VIDEO: Musíme se hodně zlepšovat, velí Alby junior. Sirota se plácal
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
(GRAND FORKS, od našeho zpravodaje) - Měl složitou pozici. Coby syn trenéra byl pod drobnohledem fanoušků i médií. Navíc měl patřit k hlavním tahounům české osmnáctky na mistrovství světa v Grand Forks. Talentovaný útočník Kristian Reichel (na snímku) nezklamal, určitě však od sebe čekal víc. V pěti utkáních na světovém šampionátu zapsal tři asistence. „Mohli jsme dopadnout lépe. Výsledkově to sice bylo špatné, ale herně jsme makali,“ hlásí.
„Do zápasu jsme vstoupili slušně a dá se říct, že kromě přesilovek jsme Ameriku do ničeho nepustili. Pak jsme si v kabině řekli, že budeme hrát furt stejně, bohužel jsme však dostali dva rychlé góly, které nás malinko srazily dolů. Pak jsme dostali třetího a ve třetí třetině jsme si řekli, že nemáme co ztratit, že je to poslední třetina turnaje a buď vyrovnáme, nebo ne a bude konec,“ popisuje Kristian Reichel.
Po bezbrankové úvodní třetině Američané dvakrát udeřili. Pak mohli Češi kontrovat po akci první formace, litvínovský útočník už dokonce zvedal ruce nad hlavu. „Zatahoval jsem puk po křídle. Pak jsem to chodil na Kachyho (Ondřeje Kachyňu - pozn. red.), který vystřelil. Puk se nějak odrážel a Pavlas (Radovan Pavlík - pozn. red.) to tam dorazil o tyčku ven. Jel jsem zpoza brány a jen zkoušel puk dát před bránu, jestli tam náhodou nespadne. Gólmanovi se to odrazilo od betonu do hokejky, kterou měl spadlou. Puk jel po brankové čáře a on to odpálil,“ vysvětluje.
Vzápětí zavrávoral a v plné rychlosti naboural do mantinelu. Z ledu se zvedal jen těžko, vypomoct mu musel také český lékař Tomáš Madrý. „Chtěl jsem hrát puk a podjela mi brusle. Pak jsem se uvolnil a vyrazil si dech,“ upřesňuje Kristian Reichel. „Na chvilku jsem byl mimo. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, ale pak jsem se polil vodou a říkal si, že je to poslední třetina, tak co,“ dodává s úsměvem.
Světový šampionát nakonec pro Čechy po drtivé porážce 0:8 skončil ve čtvrtfinále. Stejně jako před rokem. „Mohli jsme dopadnout lépe. Výsledkově to sice bylo špatné, ale herně jsme makali. Měli jsme šance. Odehráli jsme výborný zápas proti Finům, proti Kanadě to bylo snad nejlepší utkání sezony. Bohužel jsme nedali góly. Proti Dánům nám v poslední třetině spadlo dá se říct všechno. Možná jsme se vystříleli. Pak jsme hráli se Slováky, kteří víc chtěli a duel otočili. Tady to bylo hop, nebo trop a čtvrtfinále se nám bohužel nepovedlo,“ přiznává.
Nestává se často, že otec v reprezentaci trénuje svého syna. U Reichlů to tak ale platí. Nestal se Alby junior snadným terčem nadávek? „Vždy se najdou lidi, kteří to člověku nepřejí. Tohle nesmím poslouchat, akorát by mě to sráželo k zemi. Na druhou stranu mi to pomáhalo, protože jsem se chtěl furt zlepšovat a vůbec na to nemyslet. Trenér přistupoval ke všem hráčům stejně, ať to byl můj táta, nebo ne. Na tréninku a zápasech to byl trenér a doma normálně táta,“ prozrazuje.
„Na chvilku jsem byl mimo. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, ale pak jsem se polil vodou a říkal si, že je to poslední třetina, tak co.“
Oba pozorně sledovali zápolení Litvínova v baráži o udržení. „Poslední zápasy jsem hrál, takže jsem to cítil. Chtěl jsem, aby se Litvínov udržel. Když jsme loni vyhráli titul, aby nebyla ostuda že jsme spadli. Byl jsem za to rád, že to kluci udrželi a příští sezona bude taky extraligová,“ vykládá.
Mistrovství světa si v rámci možností užil. Zejména zápasy v Ralph Engelstad Areně. „Hala byla krásná. Jen jsem myslel, že na čtvrtfinále přijde víc lidí, protože na předchozí zápasy lidi moc nechodili. Všichni jsme si to prožili a užili. Je to nová zkušenost do dalších let. Víme, kde jsme. Musíme se hodně zlepšovat, abychom se v určitých kategoriích nebo i mladí kluci dostávali na pomyslnou medaili,“ uvědomuje si Reichel mladší.
Koho favorizuje na celkové prvenství? „Tady z těch čtyř týmů může vyhrát kdokoliv. Přesvědčili jsme se sami, když nás porazili Slováci. Tady už není lehký soupeř. Všichni dokáží potrápit každého. Můj osobní tip je, že vyhrají Finové, ale necháme se překvapit,“ uzavírá.
Z obránce útočník? Nějak jsem se tam plácal, usmívá se Sirota
Obtížnou misi měl před sebou obránce českého týmu Jakub Sirota, který musel v bitvě s americkým celkem nahradit zraněného útočníka Matouše Bělohorského. Novou roli ale zvládl docela slušně.
Češi přežili úvodních dvacet minut relativně v klidu a čekalo se, kdy americký celek prorazí český obranný val. „Snažili jsme se odrážet útoky Američanů. Vypadali ale, že se jim moc na začátku nechce. Pak zapnuli a my na jejich tempo nedokázali zareagovat. Zasekli jsme se u prvního gólu, a pak nám tam napadaly další. Chtěli jsme hrát dál, škoda,“ posouvá se dál.
Jeho nominace na světový šampionát byla vcelku překvapivá. „Bylo to všechno úžasné. Původně jsem nepočítal, že bych na mistrovství mohl jet. Trénoval jsem totiž jako devátý bek, pak se ale trenéři z nějakého důvodu rozhodli vzít mě. Nějaký zápas jsem si odseděl, což mi však nevadilo. Šel jsem s týmem a každé nabídnuté střídání a každou vteřinu jsem chtěl odehrát na maximum,“ uvádí.
Z obránce udělat levé křídlo? Kdy se dozvěděl, že bude hrát? „Den před zápasem už jsem sledoval, jak a kde hrají útočníci, jak se pohybují. Tak jsem se tam nějak plácal a hledal si prostor,“ culí se. „Myslím, že jsem útočníka snad nikdy nehrál. Možná někde na tréninku, nebo ve čtvrté třídě,“ dodává.
Zlínský zadák jinak hodnotí turnaj docela pozitivně. „Nemyslím si, že bychom hráli špatně. Výsledky sice vypadají strašidelně, ale celkově to podle mě bylo dobré,“ myslí si Jakub Sirota.
Share on Facebook
