Buly specialista Hanzl: Snažím se být v plusu. Jak si zvykl na svou roli?
Foto: Markéta Křížová
(RIGA, od našeho zpravodaje) Na turnaji v Rize zatím možná není tolik vidět, přesto je útočník Robin Hanzl velmi důležitým článkem českého výběru. Chodí na oslabení a navíc fantasticky ovládá vhazování s bilancí bezmála 63 % vyhraných buly. I když je z klubové úrovně zvyklý na větší roli, v reprezentaci je si vědom, že jde hlavně o týmový úspěch.
V turnaji máte parádní bilanci na vhazování. Víte o tom?
Abych řekl pravdu, statistiky úplně nesleduji a nevím, jak se tam pohybuji. Sleduji samozřejmě nějakou vlastní úspěšnost, snažím se být v plusu a dělám pro to všechno. Je to důležitá činnost týmu a pomáhá mu to k tomu, jestli hraje s pukem, nebo bez puku. Dělám prostě to nejlepší, co můžu.
Dojem vlastní úspěšnosti ale máte, že?
Určitě. I proto mě trenér nasazuje do obranných pásem, abych pomohl týmu dostat se z tlaku. Nijak speciálně to netrénuji, občas po tréninku si dáme pár buly, ale je to hlavně o zkušenostech a také o tom, jak se přizpůsobíte rozhodčím. Každý z nich to háže trochu jinak a je to taková alchymie. Rozhodně je to určitě pomoc tomu týmu. Obzvlášť když se prohraje v obranném pásmu, tak ten tým je hned po tlakem a může hrozit nějaká nebezpečná střela.
Je důležité pochopit hned na začátku utkání, jak rozhodčí daného zápasu buly házejí
Rozhodně. Jak říkám, každý rozhodčí to háže jinak, takže je potřeba se přizpůsobit a nebýt nějak zbytečně zbrklý. Důležitá je reakční doba, sledování puku a rychlost. Někdo to hraje technicky, někdo silou. Záleží na protivníkovi, který proti vám stojí. Já to hraji spíš silou.
„Buly se hodně změnily. Dřív se dalo zaklesnout hokejkami a hrát to nohou.“
Změnilo se buly za poslední roky?
Buly se hodně změnily. Dřív se dalo zaklesnout hokejkami a hrát to nohou, v Rusku se to taky použilo. Teď už se musí hrát jen puk a jakmile jdete tomu protihráči dřív do hokeji, tak vás rozhodčí nejprve napomene a poté vás může i vyloučit. Rychlost a síla je to hlavní.
Nemíváte problémy s vykázáním z buly?
S tím jsem nikdy problém neměl. Dvojku za vykázání z bule jsem nikdy nedostal. Jsem prostě trpělivý.
Je pro vás rozdíl mezi vhazováním v obraně a v útoku?
Ano, je. V obranném pásmu není úplně čas na experimentování, tam to chcete vyhrát za sebe, jak jen to půjde. V útočném můžete trochu zariskovat, není to tak důležité.
Jaká technika je ta správná?
Každý má tak nějak tu svou techniku, když se ale někomu proti někomu nedaří, tak se mezi sebou ptáme: „Jak to hraješ?“ Spíš ale každý jede po svém. Udělalo se pravidlo, že centr už nemůže být vykázaný, tak se do toho křídla už tolik nepletou. Trenéři nasazují například při stavu 4 na 4, nebo při oslabení vždycky raději centra, aby ta šance na vyhrání bule byla větší.
Počítáte běžně, kolikáté buly v zápase v danou chvíli absolvujete?
Nepočítám, to se nedá. Člověk se soustředí na to, aby ji vyhrál. Vím třeba, že jich bylo dost, ale číslo určitě nevím.
„Kdybychom ho prohráli, tak už tam byla asi jen nějaká teoretická šance.“
Když se vrátíme ke čtvrtečním zápasu se Švédskem, jaký byl?
Každý si uvědomoval tíhu toho zápasu. Kdybychom ho prohráli, tak už tam byla asi jen nějaká teoretická šance. Šli jsme do toho s tím, že jdeme zápas jednoznačně vyhrát. Bohužel se to už od začátku nevyvíjelo v náš prospěch, dostali jsme první dva góly, ale nepřestávali jsme věřit. Před třetí třetinou jsme si řekli, že zkusíme dát gól z přesilovky, což se povedlo, a tím, že Švédsko není v tomto turnaji taky úplně v nějak dobrém rozpoložení, tak jim sebevědomí šlo dolů. Najednou jsme diktovali hru, byli jsme aktivnější. Hned v dalším střídání Kovárnovi vytáhli gól z brankové čáry, pak jsme ale přeci jen vyrovnali, dali další gól a v tu chvíli už jsme věděli, že my jsme na tom koni a že už to nepustí.
Takový obrat vás musí pořádně povzbudit.
Samozřejmě to byl impuls, který to nakopnul. Tímhle to ale vůbec nekončí, velká a těžká práce je ještě před námi. Musíme to potvrdit proti Velké Británii, Dánsku a dostat se do play-off, kde se rozhodne, kdo bude nejlepší.
Jak vy jako centr vnímáte neustálou rotaci vašich křídel?
Systém je stejný pro všechny na ledě, tak to není takový problém. Samozřejmě kdybychom proti sobě hráli více zápasů, tak je to ideálnější, a měli bychom asi i lepší kombinaci. Na to ale není čas. Během šesti týdnů v přípravě se hráči točili, nemáme kompletní tým pospolu od začátku. Někteří přijeli až na turnaj, takže se to nedá natrénovat. Švýcaři třeba mají jednoho trenéra už šest let a ten si vozí pořád stejné hráče.
Jak jste se sžil s rolí víceméně defenzivního útočníka? Oproti vašemu působení v KHL je to velká změna.
Ve Spartaku hraji víceméně všechno, hraji tam přesilovky i oslabení a jsem tam vytěžován maximálně. V reprezentaci je to tak, že každý musí přijmout svoji roli a podřídit se týmu. Je tady spousta skvělých hráčů, všichni jsme zvyklí hrát první lajnu a přesilovky. Trenéři to prostě nějak rozdělí, někdo hraje přesilovky a někdo zase oslabení. Jde o týmový úspěch.
„Je tady skvělá parta a já si to užívám.“
A také hlavně můžete být na MS v plné síle. Před třemi lety jste o něj přišel, stejně jako o olympiádu.
Je to o zdraví a já jsem strašně rád, že jsem tady. Je tady skvělá parta a já si to užívám.
V sobotu vás čeká souboj s Velkou Británie, o favoritovi duelu není nejmenších pochyb.
Británie se v Rize neprezentuje vůbec špatným hokejem. Potrápila každý tým a určitě to nebude lehký zápas. Půjdeme do toho opět s naší taktikou, kterou aplikujeme na všechny týmy, a budeme chtít zase ukázat aktivní hokej. Budeme chtít být tím, kdo určuje tempo hry, a určitě si jdeme pro výhru.
Share on Facebook
