Z boje neutíkám! říká Němec o mizérii Zlína. V hlavě má i baráž se Vsetínem
Foto: David Peška, beraniczlin.cz
Svou možná poslední sezonu v profesionálním hokeji si Ondřej Němec představoval určitě jinak. Sedmatřicetiletý obránce byl před sezonou největší posilou zlínských Beranů, jenže ani on zatím nedokázal zlomit bídné výsledky týmu z Baťova města. Mnozí už přitom Zlín odepisují, někdejší reprezentant se ale nevzdává. „Budeme bojovat až do konce," vzkazuje.
Ve Zlíně jste asi rádi, že je po sérii nezdarů reprezentační přestávka, ve které si můžete hlavně psychicky odpočinout.
Chtěli jsme před reprezentační přestávkou nasbírat víc bodů. Hráli jsme se soupeři, se kterými jsme chtěli a podle mě i měli bodovat, ale bohužel se to nepovedlo. Dostali jsme dva dny volna, abychom si pročistili hlavu a byli s rodinami. Od středečního rána do toho opět půjdeme. Máme nějakých deset dní do dalšího zápasu a budeme dělat všechno pro to, abychom se dobře připravili. Nic nevzdáváme, bojovat budeme až do konce.
Vraťme se k zápasu proti Kladnu, v něm jste se mohli odrazit k lepším zítřkům, ale nakonec byl efekt úplně opačný…
Měl to být zápas, který nás přiblíží, kterým se dostaneme na dostřel, ale bohužel jsme ho nezvládli. Byl to obrázek celé naší dosavadní sezony v tom smyslu, že ve hře máme výpadky. Jsme schopni hrát vyrovnané pasáže i s těmi největšími favority, ale pak dostaneme gól, přijde hluchá třetina, hluchých deset minut a zápas je nenávratně pryč.
Čím to?
Řekněme si narovinu, jsme tam, kde jsme a nedaří se nám. To v tom hraje roli. Vedli jsme 1:0, měli jsme šance, abychom dali na 2:0 nebo 3:0, ale nevyužili jsme je. Nepomohli jsme si ani přesilovkami. Pak přišel gól na 1:1, hloupé vyloučení a bylo to 1:2… Od té chvíle jsme bušili do plných a nechali si dát další tři góly, které by se neměly stávat. Ať je to vlastní gól, což je náhoda, nebo dorážky, které jsme si nepohlídali. To se nám v naší situaci nesmí stávat.
„Zápas s Kladnem byl obrázek celé naší dosavadní sezony v tom smyslu, že ve hře máme výpadky."
Snažíte se coby jeden z nejzkušenějších členů týmu na spoluhráče dohlížet?
Zkušených je nás v týmu víc, všichni se snažíme věci trošku zjednodušit, dbát na to, abychom věci z tréninků přenesli do zápasů. Tréninky máme super, hra na nich vypadá velmi dobře, ale pak přijde zápas a každý z nás v něm vytvoří něco, co by dělat neměl. Nevím, jestli na nás doléhá tíha okamžiku, každopádně nás to sráží níž a níž.
Už jste takovou situaci v kariéře zažil?
Jojo, vybavuju si sezonu 2009/10 ve Varech, kdy jsme o rok dřív získali titul a pak skončili málem v baráži. Poslední rok v Čerepovci to bylo podobné. Řekl jsem si, že už nechci nic takového nikdy zažít, ale bohužel. To je život. Pořád věřím, že po avizovaném posílení začneme být konkurenceschopní a budeme dávat víc gólů na zápas než jeden.
Takže souhlasíte se slovy trenéra Luboše Jenáčka, který po utkání s Kladnem pronesl, že bez příchodu několika nových útočníků tým pokrok neudělá?
Nebudeme si nic nalhávat, góly momentálně nedáváme a pokud přijde někdo, kdo je dávat bude, tak to bude jenom dobře. Další věc je ta, že pokud přijdou noví útočníci, zvýší se konkurence v týmu, což jsem měl vždycky rád. Není to pak jen o tom, že hrajete, ale musíte podávat co nejlepší výkony, abyste hráli i další zápas, prostě vás to posouvá. Takže s těmi slovy, která řekl Jack, naprosto souhlasím.
„Tréninky máme super, hra na nich vypadá velmi dobře, ale pak přijde zápas a každý z nás v něm vytvoří něco, co by dělat neměl."
V obraně se už konkurence po příchodu Robertse Mamčicse a Tomáše Hanouska zvýšila. Jak vnímáte jejich přínos?
Rozhodně je to posílení. Roberts i Hany zvýšili konkurenci v obraně, což je důležité. Hrát budou jen ti nejlepší, protože trenér má do čeho sáhnout. Další věc je ta, že přišli kluci nezatížení situací, která je tady od začátku sezony.
Ale i na ně může ta situace dolehnout, když nezačnete brzy vyhrávat, ne?
To je těžká otázka. Řekněme si narovinu, že Roberts v Rize moc nehrál, ale k nám zapadl a posílení to je. Totéž Hany. My jsme takové kluky potřebovali. Teď potřebujeme posílit útočnou fázi.
Foto: beranizlin.cz
Mimochodem, Tomáš Žižka nedávno řekl, že ve stínu současné situace tak trochu lituje, že neukončil kariéru. Nemáte podobný pocit?
