Plekanec: Jágr je jen jeden. Já do padesáti hrát nebudu. Co vtípky?
Foto: Roman Mareš, rytirikladno.cz
Legendární Jaromír Jágr slaví padesátiny. My jsme si pro tuto příležitost připravili sérii článků, které se fenomenálnímu útočníkovi věnují. A tak musel slovo logicky dostat také Jágrův věrný parťák Tomáš Plekanec. Co o "osmašedesátce" prozradil?
Oslavy narozenin Jaromíra Jágra začaly defacto zápasem proti Kometě. V něm jste dal vítězný gól, takže s trochou nadsázky se dá říct, že to byl od vás nejlepší možný dárek, co?
Nevím, jestli to tak bere. Ale jsem samozřejmě rád, že nám ty góly pomohly k vítězství. Zároveň jsem rád, že se vyhrálo, protože když se vyhraje, tak je atmosféra o to větší. Fanoušci mohli i díky tomu o to líp oslavit jeho narozeniny. Ale neberu to tak, že to byl můj dárek pro něj. Hlavní je, že máme další důležité tři body.
Jaký pocit ve vás evokovalo, když Jarda dostával zlatý dres s číslem 50?
Říkal jsem si, že klobouk dolů před ním. Známe se dlouho a jak říkám… Klobouk dolů, že v padesáti dokáže hrát na takové úrovni. Obětuje tomu všechno a výsledky jsou vidět.
Dokážete si představit, že i vy budete jednou slavnostně dostávat dres s číslem 50?
(pousměje se) Já určitě ne. Možná si budu jezdit po kariéře zahrát nějakou alpskou ligu na víkendy, ale určitě ne v padesáti. To si nemyslím, že bych dokázal.
„Klobouk dolů, že v padesáti dokáže hrát na takové úrovni."
Nyní doháníte Litvínov, ale po domácí prohře se Zlínem to s vámi moc dobře nevypadalo. Vzal si Jaromír Jágr tým do parády?
Myslím, že si spíš každý uvědomil, o co hrajeme a že už si nemůžeme dovolit dál klopýtat. Nastaly určitě změny a od té doby nám to funguje. Když se prohrává, tak se vždy ukáže mnohem líp, jaký je kdo hráč nebo spoluhráč. Teď když se nám daří, tak je přirozeně nálada v kabině mnohem lepší.
Jarda o sobě vždycky tvrdil, že nemá rád funkci kapitána, protože se radši soustředí na svůj vlastní výkon. Jak ho v kabině vnímáte vy?
On se v kabině samozřejmě projevuje. Je to majitel, takže spoustu věcí si řeší vyloženě právě on. Já říkám, že Jarda je takový majitel, trenér i kapitán v jednom. To písmeno na dresu už je jen taková formalita. I když je potřeba řešit něco s rozhodčími, mnohdy k nim jezdí právě Jarda.
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Myslíte, že v padesáti je těžší být hráčem, případně majitelem a řešit všechny věci okolo?
Jarda vám stoprocentně řekne, že majitelem a já vám řeknu, že hráčem. (směje se) Mně bude 40, a tak se pomalu snažím pronikat do řízení klubu. Vidím zákulisí i souvislosti, takže vám můžu říct, že daleko těžší je klub řídit. Je tam spousta různých aspektů, které musíte řešit. Ať už finanční stránka, jednání s hráči, s agenty, různá pravidla… Tady hodně záleží na tom, jakými lidmi se majitel obklopí, aby mu práci ulehčili, což už je vyloženě na Jardovi. Když jste hráč, tak si ráno odtrénujete hodinu na ledě, hodinu v posilovně a dál nemusíte nic řešit.
„Já říkám, že Jarda je takový majitel, trenér i kapitán v jednom."
Když tedy pronikáte do řízení klubu, mám to chápat tak, že byste v budoucnu Jardovi s chodem hokejového Kladna rád pomohl?
(usměje se) Jaké si Jarda vybere spolupracovníky, to už je vyloženě na něm. Já to beru z pohledu toho, že kariéra se mi blíží ke konci a do konce života sedět na zadku rozhodně nebudu. Takže se poohlížím po tom, jakým směrem se vydat dál. A tohle všechno k tomu patří. Jestli to bude na Kladně, případně někde jinde, to už záleží na nabídkách. Vždycky se ale rád dopředu alespoň částečně seznámím s tím, co by mě v jednotlivých pozicích mohlo čekat, byť je samozřejmě jasné, že většinu zkušeností člověk získá, až když si těmi zkušenostmi sám projde.
