Vicemistr světa Zajíček slaví jubileum: Jak vidím hokej, hned bych tam vletěl
Kdyby hrál dneska, bezpochyby by se prosadil do NHL. V 70. a 80. letech uplatňoval Jan Zajíček hodně tvrdý styl, vyznával osobní souboje, takříkajíc to mydlil. Ale měl také hokejové přednosti, uměl vystřelit a byl předvídavý. Někdejší zadák Sparty, tehdejšího Gottwaldova či Brna dnes slaví kulaté 70. narozeniny!
Soupeři se před ním měli na pozoru, jakoukoli chybu u mantinelu Zajíček neodpouštěl. Výborně hrál tělem, uměl nachytat i největší rychlíky domácí soutěže. Rodák z Uherského Ostruhu se mezi elitu prosadil v Gottwaldově, během sezony 1969-70 získal stříbro na tehdejším mistrovství Evropy hráčů do 19 let. V roce 1975 přešel do Sparty a v dresu Pražanů odmakal sedm nezapomenutelných let. Poté válel za Brno nebo za Benátky nad Jizerou, v Basileji poznal švýcarský hokej.
Praha 1978 mě mrzela. Na Západ jsem mohl jít dřív
„Na staré časy moc nevzpomínám, spíš jen, když mi je někdo připomene. Nedávno jsem se bavil s kamarádem, který také hrával. Uvědomil jsem si, jak to všechno rychle uteklo," říká vicemistr světa 1978. Důrazný bek hrál za československou reprezentaci pět sezon, vrchol prožil na zmíněném šampionátu v Praze.
Domácí výběr sahal po zlatu, jenže v klíčovém utkání prohrál se sovětskou sbornou 1:3 a o jediný gól skončil druhý. Mohlo to klapnout, ale rozhodčí Pierce neuznal branku Martince. „Mrzelo mě to strašně, navíc jsem přišel o možnost odejít v produktivním věku legálně na Západ," povídal s odstupem let Zajíček. Zámořská NHL byla zapovězená, musel by jedině emigrovat.
Jiní to dokázali, on nikoli. „Nebyla to zbabělost. Jen jsem věděl, že bych tu nechal manželku, děti, maminku, tatínka, příbuzné. Jejich děti by vyhodili ze škol, zkazil bych jim život." Teď už je všechno dávno pryč, stejně jako aktivní kariéra. „S Jirkou Kochtou si občas zavzpomínáme, ale poslední dobou hodně málo," hlásí. Doba koronaviru nepřeje nikomu. „Já to beru s nadhledem. Nezabývám se tím, co nemohu ovlivnit."
Bývalí hokejisté sledují milovaný sport maximálně v televizi. „Na zápasy se dívám velice rád, vůbec mě přitom nezajímá, jestli hraje Sparta, Zlín nebo Kometa. Koukám na hokej jako takový, aniž bych se zaměřoval na svoji pozici. Beky neřeším, zajímá mě to celkově." Kdyby hrál dneska, měl by mnohem větší šance uspět v cizině. „Ale nemá cenu srovnávat," namítá. „Stejně tak hokej. Ten dnešní je v porovnání se 70. lety úplně jiný."
Důchod? Jak říkala moje máma – dokud můžu dělat, tak dělám
Technickou hru značně vytlačily důraz, bojovnost a bruslařské dostihy. „Hraje se na menším ledě, kde dochází k častějšímu osobním soubojům. Když to vidím, určitě by mi to vyhovovalo. Koukal jsem tuhle s vnukem Sebastianem na extraligu a on: dědo, líbilo by se ti to? Víte, co jsem řekl? Hned bych tam vletěl. Hned!" zdůrazňuje někdejší obránce, který na mezistátní scéně nasbíral 46 startů a sedm gólů.
Právě dnes slaví Jan Zajíček 70. narozeniny. V době koronaviru budou kulatiny skromné. „Ale to by bylo stejné i za normálních okolností. V rodině na velké akce nejsme. Rozbalil jsme si dárky, dostal jsem gratulace. Až covid skončí, půjdeme do restaurace na dobrý oběd a napapkáme se. To bude všechno," potvrdí.
Stále je velice činný. Podniká, věnuje se firmám. Denní režim má hodně nezvyklý. „Pořád vstávám v půl třetí a věci si řeším brzy ráno nebo dopoledne. Takhle mi to vyhovuje," povídá. Před lety založil společnost na recyklaci olejů za provozu strojů, vlastní také fotovoltaickou elektrárnu. V nové životní roli jel a jede naplno. „Já a důchod? Jak říkala moje máma – dokud můžu dělat, tak dělám," usměje se závěrem.
Share on Facebook
