Život je nevyzpytatelný, hlasí Ručinský. Reprezentaci vždy považoval za čest
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Před rokem touto dobou sehrál poslední zápasy bohaté reprezentační kariéry, Martin Ručinský prožíval krásné pozdní hokejové odpoledne. Litvínov dotáhl k historickému titulu, zdálo se, že by si i mohl zahrát na domácím mistrovství světa. Jenže proti bylo zranění. Pak to vypadalo, že se olympijský vítěz z Nagana vzdálí milovanému sportu a prostor mj. dostanou výpravy po světě. Ale všechno je jinak. Ručinský hlásí velký návrat, tentokrát jako generální manažer národního týmu pro Světový pohár.
Tenhle scénář čekal málokdo, ale je to výborný záměr. Ručinský byl skvělým hráčem, má respekt za skvělou kariéru, vynikající výkony i vystupování. Nová role mu bude slušet. "Přiznávám, že jsem nad nabídkou chvíli váhal. Přece jen je to něco jiného, než jsem býval zvyklý," hlásí.
Nakonec kývl. A zařadil se po bok Pavla Bureho, Jarriho Kurriho, Róberta Švehly a dalších skvělých hráčů, kteří si podobnou práci vyzkoušeli před ním. "Není to pro mě jednoduché. Každý ví, jaký mám vztah k národnímu mužstvu. Dávalo mi dlouhá léta radost, proto jsem nabídku přijal," hlásí.
Říkáte, že jste návrh stát se generálním manažerem reprezentace chvíli zvažoval. Co nejvíc?
"Mínusových bodů moc nebylo, spíš šlo o to, že jsem si chtěl od hokeje hlavně odpočinout. Svůj život jsem si nějak představoval, po loňském posledním finále v Třinci jsem to i avizoval. Lákalo mě cestování, trošku si užít hokejový důchod. Ale pak nastala nová situace, člověk pak samozřejmě zvažuje pro a proti. Jde o národní týmu, beru to tak, že se jedná o velkou výzvu. A je pro mě čest, že mohu tuto funkci zastávat. Udělám maximum, abych odvedl co nejlepší práci."
S kým jste nabídku konzultoval?
"S rodinou, s nejbližšími přáteli. Chtěl jsem znát jejich názor. Každý vám něco řekne, ale ve finále musí člověk udělat úsudek sám. Rozhodnutí bylo jenom na mně."
Jakou máte představu o práci generálního manažera? Kanadské a české pojetí funkce se asi trošku liší.
"Když jsem nabídku dostal, tak mě zajímalo, co bude mojí náplní. Co to přesně obnáší. Při schůzce s Pepou Jandačem jsme se domluvili na tom, že je třeba zajistit funkčnost týmu. Aby trenéři, realizační tým a hráči měli klid na svoji práci. Další bod se týká možnosti podílet se na sestavě mužstva pro Světový pohár. Ale hlavní moje úloha bude v komunikaci s hráči. Abych s nimi byl v kontaktu a oslovoval je, mluvil s těmi, o něž budeme mít zájem."
Už jste téma probíral s novým asistentem trenéra Václavem Prospalem?
"Zatím ne, ale zavoláme si. Patrně ještě dneska. S Vencou jsem mluvil jen krátce, chytil jsem ho ale včera na letišti, když se přesouval se svým týmem na nějaký turnaj."
Pokud vás nová činnost osloví a bude bavit, zůstal byste ve funkci i dál? Po Světovém poháru?
"Když jsem byl osloven, nabídka zněla na práci generálního manažera reprezentace celkově. Nejen na Světový pohár. Ovšem moc se mi nechtělo, protože pro mě jde o novou věc. Nevím, jak se budu orientovat, tohle nikdo nemůže vědět. Všechno ukáže čas. Moje podmínka byla taková, že začnu Světovým pohárem. Tenhle turnaj odpracuju - a pak se uvidí. Samozřejmě, pokud by mě to bavilo a zjistil bych, že se v tom orientuju, pak záleží na svazu a vedení reprezentace, jestli bude zájem pokračovat dál."
Vaším asistentem byl jmenován Milan Hnilička, v letošní sezoně manažer dvacítky a také rozvoje hokejového svazu. Předpokládám, že to je pro vás plus.
"Jsem strašně rád. S Milanem jsme hráli spolu i proti sobě, známe se už někdy od dorosteneckých let. Je to člověk, který s tím už má zkušenosti. Tuhle práci zastával u dvacítek. Ví, co obnáší, je v tom zběhlý. Budu ho potřebovat, protože všechny administrativní věci na začátku zvládat nebudu. Milan mi určitě pomůže."
U Světového poháru asi nelze čekat, že by se některému hráči na turnaj nechtělo. Že byste s ním třeba i měl podrobně probírat jeho účast.
"Já bych to řekl takhle: myslím, že pro každého hráče by měla být čest, že může reprezentovat Českou republiku. Pokud se někdo omluví, samozřejmě na to má právo. Není to žádná povinnost. Každý hráč má svoji práci v klubu a svůj osobní život. V tom nevidím žádný problém. Pokud se někdo omluví, já se na něj určitě zlobit nebudu. Oslovíme někoho jiného. Chtěl bych, aby hráči, kteří přijedou, brali reprezentaci jako obrovskou čest a poctu."
Přemlouvání možná nastane u Jaromíra Jágra, který po loňském mistrovství světa v Praze ohlásil odchod z národního mužstva. Jenže v NHL je letos znovu vynikající. Chystáte se ho oslovit?
"S Jardou jsem v kontaktu celou dobu. Znám ho, myslím, velice dobře. Vím, že oznámil konec v reprezentaci. Ale z mého pohledu, ať je to jakkoli, má národnímu mužstvu pořád co dát. Věk je jenom číslo. Ačkoli měl někdo u Jardy nějaké pochyby, tak jakmile přijel, pokaždé patřil k nejlepším hráčům. Nebo byl vůbec nejlepší. Bude záležet jenom na něm, jestli bude mít chuť pokračovat. Chci s ním mluvit. Dáme si nějakou večeři a pokecáme o tom, jak se cítí."
Trenér Jandač přiznal, že je rozdíl, jestli hráčům z NHL zavolá on nebo vy, bývalý vynikající hokejista s minulostí v zámoří. Ta důvěra asi potěší, že?
"Mě potěšilo už jen to, že mě svaz, Tomáš Král a Pepa Jandač oslovili. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, přiznávám, že jsem se nad tím zamýšlel. Svoji hlavní náplň vidím v komunikaci s hráči, o něž budeme mít zájem. Pepu chápu, on je trenér. Hráče si vybere, společně s realizačním týmem dá dohromady sestavu. Na mně pak bude, abych hráče kontaktoval a mluvil s ními. Mojí výhodou by mohlo být, že ke klukům nemám věkově tak daleko. Prakticky všechny velice dobře znám, s některými jsem i hrál. Bude to moje parketa."
Přispějete trenérům názorem při stavbě týmu?
"Názor řeknu, ale hlavní slovo má samozřejmě hlavní trenér. Domlouvali jsme se tak, že celý realizační tým bude nějakým způsobem propojený. Každý k tomu dá svůj pohled na sestavu, o hráčích se budeme bavit. Ovšem poslední slovo je na hlavním trenérovi."
Už padly při debatách první jména těch, s nimiž se pro World Cup počítá?
"S Pepou jsme seděli, nějaké varianty padly. Určitá jména jsou jasná, ta ví každý, jsou i otazníky. Nic konkrétního ještě nezaznělo, ale už se o tom bavíme."
V NHL nebo reprezentaci jste zažil hodně generálních manažerů. Najde se konkrétní osoba, která je pro vás v tomto ohledu určitým vzorem?
"Ani ne. Manažerů jsem potkal spoustu, to máte pravdu, ale práce generálního manažera v NHL je jiná než ta, jakou budu mít na starost u národního týmu. Ti lidé to vesměs dělali výborně. Nepamatuju si, že bych potkal někoho, kdo by své práci nerozuměl. Většinou jde o osoby na svém místě, navíc já s nimi ani moc do styku nepřišel. Manažer se ukázal maximálně v kabině po zápase, ale jako hráči jsme jinak komunikovali s trenéry."
Když jste loni končil, naznačil jste, že vás láká odpočinek a cestování po světě. To teď asi půjde stranou.
"Na nějakou chvíli ano. Život je nevyzpytatelný. Nějakým způsobem si ho člověk lajnuje, myslí si, že má všechno rozvrhnuté a ví, co bude dělat... Pak nastane najednou nová situace a vy musíte všechno přehodnotit. Zjistíte, že se najednou vrháte úplně jiným směrem."
Stihl jste vůbec nějakou exotickou misi, jak jste plánoval? Nový Zéland, Chile a podobně?
"Ne, byl jsem akorát dva měsíce na Floridě, spíš šlo o odpočinek a takovou dovolenou. Tam teď pojedu zase, abych byl před Světovým pohárem v kontaktu s hráči."
Teď už je to definitivní, přestoupil jste na druhou stranu barikády. Stíháte si to uvědomit?
"Ano - nejsem aktivní hráč, ocitl jsem se na druhé straně. To je pravda. Kluky znám, mám k nim blízko. Že bych byl úplně mimo, to zase ne. Ale celkově je to dané - oni jsou hráči, já už ne."
Share on Facebook
