Vyrovnanost soutěže mě nepřekvapila, říká Janeček. Proč nehraje Žolobov?
Foto: hcporuba.cz
Poruba patří bezesoru k největším favoritům Chance ligy. Ambiciózní celek očekáváním zatím dostává, třebaže ho trápí zranění i čekání na ruského snajpra Jurije Žolobova. O aktuálním dění v porubském celku hovoří jeho hlavní trenér Martin Janeček.
Aktuálně vedete tabulku Chance ligy, to je hezký pocit, že?
Samozřejmě, na aktuální pořadí se kouká moc hezky. Ale je jedním dechem potřeba upřesnit, že na současné umístění se můžeme dívat z různých úhlů pohledu. Ten první je to, co vidíme aktuálně. Ale třeba druhý může být takový, že některé kluby mají o nějaký ten zápas méně, takže jejich postavení v počtu bodů a odehraných utkání je vyšší než naše. Dál se dá o tabulce mluvit tak, že je teprve začátek soutěže a není to až tak přesný ukazatel síly jednotlivých mužstev. My zvládli takzvaně povinná vítězství. Utkání pravdy nám začaly teprve od duelu s Kladnem. Prostě srovnání s top týmy jsou teprve před námi.
Soutěž je každopádně hodně vyrovnaná, překvapilo vás to?
Přiznám se, že nepřekvapilo. Na začátku sezony mají všichni vždy víc elánu, síly. Pomyslné nůžky se otevřou později. Pro mě tedy vyrovnanost žádné velké překvapení.
V čem vidíte silné stránky Poruby. A kde je naopak potřeba ještě zapracovat?
Naší první silnou stránkou je jednoznačně muž v brance Ervins Muštukovs. My i hráči v něm cítíme klid, vyrovnanost. Zkrátka někoho, kdo ještě stojí jako soupeřova překážka, když hráči v poli nějak chybují. Další silnou stránkou by mohla být ofenzivní hra. Záměrně říkám, že by mohla, protože od druhého kola vlastně hrajeme bez prvního útoku. Teď to nesmí znít jako povzdech nebo postěžování si, ale jsem přesvědčená, že až přijde doba uzdravení Honzy Hudečka, kapitána Marka Sikory a dalších, mohli bychom s podporou našich útočně laděných obránců směrem dopředu disponovat pro soupeře velkou silou. Zatím hrajeme s tím, co máme. A řada mladých kluků ukazuje, že se do své šance pevně zakousli.
„Pomyslné nůžky se otevřou později."
Zmínil jste Ervinse Muštukovse, už se podle vás adaptoval na styl Chance ligy?
Já si nemyslím, že by měl Ervins problémy s adaptací na naší Chance ligu. Chytá si v klidu svým vlastním stylem a svými výkony nasazuje mezi brankáři laťku vysoko.
Řadu zápasů jste vyhráli po tuhých bitvách, pro budování týmového charakteru a odolnosti asi dobrá věc, že?
V první řadě podotknu, že jestli někdo čekal, že zkušená a posílená Poruba bude někoho válcovat, tak je úplně mimo mísu. Když srovnávám soupisky jednotlivých klubů, tak téměř v každém z nich figurují neskutečná jména. Doopravdy je neustále co a koho sledovat, což je vlastně i odpověď na otázku o vyrovnanosti soutěže. Na předních místech se budou pohybovat týmy, které si odhodlaně půjdou zápas od zápasu vyrovnanými výkony za svým. Rádi bychom mezi ně patřili i my. No a na vaši otázku o posílení charakteru po těžkých bitvách, tak ano. Každý takový zápas na krev je pro závěr sezony přípravou a jen je třeba si z vyhraných, ale i prohraných utkání umět vzít to, co je třeba pro vítězství až se bude rozhodovat o pohárech a postupech.
Ale přesto, vnímáte ze strany soupeřů o to větší motivaci se proti vám předvést vzhledem k vašim ambicím?
