Rozhovory moc nemusím, směje se Pechanec. Vsetínu se před lety nabídl sám
Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz
Patří ke klíčovým osobnostem Vsetína. Devětadvacetiletý útočník Antonín Pechanec je na Lapači spokojený, přičemž jeho cíl je jasný. Technicky zdatný hokejsita doufá, že se s týmem Jana Srdínka probojuje do extraligy.
Slyšel jsem o vás, že rozhovory moc nemusíte.
Nejsem moc upovídaný. (směje se) Mám rád svůj klid. Musím říct, že ani pro klubové účely rozhovory moc nedělám, není to moje silná stránka. (usmívá se) Ale je jasné, že ke sportu patří i tohle.
Hlavní je to, co předvádíte na ledě.
Přesně tak, myslím, že teď se nám se Vsetínem dařilo, takže velká škoda zastavení soutěže. My každopádně věříme v lepší zítřky.
Hodně jste omladili, vnímáte to tak i vy?
Stoprocentně, tým je mladší, dobře poskládaný. Musím říct, že když jsem to v létě sledoval, obavy tam z mé strany nebyly. Ba naopak, podle mě se to dobře promíchalo, máme tam i zkušené hráče, naše výkony navíc šly postupně nahoru, takže je vážně škoda, že se to stoplo. Když prohrajete jen dva zápasy ze sedmi, tak vás pauza o to víc mrzí.
„Tým je mladší, dobře poskládaný."
Možná, že větší elán vám dřív chyběl v úspěšné honbě za postupem?
To je těžké takhle říct. Loni byl náš kádr složený pro play off. Tam jsme měli uspět, podle jmen byl zkušenější. Nicméně je těžké odhadovat, jaký by byl další vývoj. Všichni známe věci, které na jaře nastaly… Tím to hasne. Nemá cenu spekulovat.
Teď každopádně patříte k těm zkušenějším i vy. Větší zodpovědnost, že?
Asi jo, ale my to máme rozdělené. Já osobně se snažím být vůdčí hlavně na ledě – to je můj úkol. Nepatřím k těm, kteří by se projevovali v kabině nějak extra. Sem tam samozřejmě něco řeknu, ale tohle je věc spíš kapitánů a asistentů, které máme podle mě výborné. Právě ti si to řídí.
A taky Radim Kucharczyk, který vám tak trochu kazí věkový průměr, co?
(rozesměje se) To spíš Tomáš Kudělka, ten si kabinu hodně řídí. Je to správný kapitán. Celkově ale máme fakt výborný kolektiv, v kabině všechno klape, což je doufám vidět na ledě. Víte… Vsetíňáci tu toho moc nemají, pro zdejší fanoušky je hokej v podstatě posvátným. Na zápasy jich chodí hodně, my to proto vnímáme jako závazek vůči nim a stejně tak celé slavné historii klubu.
Není tak velká podpora někdy trošku dvojsečná? Například v Kadani po hráčích asi nebude celý zimák řvát…
Ba naopak, na Vsetíně jsou fantastičtí fanoušci, kteří tým ženou dopředu za kterékoliv situace. Zatím nikde jsem nezažil lepší fanoušky… Je to mnohem lepší než hrát někde, jak říkáte vy v Kadani nebo v Benátkách, kde chodí padesát lidí a stojí to s prominutím za hov*o.
„Na Vsetíně jsou fantastičtí fanoušci, kteří nás ženou dopředu za kterékoliv situace."
Vážně vás ještě nikdy sborově nevypískali?
Ne. Tady člověka opravdu podporují za každé situace. Samozřejmě, že občas se najde pár jedinců, kterým se něco nelíbí, ale to není nic výrazného.
Říká se, že Lapačem se často žene odér slivovice, který cítí i hráči. Potvrdíte to?
(usměje se) Jo… Párkrát jsem ji zacítil, hlavně při děkovačce. To ke zdejší parádní atmosféře prostě patří.
Foto: Martin Pavlík, hc-vsetin.cz
Přijímací rituál v podobě ochutnání valašské chlouby po vašem příchodu proběhl?
