Hlaváč chválí Vránu: Světový hráč! Věřím, že se teď kluci našli
Foto: Anton Martinec, Facebook HC Vrchlabí
Jan Hlaváč patří do zlaté generace českého hokeje. Dnes čtyřiačtyřicetiletý útočník vešel do historie zejména svým rozhodujícím gólem ve finále mistrovství světa 1999. V rozhovoru hodnotí zápas proti Švédsku, vzpomíná na „stříbrnou Rigu" a také chválí Jakuba Vránu.
Proti Švédům jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty, že?
To je pravda. Musím říct, že od půlky zápasu se mi náš výkon moc líbil. Bylo vidět, že to kluci nevzdávají, sehráli skvělé přesilovky, kterými zápas vlastně rozhodli. Můžeme jen doufat, že nás to požene dál. Osobně klukům věřím, že to zvládnou a postoupí do čtvrtfinále.
Myslím, že ani začátek zápasu nebyl z naší strany špatný.
Souhlasím, bylo to vyrovnané. Pak ale dali Švédové první gól, přidali druhý a najednou byli všude. Ale pořád jsem si říkal, že je to jenom 2:0. Poté se mi naše hra od půlky zápasu začala líbit, myslím, že jsme začali být aktivnější a lépe se pohybovali.
Co jste si jakožto hráč, který už má spoustu zkušeností, říkal v momentě, kdy jsme prohrávali 0:2? Věřil jste, že stačí jeden kontaktní gól, aby se vše otočilo?
Byl to skvělý večer, měli jsme u nás plátno a dívali se s přáteli, sice byla trošku zima, ale to neovlivníme. (směje se). A jak říkáte… Říkal jsem si, že potřebujeme dát gól z přesilovky, což se Kubovi naštěstí povedlo. Právě za něj jsem moc rád, že mu to tam spadlo, protože má problémy s ramenem. V tu chvíli bylo vidět, že i Švédové znervózněli. Nechci říct, že by na ledě bylo jen jedno mužstvo, ale od té doby jsme měli víc sil.
„Od půlky zápasu se mi náš výkon moc líbil."
Zkrátka klišé, podle kterého dělá psychika 80 procent výkonu opět zafungovalo.
Je to tak. Je třeba zmínit že ani Švédové nejsou v pohodě. Sice jednou vyhráli 7:0, ale jinak se na turnaji trápí. A když dostali první gól, tak se najednou začali strachovat o výsledek, přičemž takhle to hrát samozřejmě nemůžete.
Mohlo hrát roli i to, že Švédové mají hned devatenáct hráčů na velké světové akci poprvé?
Šlo tam o to, že začali kupit chyby. Já si pamatuju Švédy, kteří nechybovali, kteří hráli prakticky vždycky koncentrovaně a kteří i v momentě, pokud to někde blaflo, nepropadali. Jenže tentokrát od sebe začali odpalovat kotouče, a to se pak vždycky hraje těžko. My toho dokázali využít.
Vítězství proti Švédům je asi částečné zadostiučinění i pro Filipa Pešána, že?
Samozřejmě, ale nejen pro něj – pro celý trenérský tým. Musíme ocenit hlavně jejich trpělivost s Kubou Vránou. Má zdravotní problémy, zápasy proti Švýcarsku a Bělorusku se mu moc nepovedly, ale i tak ho trenéři v sestavě podrželi. Navzdory tomu, že někteří začali tvrdit, jak ho v týmu nepotřebujeme. Myslím, že Kuba je jeden z nejlepších světových hráčů v zakončení, takové budeme potřebovat vždycky. Bez ohledu na to, že není stoprocentně fit.
Po vyhraném zápase se navíc vždycky regeneruje líp…
Jasně! (usmívá se) Jsou tam dobří doktoři, budou na něm dělat. Věřím tomu, že to zvládne. Sice dostal ránu, ale do zápasu se vrátil. Kdyby to bylo utržený, tak by neudržel hokejku. Pořád je to pro nás strašně důležitý hráč.
Co vlastně říkáte na tvrzení, podle kterých Filip Pešán nedává najevo své emoce?
