Veterán Roubík nazul brusle a udivuje 2. ligu: Chci Slovanu pomoct!
Jaroslav Roubík
|
Foto: Helena Smetanová
Byl dva roky v pomyslném hokejovém důchodu, ale ústecký pád do 2. ligy přiměl Jaroslava Roubíka k návratu mezi mantinely. „Chci Ústí pomoct k návratu do Chance ligy. Ke klubu mám vztah," říká. Teď Roubíka a jeho partu čeká klíčová fáze sezony a velekušený borec je připraven odvést maximum. Ostatně jako vždy.
S Ústí nad Labem stojíte na prahu play off. Změnilo se s přibývajícími zkušenostmi a věkem, jak vrchol sezony vnímáte?
Play off je pro mě pořád svátek. Těším se na něj, nicméně to těšení se vždycky znásobuje tím, když se vám daří postupovat. S každou další vítěznou sérií je to pro mě větší svátek, takže doufám, že dojdeme daleko.
Rozklepaná kolena vás už netrápí, co?
Mě už ne. Vzpomínám si, že když jsem hrál úplně první play off, byl jsem dost vyjukanej, ale postupem času míň a míň a teď už vůbec.
Navíc jste prý pohodář, což vám předpokládám pomáhá.
Je to pravda. Vždycky jsem takový byl. Znáte to, když nejde o život…
„Vrchlabí? Čekám dlouhou a těžkou sérii."
V prvním kole play off vás čeká Vrchlabí. Jaká to bude série?
Čekám dlouhou a těžkou sérii. U nich nás čeká pekelná atmosféra, musíme se na ni připravit. Navíc oba týmy hrály ještě loni Chance ligu a dá se čekat, že Vrchlabí chce dost možná zabojovat třeba i o návrat. Nebude to nic jednoduchého.
S Vrchlabím máte pozitivní vzájemnou bilanci. Je to velká výhoda?
V play off se všechno maže a začíná se od nuly. Z pohledu sebevědomí to každopádně určitá výhoda být může. Když daného soupeře třikrát porazíte, víte, že s ním můžete hrát a že jste schopni ho zdolat. Série se vám proto začíná lehčeji.
„Chci Ústí pomoct k návratu do Chance ligy."
Proč jste se letos vlastně rozhodl vrátit k aktivnímu hokeji?
Chci Ústí pomoct k návratu do Chance ligy. Ke klubu mám vztah, za Ústí jsem toho odehrál hodně. Navíc když spadnete o soutěž níže, vždycky je těžké skládat úplně nový tým. I proto jsem se rozhodl vrátit, aby bylo na čem a na kom stavět.
Jaroslav Roubík | Foto: Helena Smetanová
Navíc v loňské sestupové sezoně jste stál na střídačce Slovanu. Hrál tedy ve vašem návratu roli pocit určité osobní odpovědnosti za loňský nezdar?
Musím říct, že trošičku jo. Hlavně jsem ale chtěl, abychom složili dobré mužstvo a aby měli diváci důvod chodit v Ústí na hokej. To se povedlo.
V závěru loňské sezony váš návrat ve hře nebyl? Ústí mělo v klíčových bojích velkou marodku.
Nebyl. V té době jsem rok a půl nehrál a v Chance lize jsou dobré týmy s dobrými hráči. Netroufnul bych si na to.
„O ligu výš už bych se asi nevracel."
Jak v létě reagovalo vaše okolí, když jste oznámil, že znovu nazujete brusle?
Většina lidí mě podporovala. Říkali mi, ať si to užiju. Velkou roli hrála skutečnost, že se spadlo o ligu níž. Ve vyšší soutěži už bych se asi nevracel. I tak mi ale ve druhé lize trvalo strašně dlouho, než jsem se do toho dostal.
Co bylo nejtěžší?