(směje se) To určitě ne, nic takového neproběhlo. Popravdě bych asi i odmítl, protože alkohol moc nepiju.
Mimochodem, Vsetínu jste se prý před lety nabídl vy sám, to není v dnešní hře agentů úplně obvyklý jev.
To bylo tak, že o rok dřív jsem hrál v Třinci play off pod panem Dopitou a hodně jsme si sedli. A potom to dopadlo tak, že já řekl, že bych chtěl jít hrát na Vsetín právě pod pana Dopitu. Ozval jsem se jim, zájem byl i z jejich strany, díky čemuž došlo k dohodě.
Kromě osoby trenéra Dopity sehrály roli i vsetínské ambice, že?
Přesně tak, věděl jsem, že Vsetín chce hrát nahoře… Ambice tu jsou vysoké, snažíme se získat extraligu, což je velké lákadlo. Osobně věřím, že tahle mise jednou skončí úspěšně.
Zatím vám ale vždy ke splnění extraligového cíle kousek chyběl.
Víte… Ono se musí sejít strašně moc věcí, aby se vám to povedlo – hlavně v play off. Když budu vzpomínat, tak ten první rok, co já byl na Vsetíně, jsme ve čtvrtfinále udolali Prostějov. Byla to parádní bitva na sedm zápasů. Pak nás čekal Motor, který nás jasně semlel. Tehdy byli jasně lepší. Loni k play off vůbec nedošlo, ale myslím, že Motor postoupil zaslouženě. V sezoně dominovali.
Zmínil jste České Budějovice. Motor skládal svou postupovou mozaiku dlouhých sedm let. Vy jdete podobnou cestou, že?
Je to tak. Věřte mi, že je to strašně náročné. Já teda doufám, že tohle bude kratší než těch sedm let. (směje se)
„Doufám, že se nám se Vsetínem podaří postoupit dříve než později."
Za sedm let vám bude šestatřicet, to už byste si extraligu asi moc nezahrál.
Přesně tak. (směje se) Raději dříve než později.
Na střídačce Vsetína došlo před letošní sezonou ke změně. Přinesl nástup Jana Srdínka změnu v tom, jakým hokejem se chcete prezentovat?
Samozřejmě, že každý trenér má svoje věci, kterými se chce prezentovat a kterým věří. Ale já osobně bych v tom zas tak velkou změnu neviděl. Hraje se mi dobře pod panem Dopitou i panem Srdínkem. Oba jsou výborní trenéři se spoustou zkušeností. Oba jsou to navíc ikony vsetínského hokeje. Logicky s příchodem nového trenéra se vždycky začíná tak nějak od nuly a s čistým štítem, ale to je běžná věc.
Akce Antonína Pechance v úvodu sezony 2020/2021
Ale některé věci zůstávají… Jako třeba vaše úspěšná spolupráce s Davidem Březinou.
Jojo, my spolu hráli už loni. Myslím, že jsme si sedli parádně. Stejně tak je třeba vyzdvihnout Sebastiana Gorčíka. Chemie mezi námi funguje, dokážeme si vyhovět. Nemůžu říct na tuto spolupráci nic špatného.
Vy jste takový mozek prvního útoku, co?
Asi se to tak dá říct – David je vyloženě střelec, Sebastian toho zase hodně odbojuje. Mým úkolem je rozdat jim přihrávky, ze kterých budou moci zakončovat.
Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz
Za poslední dva roky jste svým spoluhráčům adresoval 79 gólových přihrávek. Jaký je klíč k takové konstruktivnosti?
Těžká otázka… Moje hra byla vždycky založená na tvořivosti. Snažíte se o hře přemýšlet, číst ji a vnímat ji. Hodně důležitá je předvídavost. Uvažujete o tom, kde by váš spoluhráč mohl být, třeba ho tam ani nevidíte, ale puk tím směrem stejně nasměrujete, protože předpokládáte, že se právě v tom prostoru nachází. Taky je to o souhře, když už s někým hrajete delší dobu, je to pak snazší.