Zaregistroval jsem to. Vím, že se to spoustě lidí nelíbí, ale já osobně bych v tom žádný problém neviděl. I jako hráči mi bylo úplně jedno, jestli trenér na střídačce skáče, nebo je v klidu. Možná bych dokonce řekl, že mi víc vyhovovalo právě to, když byl trenér v klidu.
„Myslím, že Kuba Vrána je jeden z nejlepších světových hráčů v zakončení, takové budeme potřebovat vždycky."
Zažil jste víc impulzivních trenérů, případně naopak víc těch klidných?
Protože jsem si prošel hodně klubů hlavně v Americe, zažil jsem jak peklo, tak i ráj. Peklo byl třeba John Tortorella, který vás seřval snad vždycky, když jste udělal něco špatně. Člověk pak musel být mentálně silný, aby se z toho v hlavě nerozklepal. Naopak takový Barry Trotz, kterého jsem zažil v Nashvillu, ten byl naprosto v klidu. Právě tohle mě osobně vyhovovalo víc, než když po vás trenér huláká.
Foto: Facebook BK Nová Paka
Jak vzpomínáte na stříbrné mistrovství světa v Rize 2006, kdy vám nikdo moc nevěřil?
Je to tak, jak říkáte. Jeli jsme tam v podstatě jako „outsideři.“ Řeknu takovou perličku. Před mistrovstvím světa se nám tehdy nepovedly Švédské hry, prohráli jsme s Ruskem i Finskem. A mám pocit, že Ville Peltonen se tehdy pousmál a řekl Davidu Výbornému, jestli opravdu jedeme s tímhle týmem do Rigy... Takže nás podceňovali i soupeři. No a my pak Finsko v semifinále porazili. Někdy je lepší, když na turnaj jedete v roli toho podceňovaného.
„John Tortorella vás seřval snad vždycky, když jste udělal něco špatně."
Mohla být tedy paradoxně nevýhoda letošního týmu v tom, že přípravou prošel bez ztráty kytičky a všichni se tak automaticky upínali k úspěchu?
Já si myslím, že bohužel trošku jo. Samozřejmě nechci, aby kluci prohrávali, ale nějaká ta prohra v přípravě by se asi taky hodila. Jenže se všechno vyhrávalo – a když si to vezmete, tak je v týmu řada nováčků a spousta mladých kluků. Když se pak prohrál první zápas na mistrovství, mohlo to na ně trošku dolehnout.
Kde byl podle vás zlomový moment, od kterého jste začali v Rize 2006 šlapat?
Těžko říct. Nevybavuju si jeden konkrétní moment. My jsme prostě tak nějak hráli a zapadlo to do sebe. Pamatuju si, že v prvním zápase jsme remizovali s domácím Lotyšskem 1:1, tam byla skvělá atmosféra. Tým tenkrát táhl David Výborný, Tomáš Kaberle byl snad nejlepším obráncem šampionátu, skvěle hrál taky Martin Erat a výrazně o sobě dával vědět i tehdy mladý Tomáš Plekanec. To všechno zapadlo dohromady.
„Myslím si, že kluci se teď našli."
Kam ve své kariéře řadíte tohle stříbro z Rigy?
Vysoko! Je to druhé místo, takže hned pod těmi prvními. (směje se) Vzpomínám na to rád, měli jsme skvělou partu, chodilo se ven, hrály se karty, dali jsme si pivo… Všechno klapalo, co jiného k tomu říct.
Měli jste nějakou oblíbenou restauraci s dobrým pivem?
Měli, ale jméno té restaurace už vám nepovím. (směje se) Mně se Riga moc líbí, je to krásné město, taková malá Praha. V podstatě všechno se tam dá projít pěšky, lidé jsou příjemní. Riga je opravdu krásná.
Na závěr zpět do současnosti. Věříte tomu, že vydřený zápas se Švédskem může diametrálně otočit české směřování turnajem?
Pevně tomu věřím. Myslím si, že kluci se našli a že to teď půjde. Dokázali otočit zápas se silným soupeřem. Samozřejmě, že kdybyste takhle otočili zápas třeba s Anglií, tak to nemá takovou váhu. Ale teď věřím, že nás to hodně posílilo a že o sobě dáme ještě vědět.
Foto: hcletci.cz
Share on Facebook
