Zeď Hradce Pařík? Přišel o nulu a málem si dal gól: Trenérovi vyskočilo srdce
Foto: Stanslav Souček, mountfieldhk.cz
V průběhu celé série nebyl pod žádnou obrovskou záplavou vítkovických střel, když ale byla potřeba, spolehlivý brankář Lukáš Pařík svůj Hradec Králové v předkole play off podržel. Ve druhém utkání udržel nulu a blízko čistého konta byl také v sobotním duelu na ledě Vítkovic, kde inkasoval v samém závěru a přišel o sérii neprůstřelnosti, která se zastavila po 124 minutách a 46 sekundách. „Hlavně jsme ale rádi, že jsme postoupili a teď už pro nás začíná příprava na další kolo,” dívá se dopředu Pařík.
V sérii jste zvítězili 3:0 na zápasy, byla odměna za týmový a velmi dominantní výkon, že?
Souhlasím, kluci hráli skvěle jak do útoku, tak do obrany. Někdy, když mi tam pár puků propadlo, naši obránci byli schopni je odpálit do bezpečí.
Jaké to pro vás byly zápasy?
Je moje první play off, co jsem extralize. Před prvním zápasem byla trošku nervozita, ale pak už jsem se připravoval normálně jako na každý jiný zápas.
V součtu všech utkání na vás moc střel nešlo. Jak se s tím brankář srovnává?
Je to samozřejmě těžší. Lukáš Klimeš měl x zákroků a já třeba minulý zápas celou třetinu jen stál, a pak ve třetí části na mě najednou jde asi sedmnáct střel... Je to trochu těžší, ale nejde o nic, na co bych nebyl mentálně připraven.
Podobné to bylo i nyní ve Vítkovicích. Hned v úvodu jste musel likvidovat tutovku Zdráhala, a pak dlouho nic...
Měli jsme lehký výpadek v obraně, kdy sám vyplaval z druhé strany. Byla to částečně i moje chyba, protože jsem klukům nekřikl, že tam mají hráče a on se tam najednou objevil úplně sám. Byl jsem rád, že jsem to uhasil.
V celé sérii předkola jste ani jednou neinkasovali při hře pět na pět. Co tomu říkáte?
Asi hrajeme dobře do obrany (usmívá se). Moc střel na mě vážně nešlo, soupeře jsme dokázali zamknout v jeho třetině, což mi to strašně moc usnadnilo.
Vítkovice do žádného zápasu nenasadily svého nejproduktivnějšího hráče Dominika Lakatoše, byla pro vás série o to snazší?
Potkal jsem ho v Liberci, když jsem tam byl druhým rokem a chodil jsem trénovat s A-týmem. V prosinci a lednu tady Laky ještě hrál, takže jsem trochu věděl, co od něj očekávat, kdyby nastoupil. K tomu nakonec nedošlo, bylo to jejich rozhodnutí a my za to můžeme být asi jen rádi.
Pojďme zpátky k závěru zápasu. Ve třetí třetině jste byl hlavním aktérem kuriózního momentu, kdy jste si málem poslal puk do vlastní branky...
Napadal mě hráč, a jak se puk točil, odskočil mi od hokejky. Ale já byl v klidu... Viděl jsem, že jak mi to odskakuje, tak podle trajektorie to šlo do boku branky. Byl jsem, ne že úplně v klidu, ale rozhodně jsem byl klidnější, než kdybych viděl, že mi to letí na branku. (směje se)
Co na to vaši spoluhráči, jaké přišly reakce?
No, spíš trenéra, kterému podle mě vyskočilo srdce z hrudníku. (směje se) Já mu říkal, že to je v klidu, že to odskočí.
Mohl jste zapsat druhé čisté konto v řadě, ale 57:47 jste inkasoval jediný gól z hole domácího útočníka Petra Fridricha.. Mrzí vás to hodně?
Mrzí i nemrzí. Mrzí v tom, že bych si rád připsal další čisté konto a nemrzí, že nemusím nic platit do kasy. (směje se)
V závěru jste se chtěl pokusit o gól přes celé hřiště, že?
(směje se) Bylo to zbytečné. V těchto situacích musím jen podržet puk a zbytečně nic neriskovat. Mohl to být gól... Z mé strany to byla hloupost. Příště to musím zmrazit a jít v klidu na buly.
Do Hradce Králové jste přicházel původně spíše jako výpomoc a nakonec jste přechytal své kolegy Laurikainena i Lukáše...
Dostal jsem šanci a hned v prvním zápase se mi podařilo vychytat čisté konto. Asi jsem si tím získal důvěru a trenéři mi dali další a další šance. Snažil jsem se v každém utkání chytat naplno, abych je nezklamal.
Koukáte už dopředu? Jakého soupeře byste si přál? Pardubice, Spartu?
Soupeř jako soupeř, nemůžeme žádného podcenit. Ať už to budou Pardubice, Sparta, nebo náhodou Třinec či Kometa. Stát se může cokoliv. Každý soupeř bude těžký, nikoho nemůžeme podcenit.
Když jste jel do Ostravy, nenaskočila vám vzpomínka na juniorský šampionát 2020, který se tady a vedle v Třinci hrál?
Vždy když jsem sem přijížděl, s Libercem i teď, se ty vzpomínky vždy vrátí. A to hlavně na zápas proti Americe před vyprodanou halou. Prohráli jsme tuším 4:5 v prodloužení, ale atmosféra byla skvělá. Vrací se mi to a je to strašně hezká vzpomínka, i když s trošku smutným koncem.
Share on Facebook
