Pošťuchování? Vše v rámci fair play, hlásí Vincour po návratu do Hradce
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Spekulovalo se o tom delší dobu, návrat Tomáše Vincoura z hostování v Hradci Králové do mateřského Brna nakonec proběhl až v polovině prosince. Od té doby rodák z moravské metropole bodově i herně pookřál a dostal se do dobré pohody. V prvním zápase nového roku se do ČPP Arény znovu vrátil, tentokrát však již v modro-bílém dresu. A zápas to pro Kometu byl opravdu náročný. Mountfield ji předčil takřka ve všech statistických ohledech a pro Brňany je tak bod po prohře 1:2 po prodloužení obzvláště cenný.
Hradečtí hokejisté přestříleli v první třetině svého soupeře 16:4 a vytvořili si enormní tlak, který v podstatě neustával po celý zbytek duelu. Bod má tak pro Kometu cenu zlata. „Každý bod je dobrý. Po tom, jak se zápas vyvíjel, za něj můžeme být rádi,“ hodnotí jednobodový zisk Tomáš Vincour. Od poloviny klání ale přece jen začali vystrkovat růžky i Moravané. „Změnili jsme v průběhu styl hry, začali jsme více napadat a soupeř s tím měl problémy,“ hledá příčiny zlepšení svého týmu.
Právě hráč s číslem 81 je tím nejpovolanějším, který by měl najít recept Marka Mazance, jenž v posledních týdnech chytá v obdivuhodné formě. Do Brna se totiž Vincour vrátil právě z Hradce, kde strávil rok a půl. „Až na jednu nebo dvě střely tam z mé strany žádná vyložená šance nebyla, takže jsem ani nemohl v daných situacích zakončit tak, jak bych chtěl. Marek je kvalitní gólman a je těžké ho něčím překvapit,“ vysekává poklonu svému nedávnému parťákovi z kabiny.
Během měsíců odehraných pod Bílou věží se stal přirozenou součástí týmu Východočechů, nastoupit proti nim muselo být pro brněnského ostrostřelce lehce pikantní. „S klukama jsem tady hrál rok a půl a něco jsme spolu zažili. Na ledě nějaké pošťuchování proběhlo, ale všechno v rámci fair play. Pokřikování nebo hecování tam vždycky bylo a vždycky bude,“ uvádí na adresu svých bývalých souputníků. „Zápas jsem si užil, je škoda, že jsme ho nedotáhli do vítězného konce,“ žehrá po prohře v prodloužení.
Zápas jsem nijak extra neprožíval, líčí Jakub Lev
V podobné situaci byl rodák z Brna i loni po příchodu na východ Čech, kdy poprvé nastoupil proti svému mateřskému týmu a proti svému bratranci a mamince na střídačce Komety. „Zase tak jiné to teď nebylo, zažil jsem to už loni proti Brnu. V podobné situaci jsem tedy už byl a nějak víc jsem to neprožíval,“ potvrzuje. Ze své pozice trejd příliš ovlivnit nemohl „Tohle je hra agentů, manažerů a majitelů. Dál bych to nerozebíral,“ odpovídá úsečně.
Někteří fanoušci mu ve staronovém působišti přejí úspěch, najdou se ale samozřejmě tací, kteří mu přestup budou vyčítat. „Já vůbec nesleduji to, co kdo napíše na sociálních sítích, to jde úplně mimo mě. Člověk ví nejlíp sám, jak se na ledě cítí a jak se jeho hra vyvíjí,“ vyjadřuje se k negativním reakcím na jeho výkonnost v kádru Hradce. „Soustředím se na to, co mi říkají trenéři. Jsem na ledě od toho, abych dělal všechno, co po mě bude trenér chtít,“ dodává.
Po návratu na místo činu se kanonýrovi se zkušenostmi z NHL daří a za šest zápasů posbíral víc bodů než za celé letošní působení v Mountfieldu. „Určitě mi pomohlo, že chodím na přesilovky, tam jsme udělali nejvíc bodů,“ hledá důvody zvýšené produktivity. Obratem ale přidává, že týmové pojetí je vždy víc než individuality. „Snažím se dělat pro tým maximum, všichni ale táhneme za jeden provaz. Věřím, že týmový úspěch se dostaví tím, že mozaika zapadne na své místo a každý bude plnit to, co má,“ předjímá.
Devětadvacetileté křídlo také neopomnělo vyzdvihnout fanouškovské tábory obou týmů, které byly v pátek v Hradci opravdu hodně slyšet. „Hradečtí i brněnští fanoušci jsou fantastičtí, byla výborná atmosféra. Škoda, že taková kulisa není na každém stadionu,“ posteskl si s hořkým úsměvem. Obecenstvo dostalo do varu především několik ostrých zákroků ve třetí periodě. „To, že lidi pískají, k tomu patří. Hokej je plný emocí a člověk to na ledě vnímá. Kdyby je nevnímal, tak je něco špatně,“ uzavírá autor čtrnácti letošních bodů.
Sestřih utkání
Share on Facebook
