Rozpulte puk! Když velikáni čarovali a Brodeur prosil Dominátora o laskavost

Dominik Hašek | Foto: nhl.com

Oběma do statistik přibyla nula, přesto jeden odešel z ledu poražený. Jacob Markström minulý víkend ve švédském duelu nakonec předčil Filipa Gustavssona. Ano, současná NHL nezná remízy. Ani ty bezbrankové. Konečné výsledky 0:0 vymizely a s nimi nejspíš i kuriózní příhody, jako je ta z předvečera Štědrého dne roku 1996. Tehdy se smírně rozešli dva z největších mistrů gólmanského řemesla: Dominik Hašek a Martin Brodeur shodně vytáhli 37 zákroků a zůstali bezchybní. Co se stalo pak?

Nikdy si na to nepotrpěl.

Puky z památných zápasů, co mu úzkostlivě schraňoval Mitch Korn, tehdejší buffalský trenér gólmanů, klidně daroval známým, nebo dokonce dal synovi na hraní. „Míša do nich mydlí před barákem," popisoval Hašek s úsměvem v knize Chytám svůj život.

Pár kotoučů, co mu Korn upevnil na plakety, si přece jen vystavil. 

Ten ze 23. prosince 1996 ale nemá. Respektive nemá celý.

Klasický suvenýr, co se vozí kasařům po vychytané nule, míval, a možná dodnes má, vystavený ve vitríně rozpůlený. Druhá polovina je u Brodeura. Toho totiž puky za shutouty vždycky braly, což asi nepřekvapí nikoho, kdo si pamatuje, s jakou vervou se frankofonní Kanaďan hnal za rekordy.

Ke své půlce se dostal až po troše snahy klubových zaměstnanců Devils.

Kotouč totiž původně skončil, patrně díky Kornovi, u Haška a Brodeur dumal – zhruba takto: Dom je o sedm let starší než já. Nebylo by úplně taktní si tenhle památeční kousek nárokovat. Co s tím? No, zkusím poslat posly a navrhnout rozdělení puku.

„Poprosil jsem našeho P. R. ředitele, jestli by Doma nepožádal o to, že bychom si kotouč rozdělili," vzpomínal legendární "Marty" v roce 2009. „Souhlasil, ale měl jednu podmínku."

Jakou?

Hašek chtěl, aby mu Brodeur polovinu – pro oporu New Jersey tak důležitého kusu černé gumy – podepsal.

Haškův přístup k drahocenné relikvii dokládá fakt, že když se mu ozval Brodeurův prostředník, odvětil: „Jasně, rozdělím se, vždyť já ten puk ještě ani nevyndal z tašky s výstrojí."

Nejvýraznější persona v dějinách Šavlí si poté každopádně pochvalovala výsledek své, nejspíš zcela jedinečné dohody s Brodeurem: „Nevím, čím to řezali, ale mám krásně rozdělený kotouč s Martinovým podpisem." Sám se mu také podepsal.

Dělba byla šalamounské řešení. Oba předvedli stejně zásahů, nebylo, jak je rozsoudit.

Brodeur tak má doma kompletní sbírku puků z večerů, při nichž vychytal nulu. Chybí jen zmíněná půlka jednoho exempláře, která je patrně někde v Česku. Možná v Psárech, možná v Libni, možná v Pardubicích.

Scházela by mu ještě jedna, to kdyby populární Američan John Vanbiesbrouck nemávl nad kotoučem z 1. prosince 2000 rukou a velkoryse ho nepřenechal muži, s nímž jen o pár měsíců později utvořil brankářský tandem.

Poprvé a ne naposledy.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí