Bratrovi za hodně vděčím, říká Kaut. V reprezentaci se sešla silná generace
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Na centru Tomáš Kaut, na křídle Martin Kaut. To, co dřív bylo jejich snem, se může stát skutečností. Třeba už v této sezoně. „Jsem rád, že mám takového bráchu, Jsem vděčný za vše, co pro mě dělá,“ netají se o jedenáct let mladší Martin, útočník Pardubic a mládežnický reprezentant.
V kolika letech jste začal s hokejem?
V pěti, když mě na zimní stadion dovedli rodiče. Stejně jako u bráchy vlastně ani jiná varianta než hokej nepřicházela v úvahu.
Měl na tom, že jste si zvolil hokej, vliv i bratr Tomáš?
Samozřejmě, hrál v tom velkou roli. Chtěl jsem jít v jeho stopách.
Takže žádné jiné sporty ve hře nebyly?
Ne, nebyly. Ale vždy si rád zahraji tenis.
Vaše hokejové začátky byly předpokládám ve Žďáře.
Ano, je to tak.
Jako místo narození máte ale uvedeno Brno.
Narodil jsem se předčasně. Vážil jsem kilo a půl. Nějaký čas jsem tak strávil v inkubátoru, byla tedy nutná odborná péče. Proto Brno.
„Narodil jsem se předčasně. Vážil jsem kilo a půl. Nějaký čas jsem tak strávil v inkubátoru."
Než jste přišel do Pardubic, tak jste hrál jen za Žďár nad Sázavou, nebo jste působil i v jiných klubech?
Odmalička jsem hrál pouze za Žďár.
Tam kromě vás hráli například Martin Nečas nebo Tomáš Havránek. Čím si vysvětlujete, že Žďár vychoval tolik mládežnických reprezentantů?
Myslím si, že se s mládeží ve Žďáře zachází výborně. Jsou tam kvalitní trenéři. Velkou zásluhu na tom mají pánové Sobotka (nyní hlavní trenér Třebíče, pozn. redakce) a Nečas, kteří mě odmalička trénovali. Jsem moc rád, že jsem vyrůstal právě ve žďárském klubu. Pochází odtud i Tomáš Rolinek, se kterým mám nyní tu čest sedět v jedné kabině.
Martin Kaut v dresu Dynama. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
K tomu se teď dostaneme. Jaké to je trénovat s A-týmem a být spoluhráčem osobností jako jsou Čáslava, Sýkora a další?
Moc si užívám být v jedné kabině s takovými hokejisty. Je to pro mě obrovský zážitek a zároveň zkušenost.
Byl jste před prvním tréninkem za áčko nervózní?
To jsem byl. Po prvním tréninku ale ta nervozita spadla.
Předpokládám, že vám první okamžiky usnadnil bratr.
Ano, je to tak. Hodně mi pomohl.
„Budu čekat na příležitost. Už za tuto zkušenost, že mohu s áčkem trénovat, jsem vděčný."
Máte už nějaký zážitek z kabiny? Stal jste se jako zelenáč terčem vtípku?
Ne, to ne. Žádným terčem jsem se nestal. Kluci mě mezi sebe hned vzali.
Bavil jste se už s někým z trenérů, jestli je šance, že byste si za áčko Pardubic zahrál už letos?
Zatím jsme se o ničem nebavili. Budu čekat na příležitost. Už za tuto zkušenost, že mohu s áčkem trénovat, jsem vděčný.
Proč jste si vlastně vybral jako další štaci Pardubice?
Hlavním důvodem byl můj bratr, který za Pardubice hraje. Poznal jsem tak nádherný klub, skvělou organizaci. Vážím si možnosti být v Pardubicích. Chtěl bych tedy poděkovat vedení klubu, že o mě projevilo zájem.
Chodíte se dívat na Dynamo, když je čas?
Určitě. Když mám volno, nevynechám ani jeden zápas.
A co říkáte na pardubické fanoušky?
Jsou jedni z nejlepších v republice. Při každém zápase dělají skvělou atmosféru. Dokonce dokázali vyprodat poslední zápas v play out. To by se nikde jinde nestalo. Jsou obrovsky věrní.
