Recept na život? Mám rád koňak, ale nic se nesmí přehánět, říká Zábrodský. K jubileu mu přál Hertl
(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) 7.března oslavil kulaté 90. narozeniny, ale Vladimír Zábrodský vypadá navzdory úctyhodnému věku stále nevídaně svěže. Jeden z nejlepších českých hokejistů všech dob žije trvale ve Stockholmu, kde pozorně sleduje boje světového šampionátu. Mistr světa 1947 a 1949 obdržel v sobotu gratulace k jubileu od zástupců hokejového svazu, symbolický dres s číslem 90 předal stříbrnému medailistovi z olympiády 1948 Tomáš Hertl.
Mezi oběma hráči je rozdíl víc než 70 let, Zábrodský si ocenění velmi váží. "Mile mě to překvapilo, je to něco fantastického," říká. Někdejší hvězda LTC Praha už dávno neprohání puk po ledovém zrcadle, ani nehraje velké tenisové mače jako před lety. Zábrodský ovšem milované sporty stále sleduje. Teď tedy víc hokej, když je ve Stockholmu podruhé za sebou mistrovství světa. "Tři zápasy jsem viděl v hledišti, další v televizi. S výkony českého týmu jsem zatím spokojen moc nebyl, ale bojuje o to, aby se dostal mezi nejlepší čtyřku. A tam se může stát cokoli. "Jakmile uslyší námitku, co by svým nástupcům především poradil, ihned vypálí: "Aby dávali víc gólů!"
Když někdejší skvělý útočník řádil mezi mantinely, brankáři z něj měli vítr. "Nebyli tak kvalitní jako dneska, ovšem o Božovi Modrém to neplatí," zmiňuje jinou legendu. Ve 40. a 50. letech byste v Evropě nenašli moc lepších ofenzivních hráčů. Zábrodský se zúčastnil šesti mistrovství světa a nasázel na nich 80 gólů! "Rád vzpomínám na oba zlaté turnaje z Prahy i Stockholmu, ale nechci zapomenout ani na olympiádu ve Svatém Mořici," upozorňuje.
V roce 1949 se československá reprezentace musela vyrovnat se ztrátou několika hráčů, kteří zahynuli při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche, Zábrodského bratr Oldřich a Sláma navíc emigrovali. "My jsme ale tým doplnili o hráče z Českých Budějovic a mistrovství světa vyhráli." V roce 1965 pak velký šéf, jak ho tehdy přezdívali, zmizel také do zahraničí. S rodinou se usadil ve Švédsku. "Bydlím ve stockholmské čtvrti Solna, každé ráno se musím dostat do pohybu. Mám skvělou rodinu, i to přispívá k mému osobnímu klidu."
Do České republiky se poslední dobou pravidelně vrací. "Většinou na nějaké hokejové či jiné oslavy." Ačkoli roky žije ve Švédsku, na Prahu nikdy nezapomene. "Strašně ji muluju. Jsem Leteňák, jako kluk jsem byl slávista. Ale pak se ze mě stal sparťan, za což může Pepík Maleček. Ten mě naučil hokej, z LTC kdysi přišel právě do Sparty." O dění ve vlasti má dobrý přehled. "Mám jednoho fandu z Kroměříže, který mi posílá pravidelně časopisy. Díky nim vím, co se děje," hlásí s úsměvem.
V očích má pořád jiskru. Když odpovídá na dotazy, rozkládá rukama, gestikuluje, směje se. Jen na chvilku ztratí náladu. To když přijde ke slovu téma zbourání slavné Štvanice. "Měl jsem v očích slzy. Bylo mi jasné, že stavba potřebovala vylepšit, nedokážu posoudit, jestli to bylo náročné. Ale na druhou stranu: hala na Štvanici dosloužila, asi se to nedalo prodloužit," uvažuje.
Kdysi za národní tým sehrál 93 oficiálních zápasů a nastřílel neuvěřitelných 158 gólů! Devětadvacet branek zaznamenal během sedmi duelů šampionátu 1947. "Měli jsme tehdy problémy se sestavou, díky tomu jsem dneska z těch hráčů jediný naživu. Mladší kluky Buckna nechtěl, staří umřeli," líčí s nadhledem. Kanaďan slovenského Mike Buckna tehdy reprezentační výběr trénoval, měl přitom se Zábrodským spory. V sestavě se původně počítalo s jeho mladším bratrem Oldřichem, ale kouč se na poslední chvíli rozhodl pro veterána Pácalta. Vladimír Zábrodský mu to nikdy nezapomněl.
"Buckna byl ohromný hráč, dovedl do toho přinést sílu, ale taktika byla slabší," tvrdí i po letech. Spor se vyostřil na olympiádě ve Svatém Mořici. "Chytli jsme se, bylo to před zakončením her. Měl jsem určité jiné nápady o naší hře, ale detaily povídat nechci," mávne rukou. Tehdy Čechoslováci uhráli s Kanadou bezbrankovou remízu, ovšem zámořský výběr bral díky lepšímu skóre zlato. Mistři světa z Prahy 1947 si na další radost museli počkat do Stockholmu 1949, tenhle triumf považuje Zábrodský za vůbec nejsladší.
Některé momenty tehdejších bojů vidí stále velmi zřetelně. Hokej se za tu doby výrazně změnil, ale Zábrodský potvrzuje, že by si na ten současný věřil. "Teď je to samozřejmě mnohem tvrdší, brankáři se hodně zlepšili, tempo je vyšší. Ale nedá se říci, že by byl hokej jinej. Hráči s myšlenkou se prosadí vždycky." Sám vydržel mezi mantinely hodně dlouho. Ještě v roce 1956 startoval na olympiádě v Cortině, na rozdíl od spoluhráčů ze zlaté generace nepykal za politický proces a dál mohl střílet góly. Zábrodský mimo jiné vydatně přispěl Spartě k mistrovským titulům v letech 1953 a 1954, pražské publikum bavil dlouhé roky.
Kde bral pořád tu správnou hokejovou energii a motivaci? "To je jednoduché: v létě jsem hrál tenis, v zimě hokej," reaguje ve zkratce. Sport míval zcela jinou podobu."Dneska jezdí s mančaftem deset funkcionářů, za nás museli stačit ztěží dva. Národní tým teď tvoří pětadvacet hráčů, nás bylo patnáct," vypálí. Na tehdejší dobu býval hvězdou, jasným lídrem. "Měli jsme určité výhody, sem tam nějaká koruna přišla, ovšem s dnešní dobou se to nedá srovnávat." Zábrodský v roce 1965 odešel do Švédska, kde působil jako hokejový i tenisový trenér. Zakotvil, ale vztah k rodné zemi neztratil. Stále je fit, srší energií. "Doma musím dělat některé věci. Takže například luxuju, připadám si při tom, že hraju hokej. Také cvičím - ohýbám záda, zvedám ruce, dělám dřepy. Když tělo dostanete do pohybu, všechno se zvládá lépe," upozorňuje.
Jak vypadá jeho recept na dlouhověkost? "Piju víno i pivo. Mám rád koňak nebo whisky. Ale nic se nesmí přehánět." Přiznává, že když dorazí do Prahy, dá si líbit partičku mariáše. Karty Zábrodského vždycky bavily. "Mariáš hraju moc dobře, většinou s manželkou. Ve Švédsku karbanící bohužel nejsou," mrkne spiklenecky. Raduje se prý s malých věcí, nedávno si užil oslavu devadesátých narozenin. "Bylo to veliké, sešlo senás jedenáct. Jsem už pradědečkem, mám dva pravnuky. Jsou ještě malí, ale věřím, že jednou budou hrát hokej jako já," uzavírá.
Foto: www.hcsparta.cz
Share on Facebook
