Antoš junior komentátorem: Není to sranda! Táta se jenom smál

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Nemá to se svým jménem úplně jednoduché. Jeho tátu znají lidé jako bývalého vynikajícího hráče i přísného televizního experta, Milan Antoš junior si ale musí razit vlastní cestu. Ve Slavii aktuálně klepe na bránu profesionálního hokeje, nicméně během mistrovství světa usedl i za komentátorský pult!

HokejkaTV

Je jasné, že „obětí“ slávistického marketingu v odlehčeném videu se devatenáctiletý Milan Antoš nestal náhodou. Aspoň na to nebyl sám – netradiční roli si vyzkoušel společně s Alešem Furchem. Oba mladíci odkomentovali část zápasu Česka se Švýcarskem na světovém šampionátu v Bratislavě.

Jaké to bylo, zkusit si komentovat zápas?
Oba dva jsme byli docela nervózní, abychom neřekli nějakou blbost. Myslím, že účelem toho videa bylo, abychom ze sebe trochu udělali okurky a pobavili fanoušky Slavie. Což si myslím, že se docela povedlo.

„Já jsem si to pustil asi minutu a pak jsem to vypnul, protože jsem se nemohl slyšet.“

Pouštěli jste si to potom?
Já jsem si to pustil asi minutu a pak jsem to vypnul, protože jsem se nemohl slyšet (usmívá se).

Není to sranda, že?
Člověk si říká, jak se v té televizi kolikrát přeřeknou... Ale pak když si to zkusí sám, tak zjistí, jak je těžké říkat něco smysluplného a pamatovat si jména hráčů, aby nevyzněl jako blbec.

Co na váš výkon říkal táta?
Táta se tomu spíš jenom smál.

Sledujete ho v televizi? Jaký je podle vás komentátor?
To je jasné, sleduju všechny hokeje. Ať už je tam on, nebo někdo jiný. Už to dělá dlouho, tak to má v sobě. Ví, co říct a kdy to říct. Myslím, že nejtěžší jsou na tom ty začátky.

Dokážete si představit, že byste se takové profesi někdy věnoval? Třeba po kariéře?
Nevím, jestli bych to zvládl. Není úplně sranda takhle mluvit a říkat svoje názory v televizi, protože hodně lidí to odsoudí. Ale samozřejmě kdybych udělal kariéru a měl nějaký post, že bych třeba něco vyhrál, tak bych se tomu asi nebránil.

Jinak váš táta samozřejmě taky trénuje. Jak moc vám ještě teď mluví do hokeje?
Snaží se mi radit. Nikdy to nebylo tak, že by mi nadával. Když to jde, většinou se na mě přijde kouknout a pak mi řekne svůj názor. Není to tak, že kdybych hrál blbě, tak by mi nic neřekl. Snaží se mi to říct normálně, abych si z toho mohl něco vzít.

„On je hodně upřímný. Musím říct, že se fakt nebojí říct pravdu, i když na to třeba není vhodná chvíle.“

Jaké to bylo v dřívějších letech v Letňanech i na Slavii, když stál přímo nad vámi na střídačce?
Takové normální. Hodně lidí si asi řekne, že vás protlačuje, ale brali jsme to normálně. Nevadilo mi, že byl na střídačce. Teď už jsem asi radši, že jsem sám a mám jiné trenéry, ale když jsem byl menší, nebral jsem to nějak speciálně. Vždycky jsem ho bral jako trenéra, a tím to pro mě haslo.

Jako komentátor je přísný, nebojí se popsat věci tak, jak je vidí. Je takový i na střídačce?
Jo, je takový. On je hodně upřímný. Musím říct, že se fakt nebojí říct pravdu, i když na to třeba není vhodná chvíle.

Berete tuhle vlastnost pozitivně? Myslíte, že to dokáží mladí hráči přijmout?
Jak kdy. Když vám to třeba řekne po střídání, ve kterém namažete, tak to asi není úplně ono. Říkáte si, to mě se*e... Ale pak do budoucna si to uvědomíte. Pořád lepší, když uděláte chybu a někdo vám to řekne na rovinu, než aby kolem toho chodil jako kolem horké kaše a pak jste třeba nehráli.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Táta byl útočníkem, vy hrajete v obraně. Nechtěl jste být jako on?
Já jsem hrál ze začátku v útoku, ale moc jsem nedával góly. Na tu koncovku jsem takovej levej. Tak jsme se dohodli, že půjdu do beka, tam mě to chytlo a baví mě to.

Teď poprvé absolvujete letní přípravu s A-týmem. Je hodně náročná?
Ano, je to o hodně levelů těžší než v juniorce. Chlapi už jsou přece jenom daleko vyspělejší a taky kondičně daleko líp připravení.

Jak vidíte svoje šance udržet se v týmu? Počítáte s návratem do juniorky, nebo ne?
Můj cíl pro tuhle sezonu je dostat se do áčka a udržet se tam co nejdéle. Ale bude to záležet na mojí výkonnosti. Když budu hrát dobře, tak se tam udržím, když špatně, tak asi půjdu do juniorky. Vím, že to nebude sranda, ale budu se snažit dát tomu co nejvíc.

Když jste do áčka naskočil na začátku loňské sezony, co jste poznal?
Já jsem byl sám překvapený, protože jsem přípravu začínal v juniorce. Pak mi trenér po jednom tréninku řekl, že zítra půjdu s áčkem. A já jsem se tam udržel. Byl tam velký try-out a po každém cutu jsem zůstával. Pak jsem odehrál nějaké zápasy, i derby proti Spartě, a potom jsem naskočil do Chance ligy. Bylo to něco neuvěřitelného.

„Já jsem hrál ze začátku v útoku, ale moc jsem nedával góly. Na tu koncovku jsem takovej levej.“

Pak jste tedy šel zpátky do juniorky, se kterou jste prožil – troufnu si říct – úspěšnou sezonu.
Myslím, že jsme s celým týmem a trenéry udělali hrozný pokrok. Dostali jsme se do vrchní dvanáctky a pak do play off. Odvedli jsme neskutečnou práci, měli jsme i dobrou partu. Podle mě jsme měli na to, postoupit do semifinále. Škoda že se to nepovedlo.

Určitě to mrzí o to víc, že jste s Chomutovem vypadli až v nájezdech rozhodujícího pátého zápasu...
Přesně tak. Myslím, že jsme všichni už byli z těch zápasů unavení, protože to fakt nebyla sranda. Všechny zápasy byly nahoru – dolů a bylo to náročné pro všechny kluky. A pak když ještě takhle prohrajete v nájezdech, není to úplně to pravé.

Viděl jsem čtvrtý zápas na Slavii, kde jste hráli 0:0 až do nájezdů. Tam to už vypadalo, že nikdo nemá moc sil nazbyt. Je podle vás ideální hrát na tři vítězné zápasy, nebo jaký formát by se vám líbil?
Já kdybych mohl, tak bych to zavedl na čtyři vítězné, jako má áčko. Aby to byla taková pravá bitva. Když jeden tým dvakrát vyhraje, soupeři už se to těžko obrací... Bylo by to dlouhé a náročné, to ano. Ale ty další série jsou dokonce na dva vítězné, což uteče hrozně rychle. Byl bych pro to, aby bylo play off delší.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Zpátky k vaším osobním výkonům: Měly vzestupnou tendenci, když jste na konci sezony dostal pozvánku do reprezentace?
Díky tomu, že jsem začínal v áčku, si myslím, že jsem se hodně zlepšil. Ale pak jsem se asi trochu uspokojil a moje výkony se zase trochu propadly, proto mě poslali zpátky do juniorky. Tam jsem byl asi ze začátku takový naštvaný. Víte jak to je: Jste zase zpátky a nezůstal jste v áčku... Tak jsem musel začít od píky. Když jsem cítil, že se to zlepšuje, tak jsem si vyvrátil rameno.

Hodně vás to srazilo?
Ano, bylo to pro mě docela těžké. Říkal jsem si, jak se do toho budu dostávat. Ale obětoval jsem tomu všechno, abych se vrátil zpátky do sezony připravený. Chodil jsem do posilovny, bruslil jsem a rozhýbával to. Pak jsem se dostal do dobré formy, všechno to šlo a vrátil jsem se zpátky do hry. Ta cesta zpátky pro mě byla něco neuvěřitelného.

A potom ta reprezentace...
To už byla třešnička na dortu po celé sezoně. Kdyby mi někdo řekl, že odehraju něco v áčku a ještě dostanu pozvánku na repre, ve které jsem nikdy nebyl, tak bych mu fakt nevěřil. Určitě to byla jedna z nejlepších sezon, co jsem kdy zažil, dá se říct i taková průlomová. I přes to zranění ramene.

„Musím přiznat, že když jsem Rusy viděl, tak jsem si říkal, že to je úplně jiný svět.“

Znamenal pro vás turnaj s devatenáctkou v Piešťanech velkou zkušenost?
Bylo to super, užíval jsem si každý trénink a každý zápas. I když jsem třeba proti Rusům moc nehrál, tak jsem mohl vidět ostatní kluky a to srovnání. Byla to pro mě fakt cenná škola.

Rusové proti vám předváděli velké věci...
Musím přiznat, že když jsem je viděl, tak jsem si říkal, že to je úplně jiný svět. Ti byli velcí, silní, daleko rychlejší, techničtější, všechno. Říkal jsem si, v čem je takový rozdíl, že jsou takhle připravení. My jsme taky připravení, ale oni zkrátka byli ještě o dva stupně lepší. Přišlo mi, že to jsou hotoví hráči.

Vztáhl jste to i na sebe?
No jasně. Řekl jsem si, že musím ve všem přidat. Teď si říkám, že v některých ohledech třeba vynikám, ale oni jsou ještě někde úplně jinde.

Pomohlo vám, že jste vedle sebe měl několik parťáků ze Slavie?
Určitě. Byl tam Honza Štibingr, Všéťa (Robin Všetečka), Jarda Brož... Na ten začátek to pro mě bylo super. Ale znám i další kluky, třeba Sklendu (Dominika Sklenáře), se kterým jsme vlastně začínali v Letňanech.

Teď vyšla nominace dvacítky na první kemp, ve které je právě i Honza Štibingr. Za ten rok si docela udělal jméno, myslíte, že to může dotáhnout na mistrovství?
Já si myslím, že určitě. I v těch Piešťanech odehrál dobré zápasy. Myslím, že má velkou šanci se tam dostat.

A jaké máte vy další vyhlídky? Přemýšlíte dál než k áčku Slavie?
Musím zůstat nohama na zemi. Beru to tak, že když budu hrát dobře, tak se třeba někam dostanu. Ale nemám žádné vyhlídky, že bych nutně šel do Kanady, do NHL... Prostě stupeň od stupně.

Foto: Laco Duračka

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz