Úzkost a nekonečná frustrace. Říkal jsem si, že to není možné, líčí Mlejnek
Foto: Martin Voltr
(EDMONTON, od našeho zpravodaje) Chtěl s českou dvacítkou dokázat něco víc než loni, kdy skončil v Edmontonu sedmý. Bohužel nedokáže, ale to ani žádné další týmy. Hlavní trenér Karel Mlejnek poletí domů s celou reprezentací dřív, protože zbytek mistrovství světa byl zrušen.
Jaké pocity se ve vás aktuálně mísí?
Ty pocity jsou samozřejmě nepříjemné. Jsou to pocity úzkosti, pocity nedodělané práce v letošní sezoně.
Podle informací přinejmenším z Red Deeru nefungovala bublina zrovna ideálně, prý měla na hotelu proběhnout svatba. Jak to můžete říct za sebe z Edmontonu?
Já jsem si u nás na hotelu v Edmontonu žádné svatby nevšiml. Náš tým dodržoval přesně to, co jsme dodržovat měli. To znamená trasu hotel – autobus – aréna. Je jasné, že ta kritéria nebyla tak přísná jako loni. Loni bylo kolem hotelu pletivo a nikoho tam nepustili. I letos jsme ale měli my, nebo i Rakušané, patra vymezená jenom pro nás. Ano, dole na recepci nebyla žádná přísná opatření jako v loňské sezoně, ale žádných párty jsem si nevšiml, ani všimnout nemohl. Protože my jsme dodržovali to, co jsme měli.
„Já jsem si u nás na hotelu v Edmontonu žádné svatby nevšiml.“
Jak se vůbec ve středu od rána vyvíjela situace?
Měli jsme mít v půl deváté snídani, ale v sedm mi volal manažer týmu Ota Černý, že bohužel máme v týmu pozitivní případ. Na základě toho jsme hráče okamžitě informovali, že musíme zůstat na pokojích v karanténě. Dostali jsme jídlo za dveře, což za ty dva roky už známe.
Mlejnek: Je to dlouhá, dvouletá nekonečná frustrace
Pak jste zorganizovali nějaké virtuální schůzky, že?
Mítink jsme svolali na jedenáctou hodinu, kdy jsme hráčům popsali situaci, že se čeká na výsledek testování, které proběhlo kolem desáté hodiny. Výsledky jsme měli znát zítra ráno, kdy mělo proběhnout další testování. Pokud by proběhlo v pořádku, tak bychom do utkání s Rakouskem nastoupili. Možná s odloženým časem, třeba na sedmou hodinu.
Už jste se začali detailně připravovat na soupeře?
Kluci od nás dostali jak organizační, tak i sportovní informace, abychom i v té izolaci vydrželi v nějaké tělesné tenzi. Připravovali jsme se na utkání, do kterého bychom prakticky nastoupili rovnou z pokoje. I tak jsme se na to těšili, ale bohužel. Je to jedna dlouhá, dvouletá nekonečná frustrace.
A kdy jste se dozvěděl konečný verdikt?
Po tom, co se kolem půl jedné hovořilo o zrušení utkání Rusko – Slovensko, se mnou byl Ota Černý v kontaktu, že proběhne direktoriát turnaje. Ten zasedl v jednu hodinu za přítomnosti manažerů týmů a potom rozhodl.
„Říkal jsem si: To se dohraje, to je jasné. Svět se naučil žít s covidem, naočkoval se.“
Čekal jste před šampionátem, že by situace mohla potenciálně zajít až tak daleko?
Abych řekl pravdu, tak když jsme sem letěli, říkal jsem si: Přece není možné, aby se něco takového stalo, když se loňský turnaj dohrál. Navíc ještě když všichni účastníci šampionátu musí být očkovaní. Říkal jsem si: To se dohraje, to je jasné. Svět se naučil žít s covidem, naočkoval se. Co vám mám povídat. Pocity jsou teď diametrálně odlišné od těch, co jsem měl na letišti 15. prosince.
Velký šok, přiznává Novák po zrušení mistrovství světa
Některé informace hovořily o tom, že by se turnaj mohl dohrát později, na jaře nebo v létě. Dostalo se k vám něco podobného?
Zaznamenal jsem jenom jedinou informaci a byla zatím kusá, velmi nedodělaná, že by nějaký takový turnaj mohl proběhnout. To byla jediná věta, tečka. Váže se k tomu hodně otazníků: kdy, pro jaký ročník… Nevím, jsem v tom pesimista. Logicky v nabitých kalendářích, kdy mají být drafty hráčů, combine testy… Nevím. Vůbec o tom nechci spekulovat.
Už jste zaznamenal reakce od hráčů, byť se s nimi samozřejmě nemůžete vidět osobně?
Ano. O půl druhé jsme měli mítink, kde jsme to klukům oznámili, aby to věděli dřív než z médií. Řekli jsme jim to velmi krátce i s dalšími organizačními věcmi, s tím, že minimálně do zítřejších dopoledních hodin, než budeme znát výsledky testů, musíme zůstat na pokoji a pak poslouchat, co se bude dít dál. Hned po tom mítinku jsem i jednotlivě volal klukům, se kterými jsem měl tu možnost dvě sezony pracovat. A jsem vděčný za tu možnost.
Komu konkrétně jste volal?
Jako prvnímu Honzovi Myšákovi. Vzdal jsem mu hold, stejně jako pak Michaelu Krutilovi, Pavlu Novákovi, Michalu Gutovi. Volal jsem Honzovi Bednářovi a na konec jsem si nechal Standu Svozila, protože ten může z téhle skupiny hráčů, kteří se mnou byli i na loňském šampionátu, ještě pořád zasáhnout i do toho v následující sezoně. Klukům patří velké díky. Troufám si říct, že ty dvě sezony odpracovali pro národní tým, jak mohli a co je naše hnutí a náš hokej naučily.
Ročník 2002 předtím bohužel přišel i o osmnáctky…
Je to hodně velká smůla. Aspoň že ti hráči, které jsem vyjmenoval, byli na loňském šampionátu. S dalšími kluky to nechám na později nebo na osobní setkání, až se budeme balit v kabině.
„Troufám si říct, že kluci ty dvě sezony odpracovali pro národní tým, jak mohli a co je naše hnutí a náš hokej naučily.“
Dá se říct, že to je pro člověka větší rána po stránce osobní než pracovní?
Řekl bych, že je to aktuálně takový mix. S odstupem času na to spíš budeme všichni pohlížet jako na neštěstí po osobní stránce. Pro kluky ročníku 2002 je to vyvrcholení jejich mládežnické kariéry, musí to pro ně být velmi frustrující. Měli jsme tady ale i velkou řadu mladších hráčů, které doufám, že už nic takového nepotká.
Myslíte si, že mohou na příštím šampionátu něco dokázat?
Pevně věřím, že ano.
Share on Facebook