Bruslení u mantinelu. Jakmile nějakou dobu nehrajete a pak se do toho vrátíte, jste na sebe u mantinelu opatrnější. Takže nejtěžší bylo neobávat se soubojů.
V základní části jste nasbíral 64 kanadských bodů a jste nejproduktivnějším ústeckým hráčem. To se hezky poslouchá, co?
To víte, že jo. S něčím takovým jsem před sezonou nepočítal. Při zpětném pohledu si můžu říct, že 64 bodů není málo. Mohlo jich ale být i mnohem víc. Hokej je kolektivní sport, někdy uděláte všechno správně a nezískáte žádný kanadský bod, jindy uděláte všechno špatně, ale dáte tři góly.
„Nejtěžší na mém návratu bylo bruslení u mantinelu."
Není pro mladé ostuda, že jste je ve 45 letech takto zastínil?
Těžko říct. Trošku ostuda to možná je, ale je třeba si uvědomit, že hrajeme 2. ligu. Nejsou to extraligoví hráči. Z pohledu bruslení vydrží mnohem víc než já. Naopak já těžím z toho, že jsem hokej hrál na profesionální úrovni a že něco umím.
Jaroslav Roubík | Foto: Helena Smetanová
Překvapila vás 2. liga v něčem?
Když jsem se byl loni podívat na některých zápasech Bíliny, říkal jsem si: Ty bláho, tady bych musel udělat 1000 bodů. Myslím to samozřejmě s nadsázkou. Musím každopádně říct, že liga se strašně zkvalitnila. Jsou v ní samozřejmě i slabší zápasy, ale ty kvalitní se blíží spodku Chance ligy.
Obzvlášť derby s Chomutovem mají říz, co?
Tyhle zápasy si užívám nejvíc! Ale zápasy proti Letňanům, Příbrami nebo Táboru jsou taky hodně kvalitní. Koneckonců Tábor loni málem porazil Šumperk v baráži o Chance ligu.
Pokud má dítě všechno, je možné, že v sobě nemá takovou tu touhu být nejlepší."
Kromě hraní trénujete druhou třídu. Našel jste se v tom?
Akorát jedu z tréninku. (usmívá se) Baví mě to, trénuju malé děti a snažím se jim předat hlavně hokejové základy.
Podporujete v nich tvořivost, aby byli stejní hračičkové, jakým jste i vy?
Jo, snažím se vymýšlet hodně technických cvičení, která jsou zaměřená na práci s hokejkou a pukem. To mě opravdu baví.
Jsou dnešní mladí dostatečně ctižádostiví?
Těžká otázka. Asi je to dané výchovou, pokud má dítě od rodičů všechno, je možné, že v sobě nemá takovou tu touhu být nejlepší. Pokud dítě postavíme před překážky, zocelí ho to a buduje to jeho motivaci.
„Návrh smlouvy z extraligy jsem nikdy nedostal."
Dlouhé roky jste patřil mezi top hráče první ligy. Proč jste nastálo nikdy nezkusil extraligu?
Na začátku kariéry jsem nebyl tak dobrý, aby mě v extralize chtěli. Postupem času se to začalo obracet, ale vždy šlo jen o střídavé starty. Můj výkonnostní vrchol nastal kolem třicítky, hokejem jsem se bavil, v první lize jsem měl svou pozici a je dost možné, že se mi nechtělo jít někam, kde bych si pozici musel budovat zase od nuly. V první lize si na mě postupem času nikdo moc nedovolil, v extralize by si na mě dovolovali všichni. Navíc návrh smlouvy z extraligy jsem nikdy nedostal.
Udělal byste při zpětném pohledu něco jinak?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Kdybych něco udělal jinak, třeba bych neměl manželku a děti. Třeba bych měl úplně jiný život. A o tom se mi přemýšlet fakt nikdy nechtělo, protože mám krásný život a hokejovou kariéru jsem si moc užil.
Jaroslav Roubík | Foto: Helena Smetanová
Share on Facebook