K padesátinám padesátikoruna. Jak Jágr oslaví kulatiny?
Vraťme se na led. I letos nastupujete s Jardou v jednom útoku. V čem byste řekl, že jsou vaše styly srovnatelné a v čem zase rozdílné?
Takhle bych to nesrovnával. Jágr je jenom jeden, nikdo další už takový nebude. Ale myslím, že moje výhoda je v tom, že se dokážu přizpůsobit svým spoluhráčům a využít tak jejich silných stránek. Jarda je silný na puku, strašně těžko ho od něj odtlačíte. Já naopak puk rád posunu, což on o mně ví. V tomhle máme podobné myšlení, takže on si puk podrží a zase mě hledá zpátky. Takhle jsem to měl se všemi spoluhráči. Vždycky se snažím využívat jejich silných stránek a sám se pak starat o ten zbytek.
Hecujete se coby dva z nejzkušenějších?
Samozřejmě, že občas něco proběhne. Teď naposledy si vybavuju, že mi říkal, že ode mě nedostal ještě pořádnou nahrávku, tak jsem mu vyhrabal dva týdny starou, kdy jsem mu nahrál do prázdné. (směje se) Ale to je ze srandy. Taková klasika.
„Světový šampionát v roce 2011 byl asi náš nejlepší společný turnaj."
O Jardovi jsem každopádně slyšel, že legraci v kabině dělá rád.
Jojo, když má náladu, tak vtípky padají. Když ji nemá, tak myslím, že je to poznat, takže jsme zvyklí. I když už je v kabině v podstatě jiná generace hráčů, tak on se do těch hráčů umí jakoby navést a vždycky nějaký ten vtípek udělat.
Když říkáte, že je na něm poznat, jakou má náladu… Kdy jste Jardu viděl v kabině nejvíc rozčíleného?
Jeden moment si nevybavím. U něj vždycky záleží na tom, jakou má tým výkonnost a jak hraje. Momentů, kdy jsem ho zažil rozčíleného, tak byla spousta. Stejně jako těch opačných momentů.
Vzájemně se protnuly i vaše reprezentační kariéry. Jak vzpomínáte na mistrovství světa 2011 a čtvrtfinále s USA, ve kterém dal Jarda hattrick?
Byl to skvělý zápas. Hlavně strašně rád vzpomínám na celé to mistrovství, protože jsme hráli skvělý hokej a dominovali. Bohužel nám nevyšel jeden zápas, který nás připravil o zlato. A myslím, že Jardův hattrick byl neuvěřitelný zážitek především pro fanoušky, kteří byli přímo na tribunách.
Po tomhle čtvrtfinále se řešil Jardův rituál, kdy na ledě četl Bibli. To dělá často?
Pokud já vím, tak je to jeho tradiční rituál. Před každým zápasem i na Kladně si najde chvíli, kdy čte Bibli.
Jágr už slavil padesátku. Od sestry a Řezníčka převzal speciální dresy
Byl to váš nejpodařenější společný turnaj?
Asi jo. Pak jsme spolu hráli ještě nějakou olympiádu, ale to už nebylo takový. Měli jsme těžké soupeře, navíc to bylo později, takže naše výkony už tak výrazné nebyly.
Byl pro vás právě Jágr vzorem, když jste hokejově vyrůstal?
Jasně. Tím, že jsme z Kladna, tak jsme k němu vzhlíželi. Tady nebylo kam utéct. Ale měl jsem i další oblíbené hráče. Ať už to byl Paul Kariya, malinký, ale šikovný hráč, který se dokázal prosadit ještě v té staré NHL, kde se hákovalo a drželo. U nás na Kladně byl mým vzorem zase Radek Gardoň, taky strašně malinký, ale moc šikovný hokejista.
Co byste Jardovi k jeho padesátým narozeninám popřál?
Hlavně zdraví, víc asi není potřeba. Ten zbytek si každý dá sám. Zároveň mu přeju, aby ho věci, které dělá, činily šťastným.
Souhrn všeho k 50. narozeninám Jágra:
Share on Facebook
