Zohorna spal hodinu, pak zářil na ledě. Hektická sezona? Už zapomínám jména
Radim Zohorna
|
Foto: Markéta Křížová
(RIGA, od našeho zpravodaje) Radim Zohorna v noci letěl přes Atlantik, o pár hodin později pak v Rize po ledě létal on sám. Aktivním pohybem zlobil švýcarskou obranu, prohře však nezabránil.
Jaký to pro vás byl den?
No, hodně dlouhý. (hořce se usmívá) Včera v pět hodin jsem odletěl z Toronta a sem jsem přiletěl v jednu po obědě. Ani jsem mezitím nespal, takže to bylo náročné.
Co jste mezitím dělal v letadle?
Bohužel já v letadle nemůžu spát a prášky si na to nechci brát. Zkoušel jsem usnout, ale nemohl jsem.
Spát nemůžete kvůli vaší výšce, protože se na sedačku špatně složíte?
Naštěstí létáme lepší třídou, takže tam se do sedačky jakžtakž vejdu, ale ani tak mi to nepomáhá... Než jsme ale jeli z hotelu na zimák, tak jsem měl aspoň hodinu spánku, a to mi trošku pomohlo.
Trenéři vás okamžitě nasadili do zápasu. Říkali, že bude lepší vás rovnou hodit do vody.
Jo, s tím souhlasím. Pomůže mi to s jetlagem, protože teď budu unavený a třeba se mi dnes lépe usne. Snad prospím celou noc, potřeboval bych to. Zítra to každopádně asi bude perné... Myslím, že to na mě přijde a budu hodně unavený. Musím se však nachystat na úterý.
„Pomůže mi to s jetlagem, protože teď budu unavený a třeba se mi dnes lépe usne."
Jaké vlastně bylo jednání o vašem příletu s generálním manažerem Martinem Havlátem?
Bylo to hodně narychlo. Hráli jsme ve středu a hned dvě hodiny po zápase mi Martin volal. Ptal se, že kdyby byla ta možnost, jestli bych přijel. Já hned řekl, že určitě. Čekal jsem pak ještě do pátku, kdy mi to potvrdili.
Martin Havlát prý zařídil, abyste měl v Torontu uspíšenou zdravotní prohlídku.
Jo, přeskočil jsem frontu a šel jsem před klukama. Bylo to rychlé, pak jsem si jen zabalil a druhý den letěl.
Co jste stihl s reprezentačními trenéry před zápasem se Švýcarskem probrat?
Měli jsme tam pár videí, takže jenom v rychlosti. Je to těžké, naštěstí systémy bývají všude podobné, občas jsou tam akorát menší detaily. Říkal jsem klukům, aby mi kdyžtak pomohli, kdybych na ledě nějak bloudil. Ale myslím, že to nebylo špatné. Samozřejmě by pro mě bylo lepší, kdybych se mohl víc nachystat a měl třeba nějaký čas před mistrovstvím na kempu. Ale je to tak, jak to je.
Jak jste zápas se Švýcarskem viděl?
Určitě to pro nás byl dobrý test. Švýcaři hrají severoamerický styl hokeje, hodně bruslí, napadají a zavírají manťáky. Byla to pro nás zkouška. Občas nás tam zavřeli a nebylo to nic příjemného.
Hrál jste na centru, jak vám tato pozice sedla?
Jo, seděla mi hodně. Akorát musím zapracovat na vhazování, ta mi poslední dobou nejdou. Ale mám rád, že dostávám puky na střed a odsud se to snažím rozdávat klukům.
Na mistrovství světa jste nastoupil poprvé v kariéře.
Je to sen. Mít na dresu tenhle znak... (ukazuje na lvíčka) Viděl jsem v tomhle dresu už bráchy a teď se splnil další sen mně. Tomáš sem dokonce na otočku přiletěl. Po zápase se s ním uvidím. A až přijedu na hotel, přečtu si zprávy i od ostatních.
Bratr Tomáš přiletěl přímo kvůli vám?
Jojo, narychlo si koupil letenku. Chtěl vidět můj první zápas. Bylo to super. Jsem rád, že tady i se strejdou jsou.
Musíme hrát tvrdě a být aktivnější, velí po prohře Sobotka
Stihl jste před premiérou být nervózní?
Ne, na tohle jsem vůbec nepomyslel. Navíc už mi není dvacet, mám už něco za sebou.
Přišly i tak nějaké rady od bráchů?
Bylo to hrozně hektické, měl jsem tři dny na balení a nestíhal jsem odepisovat. Napsalo mi mraky lidí, musím se na to teď vrhnout. Psali mi, ať se snažím, protože to budu mít náročný.
To jste měl, ale vaše formace i tak odehrála výborné utkání.
S Vožou a Lencíkem jsme si hodně sedli. Měli jsme šance a byli jsme hodně u nich v pásmu, akorát škoda, že jsme z toho nedali gól. A já? Já jsem byl takový... Nebylo to ani špatné, ani dobré.
Gólový rekord? Dojde mi to asi později, teď vnímám prohru, říká Kubalík
Jakou jste měl vlastně sezonu? Vystřídal jste čtyři týmy, což asi není příjemná věc.
To je na knihu asi. (trpce se usmívá) Na dlouho... Budeme si muset sednout na kafe někam. Bylo toho strašně moc, takže ani nevím, kde začít. Kdyžtak až po mistrovství.
Může vám v adaptaci u reprezentace pomoct, že jste letos zvyklý často měnit spoluhráče?
Já už se letos setkal s asi 300 lidmi... (směje se) Byl jsem v šesti týmech, takže zapomínám lidi a jak se jmenují. Bylo to letos fakt náročné. Nebylo to takové, jak jsem si představoval. Třeba se mi to tady na mistrovství zlepší tím, že vyhrajeme medaili.
Share on Facebook