Tím, že mám nějaký věk, tak o tom přemýšlím jinak než ve dvaceti. Už jsem si říkal před touhle sezonou, že kariéru možná ukončím a půjdu dělat něco jiného… Ale nakonec jsem do toho šel a když už jsem do toho hlavu strčil, nemíním z boje utéct. Jak jsem řekl, budeme bojovat až do konce.
Každopádně předpokládám, že s jedním kanadským bodem ze čtrnácti zápasů spokojen nejste.
Současné výsledky jdou v tomhle ohledu i za mnou. Přišel jsem, abych týmu pomohl v přesilovkách, ale ty nám nejdou a tím, že góly nedáváme, tak nenaskakují ani individuální body. Ale body jsou pro mě druhořadá záležitost, je mi jedno, jestli hraju přesilovky nebo oslabení, hlavní je, abych pomohl mužstvu. Jestli bude hrát na mojí přesilovkové pozici někdo lepší, nemám s tím problém. Vždycky jsem to tak měl.
Hned v prvním zápase sezony jste si zranil koleno. Může být i tohle důvod pomalejšího rozjezdu?
Prošel jsem si stejným zraněním už loni na Spartě. Když jsem se pak během přípravy začal cítit dobře a tělo mi fungovalo, přišel zápas s Litvínovem, po kterém jsem vypadl na několik týdnů. V té části sezony přitom bylo hodně zápasů, takže jsem nemohl dohnat určité tréninkové manko, které tím zraněním vzniklo, protože se pořád hrálo. V tomhle ohledu je pro mě reprezentační přestávka ideální. Věřím, že doženu resty a že se vrátím v lepší fyzické i psychické pohodě.
„Před sezonou jsem si říkal, že kariéru možná ukončím a půjdu dělat něco jiného. Ale nakonec jsem do toho šel a z boje nemíním utíkat."
Jestli Zlínu letos něco funguje, tak jsou to brankáři. Souhlasíte?
Určitě, ať už v těch zápasech chytal Kaša nebo Hufino, tak nás drželi na dostřel. My jsme jim ale bohužel nepomohli. Oni si každopádně zaslouží absolutorium za to, jak nás drží v zápasech.
Nutno říct, že oba si letos zachytají opravdu hodně. Jako tým máte nejhorší poměr střel na zápas v porovnání se soupeři…
Myslím, že je celkem jedno, kolik máte střel za zápas. Samozřejmě, že když jich máte víc, tak máte větší šanci dát gól, ale zase na druhou stranu… Puk nahozený od mantinelu není nikterak nebezpečná střela, takže jde spíš o jejich kvalitu. My každopádně musíme víc chodit do brány a zvýšit důraz při zakončení, abychom střely mohli realizovat. Máme reprezentační přestávku na to, abychom si tohle uvědomili.
Slyšel jsem o vás, že po trénincích zůstáváte na ledě déle a berete si do parády mladé zlínské beky.
Je to o komunikaci a o tom, jak nám jdou zápasy za sebou nebo i o tom, jaký byl zrovna výsledek. Ale ano, pokud se mě někdo zeptá a chce poradit, nemám problém s tím, abych zůstal na ledě i po tréninku. Věřím, že klukům mám co předat, je to jeden z důvodů, proč jsem do Zlína přišel. Každopádně občas jsou momenty, kdy člověk musí být zase sám a udělat si svoje věci tak, aby byl připravený na další zápas.
Co se snažíte spoluhráčům předat ze všeho nejvíc?
Když vezmu současnou situaci, tak většina z těch kluků něco takového ještě nikdy nezažila, já už to zažil několikrát. Takže se hodně bavíme o tom, jak k tomu přistupovat. Jsou tu kluci s obrovským potenciálem. Říkám jim, že některé chyby v zápase prostě musí rychle hodit za hlavu, že takových chvil přijde v kariéře ještě spousta. Snažím se, aby nešli v hlavách dolů, pokud se stane nějaká chyba.
„Mladým bekům říkám, že některé chyby v zápase musí rychle hodit za hlavu, že takových chvil přijde v kariéře ještě spoustu."
Opět se dostáváme k roli psychiky, která je u sportovce zásadní.
Říkám to pořád a říkat to budu vždycky: pokud člověk nemá správně nastavenou hlavu, tak může mít natrénováno, jak chce, ale bez hlavy se hrát nedá.
Teď z obecného úhlu pohledu. Vždycky jste byl prototyp ofenzivního obránce, právě takoví hráči přitom českému hokeji ve větším množství chybí. Co udělat pro to, abychom jich vychovávali více?
Za mě jde o to netrestat je za jejich chyby. Pokud hráč chce být kreativní a udělá chybu, tak ho na led pošlete znovu a řekněte mu, ať tu věc zkusí udělat podruhé. Tím poroste. V nároďáku jsem zažil Marka Židlického nebo Tomáše Kaberleho a ti, když jednou za čas udělali chybu, vrátili se na led a danou věc zase zkusili. Byli z Ameriky naučeni k tomu, že si mají věřit. U svých dětí například kategoricky odmítám, aby odpalovaly puky, to je podle mě cesta do pekel.
Žijete na Vsetíně, dokážete si představit, že by došlo k baráži mezi oběma nesmiřitelnými rivaly?
Žiju tam přes dvacet let, moje děti hrají za Vsetín, takže pikantní by to bylo. V hlavě to mám. Ale nás čeká spousta práce, abychom se dostali z posledního patnáctého místa, ať už na čtrnácté nebo třeba i výš. Zásadní je každopádně zachránit pro Zlín extraligu.
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Share on Facebook