Tohle určitě vnímáme. Před sezonou jsme své cíle netajili, a tak v každém duelu ze strany soupeřů cítíme určitou motivaci porazit někoho, o kom v létě hodně slyšeli. Už brzy ale přijde doba, kdy budeme muset výkony ukazovat, že to, co před sezonou o Porubě četli, nebyly jen takové velkohubé tlachy. Prostě naše předsezonní prohlášení bereme jako velký závazek a rádi bychom mu poctivými výkony dostáli.
„Nemyslím si, že by měl Ervins problémy s adaptací na Chance ligu, svými výkony nasazuje laťku vysoko."
Poslední dvě utkání jste každopádně bodovat nedokázali. Proti Přerovu a Slavii jste nevstřelili ani gól.
Pro nás je to velké zklamání. A po slušně odehraných zápasech v začátku ligy velké zpozornění. Tyto dva zápasy bych ale rozdělil na dva odlišné. V Přerově jsme s kolegou pozorovali, že se řada kluků lehce uspokojila. Přerov nás předčil úplně ve všech směrech. Byl odhodlanější, organizovanější a hlavně pokornější. Tohle vše nám k vyrovnanějšímu duelu chybělo a v pozápasové analýze jsme na jejich výkon ukazovali jako na příklad.
A ta domácí prohra se Slavií?
Ta byla zcela odlišná. V té analýze přerovského zápasu jsme si toho hodně řekli a řadu věcí vzájemně uvedli na pravou míru. Na hráčích bylo vidět, že si uvědomili, co je pro každé vítězství potřeba. Myslím, že to předvedli i na ledě. Takové zápasy, jako byl tento, se bohužel občas hrají. A i když kluci do poslední minuty poctivě pracovali, tak se k nám štěstíčko otočilo zády. Poslední slova o štěstí říkám s nadsázkou, protože štěstí se musí jít naproti. No a našemu výkonu k vítězství prostě chyběly branky. Stále je na čem pracovat a my v tomhle máme v současné době motivaci, i když jsme v tabulce vstřelených branek hodně vysoko.
Foto: hcporuba.cz
Jak vlastně budete čtrnáctidenní pauzu od hokeje trávit vy?
Tak jako každý, prací. Stále slyšíme i čteme o dalších a dalších omezeních, ale až přijde konečně doba, kdy nám pánové nahoře dovolí pokračovat v naší milované práci, chceme být připravení. Není jednoduché hráče motivovat, když místo, aby se blížilo pomyslné světélko na konci tunelu, tak se jakoby vzdaluje a vše se komplikuje. Bohužel taková je doba, my ji respektujeme a chceme se sní i prát tak, jak se na profesionální tým sluší. Děláme vše, abychom až to znovu vypukne, byli připravení. Ale věřím, že v tomhle nejsme zdaleka jediní.
A vy osobně?
Tak jsem součástí toho, co jsem řekl před chvílí. V soukromí možná strávím malinko víc času s rodinou. K tomu se snažím sportovat v rámci vládních nařízení. Bohužel počasí v současné době venkovnímu sportu moc nepřeje, ale asi je to věc osobní disciplíny, se kterou problémy nemám. (usmívá se)
Je minimálně čtrnáct dní bez zápasů i tréninků pro hokejistu hodně? Jak moc těžké pak bude znovu nahodit motory?
Pro hokej je to moc složité. Vím, že zdraví národa je přednější, ale stojím za názory, že by se lidé, kteří o našem sportu rozhodují, měli zamyslet i nad jeho specifiky. Nejde vše hodit do jednoho pytle, tady by se asi měly udělat u jednotlivých sportů částečné rozdíly. Prostě hokej neodběháte. Ale je to pro všechny hokejové týmy stejné, a tak každý hledá cesty co nejmenších sportovních škod.
Dá se říct, že v podstatě začne nová soutěž?
Ano, pro některé kluby už poněkolikáté.
„V Přerově jsme s kolegou pozorovali, že se řada kluků lehce uspokojila."
Už jsme se bavili o brankářích, v obraně potom září Jakub Teper.
Pro ty lidi, kteří Jakuba znají delší dobu, to asi není překvapení. Já jsem poznal Kubu v době, kdy hrál za havířovskou juniorku. On je ukázkou, že když má někdo v hlavě vše správně uspořádané, k tomu obrovskou píli a vytrvalost, může to někam dotáhnout. Přesně tyto ctnosti ho zdobí, a proto si myslím, že jeho vysoká výkonnost není konečná. A to nejen v hokeji, ale i v civilním životě. Na jaře dokončil vysokou školu, a tak o jeho budoucnost strach nemám. Víc takových kluků...
V útoku se hodně čekalo od Jurije Žolobova, ten ale zatím do žádného zápasu nenastoupil. Proč?
Co se týče Žolobova, tak úplně neumím odpovědět. Čekání na něj se stává nekonečným. A i když věřím, že všichni pro jeho příchod dělají maximum, tak musíme prostě ještě vydržet. Současná covidová situace není jednoduchá. A asi je to o to složitější, že se jedná o hráče z Ruska.
V realizačním týmu máte Františka Výborného, ale vypadá to tak, že příprava týmu stojí na vás s Markem Pavlačkou. Jak jedy funguje vzájemná spolupráce?
Jsem rád, že mám štěstí s Františkem spolupracovat. Jsem taky rád, že když mě Franta oslovil s nabídkou pracovat pro Porubu, tak dohoda zněla tak, že bude v našem realizačním týmu působit jako poradce, mentor. A že samotné vedení týmu, přípravy a utkání bude na nás mladých. Toho jsem si neskutečně vážil. Pokud vám dá taková ikona důvěru, tak je to pro mě velká pocta. Teď záleží na nás, jak to zvládneme. Uvědomujeme si, že jsme dostali šanci: jak v ambiciózním klubu, což je sám o sobě velký závazek, tak bychom chtěli Františkovi ukázat, že jsme si jeho důvěru právem zasloužili. A že své velmi uznávané jméno svěřil někomu, kdo udělá vše proto, aby ho nezklamal.
„Současná situace s covid-19 není jednoduchá, čekání na Žolobova se stává nekonečným."
Ještě loni jste trénoval druhou ligu. Je to v něčem odlišné od štace prvoligové směrem k přípravě týmu?
Tak je to o level výše, to samo o sobě je ten největší rozdíl. Hráči přemýšlejí profesionálněji a je na nich vidět, že řada z nich tvrdě pracuje na svých hokejových kariérách. Ve 2. lize už má většina kluků hokej spjatý s civilní prací, což se samozřejmě musí někde odrazit. Letos se navíc Chance liga hemží bývalými nebo s extraligou stále koketujícími hokejisty. Jejich výkony jsou skvělé, což ve 2. lize téměř neuvidíme. Ale na druhou stranu musím říct, že jsem měl ve 2. lize štěstí na svědomité hráče. Ať to byla Opava nebo loni Šumperk, kde odhodlání některých hráčů bylo víc jak příkladné. U některých u koníčka po práci, takže z mé strany jim patří obrovské uznání.
Šumperk si zatím v Chance lize vede slušně, ne?
Šumperk logicky potřeboval trochu času na adaptaci v soutěži. Každý nemá štěstí jako například Vrchlabí, které se stalo farmou Pardubic, a tak museli ve skromných podmínkách vytvořit mladý tým, který už začíná pomalu vystrkovat růžky. Už v zápase u nás v Ostravě neskutečně bojovali. Ukazují nám všem, že body s Draky nebudou zadarmo. Přeju jim, ať jim stoupající forma vydrží a stanou se týmem, co bude stát za uznání.
Hecování před vaším vzájemným zápasem proběhlo?
S některými hráči jsme občas v kontaktu, ale nechtěl jsem je před naším vzájemným zápasem rušit. Zdravé hecování proběhlo jen s kluky z realizačního týmu, s těmi jsem v kontaktu velmi často. Dovolím si nazvat náš vztah přátelstvím, a tak jsme si před i po utkání neodpustili pár vzájemných popíchnutí.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Share on Facebook
