nebo manažerů, Oldřich Machač nikoli. Na závěr kariéry hrál v Německu, kde se rozhodl pro novou náplň života. "Začal jsem takovou druhou etapu. Ambice na trenéra jsem nikdy neměl. V osmdesátých letech jsem vedl zastoupení jedné německé firmy u nás, později jsem si založil vlastní společnost," informuje.
Co je náplní její činnosti? "Podnikáme v oblasti masného průmyslu, ale to není všechno. Věnujeme se potravinovým komponentům a podobně. Je to hodně náročné, starostí máme nad hlavu. Ale kdo z podnikatelů nemá? Nestěžuji si. Hodně práce převzala moje dcera. Ale hlavní slovo mám nadále já," usmívá se.
Vzhledem k pracovnímu vytížení hledá Oldřich Macahč pomerně těžko čas na aktivní sledování hokeje. "Na stadiony vlastně nechodím. Trošku mi vadí tamní atmosféra. Nemám rád davy, které pořád jen na někoho křičí. Raději si všechno vychutnám u televize," vysvětluje.
Mistr světa z let 1972, 1976 a 1977 sleduje veškeré dění, včetně brněnského hokeje. "Rozebírat situaci Komety, to je složitá problematika. Klub má tradici. Ve městě panuje hlad po sportu, na hokej chodí spousty diváků. Ovšem stále to nějak není ono. Nezbývá než věřit, že víc pomůžou městské orgány. Bylo by fajn, kdyby vyrostla nová hala, je třeba něco udělat pro mladé hráče. No uvidíme, jestli se lepších časů vůbec dožiju. Je to běh na dlouhou trať," líčí.
Když Oldřich Machač aktivně hrával, byl špičkový hokej samozřejmě jiný než ten současný. Postupem doby se trošku vytratila technika na úkor síly, poslední trend je ale opačný. "Rozhodčí pískají téměř všechno. I srážky, které fauly nejsou. Vzpomínáte na střet Sobotky s Frolem? Hodně se o tom v médiích psalo, i u vás na hokej.cz. Nechápu, jak někdo mohl tuto situaci označit za faul. Frola jsem pak někde potkal a řekl mu, že to nebyla jeho vina. Sobotka prostě jen nedal pozor," upozorňuje.
Podobné emoce vyvolal před časem střet pardubického Novotného se sparťanem Hlinkou. Současný útočník Colorada projížděl do útočného pásma, Novotný ho ze strany trefil. "Hlinka se nekoukal, nebyl připraven. Ale to se nedá nic dělat. Víte, v dnešním hokeji mi chybí tvrdost. Proboha, ať pískají fauly hokejou - sekání, hákování, podražení. Nebo filmování. Ale tvrdou hru přece musíme odlišit. Jinak hokej ztratí kouzlo," pokračuje Machač.
Někdejšího skvělého beka zároveň štve, když si někdo splete zdravý důraz se zákeřností. "Před startem letošní NHL jsem viděl, co udělal Downie z Philadelphie. To byla jasná vražda! Něco neskutečného. Šlo o úmysl. Nebo Janssen - jak srazil Tomáše Kaberleho. Jestliže takové věci bude vedení NHL tolerovat, pak je to hrůza. Já vždycky vyznával hru tělem. Férový způsob. V Kanadě poslední dobou došlo k deseti zákrokům, při kterých mě mrazilo," připomíná.
Coby nekompromisní obránce sleduje Oldřich Machač také své nástupce. Nové defenzivní hráče. Ve světě momentálně platí, že kvalitních zadáků moc není. "Pro beky a vlastně všechny hokejisty je vždycky rozhodující hlava. Můžete mít síly, kolik chcete. Ale když postrádáte myšlení, je to těžké," vysvětluje Machač.
Slabší výběr mezi beky přičítá také tomu, co se od obránců čeká. "Všichni od nich požadují body. Výsledky. Ale obránci mají především bránit, potřebují se rozvíjet. Někdy je to opravdu špatné. Chybí dobré založení, jednoduchost, hra u mantinelů. Je to věc výchovy a trpělivosti. Špičkové beky najdete, ale je fakt, že tolik jich zase není," myslí si.
Požadavky na hráče v mladé věku vedou leckdy k tomu, že si hokejista na ledě tolik nedovolí. "Získá puk a pomalu neví, co s ním. Hlavně neudělat chybu," přidává Machač. Někdy prý u televize nadskočí, jak někteří hráči řeší určité situace. "Ovšem jindy zase uznám,že jsem viděl nádhernou akci. Je to různé. Každopádně hokej pořád prožívám. A často se přistihnu, že si podvědomě povídám, jak bych konkrétní akci sám na ledě řešil," reaguje s úsměvem.
Mezi mantinely platí, že kdo je tvrdý, bývá nepříjemný. Ale soupeř má respekt. Občas vznikají i přátelství, jimž by asi nikdo moc neuvěřil. V minulých dobách se českoslovenští hokejisté často stýkali s těmi sovětskými. Na slavnostních banketech. Mívali pravidelná setkání, kde demostrovali blízké vztahy své i svých zemí. Ale určité vazby skutečně fungovaly, nebyly jen na oko.
Během posledního mistrovství světa v Moskvě se na Oldřicha Machače velmi živě dotazoval Jevgenij Paladěv. Mistr světa má potíže s kyčlí. Hůř se pohybuje. Během utkání veteránů byl jedním z těch, které vedení CSKA Moskva odměnilo finančním darem. Proč se ale Paladěv ptá zrovna na Machače? "Kdybyste věděli, jak mě na ledě štval. Dával mi do těla, pořád jsme válčili. Jenže Olda byl také skvělý člověk. Strašně rád bych se s ním ještě někdy viděl," řekl Paladěv.
Oldřichu Machačovi zmínka o zájmu ruského kamaráda udělala radost. "Žeňka je fajn chlap. Býval tvrdý, nesmlouvavý. Hrál jako já. Ale nedělal zákeřné fauly, což jsem na něm oceňval. Sblížili jsme se, ovšem už je to dost let, kdy jsme se neviděli. Vidíte - když někdo hraje tvrdě, protivník to přijme. To je správná filozofie," uzavírá.