„Prošel jsem si těžkým obdobím. Myslím si, že si jím ale projde každý hokejista. Hodně mě to posilnilo a povzbudilo, abych na sobě dál makal."
Loni jste si prošel hodně těžkou sezonou, byl jste zraněný a moc jste toho neodehrál. Myslíte, že vás uplynulý ročník mohl svým způsobem posílit? Že vše špatné je pro něco dobré?
Ano, prošel jsem si těžkým obdobím. Myslím si, že si jím ale projde každý hokejista. Hodně mě to posilnilo a povzbudilo, abych na sobě dál makal.
I v tomto období vám pomáhal bratr?
Přesně tak. Snažil se mě odreagovat od hokeje, protože jsem na to neustále myslel. Pomohl mi, jinak bych se z toho asi zbláznil.
Martin Kaut. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaký je váš největší hráčský zážitek?
Hokejový turnaj v Kanadě, na kterém jsem hrál poprvé právě proti jejich reprezentaci.
Jaké jste měl pocity, když hrála hymna a měl jste na sobě dres s národním znakem?
Je to nepopsatelný pocit. Jsem moc rád, že můžu Českou republiku reprezentovat.
Byl jste nominován na letošní Memoriál Ivana Hlinky. Co to pro vás znamená?
Když jsem se o nominaci dozvěděl, měl jsem obrovskou radost. Je to pro mě velká čest.
„Sešla se velmi silná generace. Teď by to chtělo jenom potvrdit nějakým medailovým úspěchem."
Rozhovory na hokej.cz jsou, respektive budou, také s Liborem Zábranským mladším, Ostapem Safinem nebo Jáchymem Kondelíkem. Ve WSM Lize válí Jakub Škarek. Vypadá to, že se zrodila silná generace.
Máte pravdu, sešla se velmi silná generace. Teď by to chtělo jenom potvrdit nějakým medailovým úspěchem.
Vytvořila se v mládežnických reprezentacích také dobrá parta?
Určitě ano.
Jaký je váš cíl v hokeji?
Mám dva takové cíle. V této sezoně se prosadit do A-týmu Pardubic, a kdyby to vyšlo, tak si i zahrát s bráchou v jedné lajně. Druhým cílem je dostat se do NHL.
Někteří hráči odchází z Česka do zámoří. Vy zatím zůstáváte. Proč jste se tak rozhodl?
Před sezonou jsme se na této variantě domluvili s mým agentem panem Volkem. Do ciziny odejdu, až budu na tuto variantu lépe připraven. Navíc mi Pardubice vytvořily skvělé podmínky pro hokejový růst. Zatím opravdu nemám důvod odcházet.
Máte sportovní vzory?
Ano, mezi ty největší patří Steven Stamkos a T. J. Oshie.
Je pro vás vzor i bratr Tomáš?
Je. A to jak lidsky, tak hokejově.
Bydlíte spolu v Pardubicích?
Ano, bydlíme spolu.
Asi bratrovi za hodně vděčíte, že?
Jsem mu hodně vděčný za vše, co pro mě dělá. Jsem rád, že mám takového bráchu.
„Bratr je můj vzor. A to jak lidsky, tak hokejově."
Chodíte na střední školu?
Studuju ji dálkově, obor sportovní management.
Asi musí být náročné skloubit ji s hokejem, že?
Určitě, je to náročné. Škola mi ale vychází maximálně vstříc.
Berete ji jako důležitou, nebo jako nutné zlo?
Jako důležitou. Vzdělání je potřeba.
Hokejový život je nevyzpytatelný. Jaké povolání by vás bavilo, kdybyste se hokejem nemohl živit?
Nad tímhle jsem zatím nepřemýšlel, ale určitě bych rád dělal něco kolem hokeje.
Připouštíte si vůbec, že byste někdy dělal něco jiného než hokej, nebo na to nemyslíte?
Zatím ne. Chtěl bych se, co mi zdraví dovolí, věnovat hokeji.
Martin Kaut. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
