Šapovaliv o oslavách: Nic šíleného. Finy rozhodil trash talk, gratulace z Vegas
Matyáš Šapovaliv (vlevo)
|
Foto: iihf.com
Loni po pražském letišti pobíhal se stříbrem, teď se Matyáši Šapovalivovi na krku houpal bronz. Jedna z hlavních postav české dvacítky dovršila mládežnickou reprezentační kariéru stylově. „Jak jinak se loučit než medailí,“ culil se urostlý centr po návratu do vlasti.
Jaké byly oslavy?
Trochu jiné než loni v Halifaxu. Po prohraném finále – i když je to úspěch – se šampáňo v kabině nebouchá. Tady se to mohlo oslavit o trochu víc. Je to lepší pocit, že jsme turnaj zakončili vítězně.
Prozradíte, co se dělo v pátek večer?
Dlouho jsme slavili v kabině, potom jsme se vydali i do centra. Ale nebylo to nic šíleného…
Takže k odletu dorazili všichni včas?
(směje se) Dá se říct, že ano. Chvilku jsme s autobusem čekali, ale sešli jsme se všichni. Teď budou oslavy pokračovat.
Jak?
Ještě s klukama někam zajdeme. Hodně z nich musí zpátky do Kanady nebo Ameriky, většina odlétá v pondělí. Půjdeme se podívat do centra a rozloučit se.
„Půjdeme se podívat do centra a rozloučit se.“
Mísí se ve vás euforie z bronzu a smutek z toho, že pro některé to znamená konec v mládežnických reprezentacích?
Spíš převládá euforie. Jak jinak se loučit než medailí… (usměje se)
Je to pro vás osobně největší hokejový zážitek?
Zápas o bronz bude hodně vysoko, ten tam musím mít. Bylo to něco neskutečného – celá třetí třetina, pak ty emoce, oslavy na ledě, v kabině… Budu na to hodně dlouho vzpomínat.
Co na historický obrat říkali doma?
Hodně jsem slyšel, že když to bylo 2:5, tak už nám nikdo moc nevěřil. Ale my jsme si v kabině řekli, že musíme doufat a bude to o to sladší, než kdybychom zápas celou dobu kontrolovali.
Kde se to ve vás vzalo, nakopl vás šokující postup přes Kanadu?
Ano, hodně. Čtvrtfinále jsme začali výborně, ve druhé třetině to zase bylo naopak. Tam Kanada klidně mohla dát pět gólů. Měli jsme trochu štěstí, že jsme po odrazu v poslední minutě rozhodli. Pak jsme neodehráli špatné utkání proti Švédsku a naštěstí jsme to zakončili vítězně s Finskem. Hodně kluků bylo v týmu už od šestnáctky, s Finy jsme hráli mnohokrát o třetí místo a vždycky nás porazili. Takže jsme si řekli, že bychom jim to chtěli vrátit a vzít si medaili.
„Na mezinárodní úroveň tam bylo až moc trash talku.“
To šlo ostatně cítit z toho, jak bylo utkání emotivní…
Bylo to takové trochu vyhrocené, na mezinárodní úroveň tam bylo až moc trash talku. Ale to k hokeji patří, podle mě se to Finům úplně nelíbilo. Souvisí s tím taky to, jak jsme je dohrávali.
Co přesně si vybavíte z čtyřgólového tajfunu v 59. minutě?
Asi tři minuty do konce odvoláváme gólmana, je tam velká nejistota. Oni nám to dokonce vyhodí z pásma, ale my se tam dokážeme vrátit a srovnat. Pak už jsou emoce strašně nahoře, že jsme vyrovnali. Necelých dvacet vteřin nato jsme najednou byli ve vedení a situace se otočila. Úplně to vybuchlo. Na střídačce jsme museli pár kluků klidnit, protože přece jen ještě zbývala asi minuta a půl. Věděli jsme, že se musíme soustředit. Po gólu na 7:5 už se to trochu odšpuntovalo a věděli jsme, že nejspíš vyhrajeme.
Po více než dvaceti letech Česko přivezlo medaili dvakrát v řadě. Vnímáte, že jste si vydobyli respekt?
Doufám v to. Je to neskutečné. Jako malý kluk jsem vždycky přes Vánoce a Nový rok dvacítky sledoval a chtěl jsem si ten turnaj zahrát. Nikdy by mě nenapadlo, že z něho budu mít medaili. Natož dvě.
Ozval se vám někdo ze zámoří?
Jo, trenér. A hodně kluků mi strašně gratulovalo, když jsme vyřadili Kanadu… (usměje se) Potom mi přáli, když jsme získali bronzovou medaili. Podporovali mě, jsem za to strašně rád.
„Hodně kluků mi strašně gratulovalo, když jsme vyřadili Kanadu…“
I někdo z prvního týmu Las Vegas?
Na turnaji byl jeden trenér Vegas a sledoval ho. Taky mi gratuloval, když jsme přešli čtvrtfinále a získali bronz.
Už proběhly nějaké hecovačky se ségrou? Na medaile to máte 2:2, ale vaše bilance je lepší...
Zatím jsme neměli čas se o tom pobavit. Ona se teď soustředí na svoje mistrovství světa do 18 let ve Švýcarsku.
Jaký bude váš následující program?
Zítra si ještě v Česku užiju den s rodinou, v pondělí se vracím do Saginaw. Budu se soustředit na to, abychom vyhráli OHL a Memorial Cup. Máme ty nejvyšší ambice.
Share on Facebook