„Moje hra je založená na tvořivosti, důležitá je také předvídavost."
K nejproduktivnějším hráčům Chance ligy patříte dlouhodobě. Je těžší vyletět, když se od vás moc nečeká, nebo dobrou sezonu zopakovat?
Myslím si, že určitě zopakovat. Neustále musíte svou výkonnost dokazovat, s tím rostou očekávání… Takže za mě je to druhá možnost.
Dávají si na vás protihráči za ty roky už větší pozor?
Nevnímám to tak. Většinou mám tak dobrou lajnu, že si nemůžete dávat pozor jen na jednoho hráče, musíte hlídat všechny.
Pojďme teď po stopách vaší kariéry. Na Vsetín jste zamířil z Frýdku-Místku, asi jste doufal, že se z Frýdku dostanete do Třince, že?
Šlo o to, že Havířovu ani Frýdku se tehdy moc nedařilo, tak se rozhodli udělat výměnu mezi mnou a Petrem Kankem. Nakonec jsem ve Frýdku zůstal další dva roky. Vidina extraligy tam samozřejmě byla, ale v áčku Třince jsem nakonec šanci nikdy nedostal, což je škoda.
Ani okrajově se vaše povýšení neřešilo?
Opravdu ne… Je to paradox: ještě když jsem byl v Havířově, povolali mě do Třince dvakrát, ale když jsem se dostal na jejich farmu, tak už šance nikdy nepřišla.
„Je to paradox, když jsem byl ještě v Havířově, povolali mě do Třince dvakrát, jakmile jsem se dostal na jejich farmu, tak už šance nikdy nepřišla."
K vzteku, co?
Samozřejmě, že to člověka zamrzí. Vždycky chcete jít nahoru, navíc mně se bodově dařilo, takže jsem přirozeně doufal, že šance přijde. Ale… Asi to tak měl prostě být. Hotovo.
Přitom v sezoně 2015/2016 jste Třinci vypomohl v předkole play off, tehdy jste v jednom útoku řádil s Petrem Kankem.
A ještě s Vladimírem Svačinou. Dařilo se mi herně i bodově, po sezoně přišla nabídka z Třince i jiných extraligových klubů, ale ztroskotalo to na tom, že mi v Havířově řekli, že mě neuvolní. Ve zpětném pohledu je to škoda, ale už je to minulost, tu nezměníte.
Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz
Přesto jste se mihnul ještě ve Zlíně a Olomouci, ale nevyšlo to. Proč?
Do Zlína nás posílali ještě z Havířova vyloženě jen na střídavé starty, když bylo potřeba zalepit nějakou díru. V Olmiku mě to mrzí, dostal jsem tam zkoušku, ale po jednom zápase mě poslali zpět do první ligy.
Odhadnout výkonnost hráče na základě jednoho zápasu snad nejde, ne?
Podle mě zbytečná zkouška. Nevím, co za tím bylo, každopádně jsem odehrál jeden přípravný zápas, po kterém mi řekli, že to na extraligu ještě není.
„V Olmiku to podle mě byla zbytečná zkouška, odehrál jsem jeden přípravný zápas, po kterém mi řekli, že to na extraligu ještě není."
Nepochyboval jste poté o sobě?
Ne, v Třinci jsem si dokázal, že extraligu hrát můžu. Hrál jsem play off a obstál. Jen bohužel nepřišla dlouhodobější příležitost. Snad přijde na Vsetíně. (usmívá se)
V tom je asi rozdíl mezi vámi a Robertem Říčkou. Robert dlouhodobou šanci a trpělivost dostal, přičemž teď hraje za Spartu.
Přesně tak. Já se přesně o tomhle s Robertem bavil, říkal mi prakticky to stejné. Potřebujete i kus štěstí a důvěru někoho, aby se vám podařilo probojovat se do extraligy.
Takže havířovská klika pořád funguje?
Jasně. Pořád jsme kamarádi, máme dobrou partu. Komunikujeme spolu, stýkáme se a pomáháme si.
Partneři VHK ROBE Vsetín
Share on Facebook
