Všestranný dříč, který si zahrál NHL s Gretzkym. Legendární Liba slaví šedesátiny

Foto: Jaroslav Kořánek

Útočný dispečer, který uměl plnit obranné úkoly. Technik, ale i bojovník. Střelec. V případě potřeby důrazný bijec u mantinelu. Igor Liba platil za univerzálního hokejistu. Možná za nejvšestrannějšího, jaký v 80. letech kroužil na českých a slovenských stadionech. Právě dnes slaví tenhle skvělý útočník 60. narozeniny.

Odchovanec prešovského hokeje patřil k dlouholetým ikonám Košic. Během vojenské služby v Dukle Jihlava získal dva mistrovské tituly, další dvě zlaté medaile mu visely na krku po košických triumfech ve federální lize. „Mám na ty časy skvělé vzpomínky. Jenom těch turnajů, které jsme s reprezentací absolvovali," vyprávěl před časem v rozhovoru pro hokej.cz.

Tušil jsem spoluhráče. Věděl jsem, kam si najede

Na východě Slovenska se postupně vytvořil mimořádně silný tým, který dokázal dvakrát vystoupat v lize na nejvyšší stupínek. Zářivou košickou hvězdou byl právě Liba. „Za svoji největší přednost považuji periferní vidění. Tušil jsem spoluhráče, věděl jsem, kam si najede. Nikdy třeba nezapomenu na přihrávku Vodilovi, kterou jsem poslal přes celé kluziště během finále play off se Spartou," konstatoval.

Liba vynikal v osobních soubojích, uměl s pukem. Zdálo se, že nemá slabiny. Vyrostl v Prešově, zdokonaloval se v Košicích. Pomohla mu vojna v Jihlavě. Stal se oporou reprezentace, s níž získal titul mistra světa i stříbro na olympijských hrách. „Sarajevo bylo super. Sešla se skvělá parta, předváděli jsme velmi kvalitní hokej. To samé o rok později na šampionátu v Praze. Naše řada s Vinco Lukáčem a Dáriusem Rusnákem zářila. Byla to nádhera, každé utkání jsme si užívali."

V čem spočívalo kouzlo této formace? „Bezvadně jsme si rozuměli. Vinco byl koncový hráč, Daro uměl puky rozdat, vybojovat. Já zase stíhal do obrany, vyhovovala mi technická hra. Ale když bylo potřeba přitvrdit, neměl jsem s tím problémy. Všichni můžeme poděkovat panu Bukačovi, že nás dal dohromady. Ve dvaaosmdesátém hrál centra Peter Ihnačák, jenže emigroval. Poté nás trenér spolu prvně zkusil."

Když Košice táhl útok Ihnačák, Vodila, Liba

Také v Košicích válel jeden výjimečný útok. „Ano, s Jánem Vodilou a Mirem Ihnačákem jsme vytvořili světovou trojici. V reprezentaci jsme se nesešli. Miro doplatil na odchod svého bratra a nominován nikdy nebyl. Ale v lize nám to šlo náramně. Právě oba zmíněné útoky byly nejlepší, ve kterých jsem nastupoval. S chalany jsme si rozuměli, náš hokej vycházel z výborných kombinací," upozornil.

Kdyby takoví hráči předváděli umění dneska, dočkali by se výjimečného uznání. „Všechno je naopak. Tehdy jsme byli sportovně na výši, ovšem peníze tomu neodpovídaly. Teď by se finance našly, jenže hokej šel dolů. Na Slovensku kvalita chybí, je to dlouhodobější problém."

Současné hokejové poměry jsou jiné než před lety, hlavní metou mladých je NHL. Také Igor Liba se do slavné zámořské ligy podíval, byť jen na jednu sezonu. „Dostal jsem možnost odejít po olympiádě v Calgary. Draftovali mě Flames, ale já šel původně do Minnesoty. Tam jsem však ročník nezačal. Stěhoval jsem se do New York Rangers a později do Los Angeles," popisoval.

Odchod z NHL mě dodnes mrzí

Začátky neměl jednoduché. „V každém týmu hráli jeden dva Evropané. To nebylo jako dneska. Také styl hokeje vypadal jinak. Puk okamžitě nastřelit a pojďme! Byl jsem zvyklý na něco jiného, ale přizpůsobil jsem se velmi rychle. Ani ta častá změna klubů mi nevadila. Něco takového je v NHL přece běžné," prohlásil s úsměvem.

Během pobytu za Atlantikem poznal život v metropolích. „New York a Los Angeles jsou vlastně dvě největší města Spojených států. Byla to zkušenost po všech stránkách." U Kings si zahrál s Waynem Gretzkym, který byl zrovna na vrcholu slávy. „Ale v jedné pětce jsme nastoupili jen na jediné utkání. Oba jsme byli techničtí hráči, takže nás trenéři dali brzy zase jinam." V NHL stihl 37 utkání, 7 gólů a 18 nahrávek, další dva zápasy pak v play off. Bilanci mohl rozmnožit, leč nestalo se.

Foto: Jaroslav Kořánek

Po sezoně 1988-89 se Liba rozloučil. „Dodnes mě to mrzí. Jeden člověk mě přemluvil, ať prý jdu do Německa. Překabátil mě, pozdě jsem zjistil, že to nebude ono. Udělal jsem životní chybu. V NHL jsem totiž mohl pokračovat, nabídky jsem měl. A pak – liga se brzy změnila. Přišli Evropané včetně kluků od nás nebo z Ruska, za určitých předpokladů jsem tam mohl hrát třeba dalších pět let," naznačil s určitou trpkostí.

Legenda vede svoji hokejovou akademii

Libovi tenkrát nebylo ani třicet let, jeho slova znějí pravdivě. Výkonnost měl, adaptaci nechal za zády. „Často jsem o všem přemýšlel. Bohužel, rozhodl jsem se špatně. Mohl jsem se finančně zabezpečit, takhle jsem hrál hodně dlouho v Evropě, ale výdělky nebyly takové. NHL se rozšířila z třiadvaceti týmů na třicet, kvalita se tím pádem trošku rozmělnila. I to by hrálo v můj prospěch," zmínil dnešní oslavenec.

Jeho další kroky vedly do švýcarského Bielu, hrál také za italský HC Fiemme, finské TuTo Turku, rakouský Zeltweg. Mezí tím se několikrát vrátil do Košic, pomohl Spišské Nové Vsi. Závěr kariéry prožil tam, kde kdysi začínal. Tedy v Prešově. „Končil jsem ve třiačtyřiceti letech a už delší dobu předtím jsem se chystal na trenérskou práci. Mám za sebou celkem bohatou kariéru, člověk by měl předat zkušenosti mladším."

Už několik let vede svoji hokejovou akademii, která sídli v Čani – kousek od Košic. Pokud mu to pracovní vytížení dovolí, ještě se sám sklouzne po ledě a vystřelí puky na soupeře s týmy veteránů. Pravidelně sleduje slovenské soutěže, extraligu však nehodnotí moc příznivě. „Kvalita je pryč, úroveň šla hodně dolů. Šikovných hráčů rapidně ubylo," uzavřel účastník tří olympiád a šesti mistrovství světa, který za federální reprezentaci sehrál 211 utkání a zaznamenal 66 gólů.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Zahraničí