Bude to v nás hodně dlouho. Máme na víc, říká smutně Lásková

Dominika Lásková | Foto: Jakub Knap

Minuta a 33 vteřin dělila Češky od bronzových medailí a Dominiku Láskovou od toho, aby její gól byl ten vítězný. Nakonec si ale bronzové medaile pověsily na krk Finky. Není divu, že osmadvacetileté obránkyni nebylo po utkání do řeči. „Hodně, hodně pláčeme… Bohužel to nedopadlo tak, jak jsme chtěly,“ říká tiše Lásková.

České hokejistky si přitom nemohly přát lepší start. Už po necelých třech minutách byla aréna na nohou a v polovině utkání po gólu Dominiky Láskové svítilo na kostce skóre 3:0. „Myslela jsem si, že je to ideální. Bohužel se to pak otočilo proti nám,“ smutní poslední česká střelkyně.

„Měly jsme tam hodně zbytečných chyb. Nevím, čím to bylo, jestli nervozitou... Přeci jenom jsme hrály podruhé v životě na domácí půdě,“ přemítá Lásková, která zažila i domácí šampionát v Přerově před jedenácti lety.

Za kratší konec začaly svěřenkyně Carly MacLeodové tahat po druhém inkasovaném gólu. Finky mohly utkání definitivně strhnout na svoji stranu ještě v úplném závěru třetí třetiny. Co se ale nepovedlo Nieminenové, se povedlo v prodloužení Nylundové. „Ve finále byly lepší než my. Měly lepší koncovku,“ uznává Lásková po ztrátě dobře rozehraného utkání.

„Výsledek není takový, jaký jsme chtěly. Je to těžké, ale je to součástí sportu,“ říká smutně pražská rodačka. „Musíme se z toho jenom ponaučit, že ne každý nám to dá zadarmo a musíme odehrát celých šedesát minut,“ pokračuje Lásková.

Právě ona si pak jako první stoupla na modrou čáru, aby o několik málo minut později přihlížela finské radosti s bronzovou medailí na krku. „Jsem zastánce respektu. Bohužel to vyšlo tak, jak to vyšlo a vyhrály Finky. Někdo to musel začít a stoupnout si tam jako první.“

Nezasvěcený kolemjdoucí by si však jen lehce myslel, že bronzové medaile slaví Češky – vyprodaná českobudějovická arena ani po finském obratu neztichla a domácím hokejistkám hlasitě děkovala. „O to to bylo možná těžší. Nechtěly jsme fanoušky zklamat, chtěly jsme pro ně získat medaili,“ hlesla smutně Lásková.

„Zasloužili si to za to, jak nás po celý turnaj podporovali. Musím před nimi smeknout, že i když jsme prohrávaly proti Kanadě 1:7, tak všichni zůstali do poslední chvíle a nikdo z nich neodešel. Moc si toho vážíme,“ dodává směrem k fanouškům. „Je to jedna z nejtěžších porážek, které jsem zažila. Bude to v nás sedět hodně dlouho,“ přiznává.

V české kabině pochopitelně panoval smutek. Lásková coby zkušenější hráčka se však své mladší spoluhráčky snažila utěšit. „Říkala jsem holkám v šatně, že nás ve finále čeká něco většího, na co se můžeme těšit. Máme před sebou olympiádu. Věřím, že tam uděláme takový úspěch, který nebude nikdo čekat.“

„Máme na mnohem víc. Musíme najít naši hranici, kde se budeme držet celou sezonu,“ říká odhodlaně česká obránkyně, která je i přes nešťastný konec vděčná za to, že na turnaji mohla být. „Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli vůbec přijedu. Naštěstí to dopadlo dobře,“ váží si své účasti Lásková, kterou na začátku sezony trápily zdravotní problémy.

Share on Facebook Share on Twitter

• Ženský hokej
• Reprezentace žen