Táta fandil mně, teď bude přát zase Čechům, hlásí rakouský střelec Vanek
Foto: Stanislav Souček
(TORONTO, od našeho zpravodaje) Sehrál mraky těžkých utkání, pondělní duel proti české reprezentaci byl pro Thomase Vaneka pikantní. Coby jedna z hvězd Týmu Evropy nastoupil rakouský útočník proti zemi, odkud pochází jeho otec. "Jo, byl tam náboj. Táta určitě fandil mně, ale teď bude přát zase Čechům," usmívá se čerstvá posila Detroitu. Vanek se sice narodil v zemi pod Alpami, stále však ovládá základy češtiny. "Když vám nebude vadit přízvuk, můžeme si pokecat," dodává z vesela.
Výtečný střelec a bruslař byl v zápase hodně vidět. Branku sice nedal, nicméně v ofenzivě potvrdil zkušenosti, šikovnost i výborný pohyb. Za normálních okolností by Vanek na Světovém poháru chyběl. "Kdyby tu byl rakouský nároďák, za pár dní jedeme domů," řekne jasně. Myšlenku Týmu Evropy považuje za vynikající. "Je to pro nás dobrá příležitost, jak si zahrát na velkém turnaji a mít šance uspět. Jinak bychom absolutně nemohli konkurovat. Jsem za tuhle možnost moc rád," povídá.
V Čechách jsem byl před dvěma lety. V Hradci mám pořád babičky
Zatímco v jiných zemích je hokejový World Cup sledovaný, u našich jižních sousedů žijí jinými sporty. "Nikoho z Rakouska tady nevidím," rozhlédne se po tiskovém středisku. "Takže asi tak," dodá s úsměvem. Vanek je nejlepším hokejistou, který tamní hokej vychoval. "Hokej jsem začal hrát až v Rakousku. Narodil jsem se dva roky poté, co rodiče odešli z Československa," připomíná. Maminka Jarmila je ze Slovenska, tatínek Zdeněk z Čech. "Konkrétně z Hradce Králové. Doma jsme samozřejmě mluvili česky, ale hlavní jazyk to není. Jak často se k vám dostanu? Naposledy jsem tam byl před dvěma třemi lety, v Hradci mám pořád babičky a příbuzné."
Kdyby svého času pomohla náhoda, či osud, mohl mít český národní tým vynikající posilu. Ale stejně tak i slovenský. Thomas si mohl vybrat. Je však Rakušanem, má tamní občanství. V reprezentaci absolvoval několik velkých turnajů, od olympiády v Soči ale v elitním dresu nehrál. Chyběl i na nedávné kvalifikaci o hry 2018. "Nemělo to smysl, stejně všechno prohráli. A já navíc musel řešit povinnosti v Detroitu," upozorní. Red Wings budou jeho novým zaměstnavatelem. Poslední dvě sezony strávil Vanek v Minnesotě, kde mu nesvítila šťastná hvězda. Někdejší opora Buffala jde nyní do Detroitu za horších finančních podmínek, ale s vírou, že zase opráší staré časy, kdy střílel přes 30 gólů za rok.
Nejlepší období strávil v Sabres, z té doby se také přátelí s našinci Jiřím Novotným nebo Alešem Kotalíkem. "Hrával jsem také s vaším současným asistentem Jardou Špačkem. Vypadá pořád stejně, jen možná malilinko přibral," směje se. Z jiných českých hokejistů zná dobře Tomáše Plekancem. "Byli jsme spolu v Montrealu," připomene. Na chvíle s parťáky rád vzpomíná, hlavně na jejich humor. "Byla s nimi sranda. Češi jsou vtipní, pořád jsme se něčemu smáli. Američani a Kanaďani jsou také fajn kluci, ale tak veselo s nimi není," hlásí upřímně.
Praha 2004? Moje první mistrovství světa, na to nikdy nezapomenu
Sám potvrzuje, že má legraci rád. Když hovoří, co chvíli se mu rozzáří oči. Hlasitě se zasměje, živelně odpoví. Je znát, že má k České republice vztah, neodpovídá prázdnými frázemi bez obsahu. "Třeba v roce 2004 jsem byl v Praze na mistrovství světa, bylo moje vůbec první mezi dospělými. Užili jsme si to, paráda. Nikdy na to nezapomenu, jen mi přijde hrozný, že to je už dvanáct let," oklepe se. Prahu poznal ještě předtím. "Mám ji moc rád, je to nejhezčí město na světě!" pálí jasně. Skutečně? "No stoprocentně, opravdu!"
Už coby talentovaný mladík přesvědčoval, že má velkou budoucnost. V Rakousku působil jako zjevení, předváděl typicky kanadský hokej, jako by se narodil někde v Ontariu a ne pod vrcholky Alp. "Táta hrával hokej, přivedl mě k němu. V Zell am See jsem mu hned přišel na chuť, později jsem působil i ve Štýrském Hradci - tam také otec působil," vzpomíná. Už ve čtrnácti letech odešel do Spojených států, rok strávil v kádru univerzity Minnesota, kde zaujal skauty Buffala natolik, že si ho vzali v prvním kole draftu 2003 z páté pozice!
Příběh nabral obrátky. Skvělé roky v Buffalu z něj udělaly hvězdu NHL, doma v Rakousku je superstar se vším všudy. Dneska má tři děti a tudíž poněkud omezil aktivity na starém kontinentu. Do země, kde se před dvaatřiceti lety narodil, míří sporadicky. "Moc mi to nevychází. Ale pokud ano, jedu rád. Do Rakouska i k vám do Čech. Moje rodina tam má kořeny, to už jsem říkal. Babičky z Hradce mě vždycky rády vidí," doplňuje závěrem.
Share on Facebook
