Palát o cestě za Stanley Cupem, oslavách na vodě i bublině. Přiveze pohár?
Dokázal to, o čem jako malý snil. Ondřej Palát zvedl nad hlavu Stanley Cup, ke kterému výrazně přispěl jedenácti zásahy v play off NHL. Životní hokejový zážitek s vítěznou partou Tampy Bay pořádně oslavil. Jak náročná byla cesta ke slavnému poháru? A dostane se Stanley Cup do Česka?
Ondro, už vám došlo, že jste dokázali něco fakt velkého?
Užíváme si to, ale co jsme dokázali, si začneme uvědomovat až v dalších dnech, kdy bude větší klid. Bylo to hrozně těžké play off. Velká dřina.
Náročné jsou určitě i oslavy, že?
Je to tak, ale všichni se je užíváme. Přiznám se, že už se těším, až budu mít trochu klid, ale teď si to užíváme naplno. Je to paráda!
Kolik jste toho naspal a kdo byl největším „tahounem“ oslav?
Zatím jen pár hodin. Jsme trochu unavení, ale party byla super. Nejvíc to táhl asi Patrick Maroon, který vyhrál Stanley Cup podruhé za sebou. Ale třeba i Nikita Kučerov, který na stadionu políbil majitele Jeffa Vinika. To bylo neskutečné. (směje se)
Skvělým zážitkem byla určitě i stylová projížďka na lodích. Jaké to bylo?
Byla to paráda! Tohle tady ještě nikdo neudělal – ani vítězný tým z roku 2004. Bylo to fakt neskutečné. Byli jsme rozděleni ve skupinkách na lodích. Fanoušci postávali na břehu, na mostech, všude kolem. Mělo to neskutečnou atmosféru. Byla to pecka.
A co bláznivé nápady typu tetování a podobně. Nedošlo k něčemu takovému?
Zatím asi ne. Pár kluků bude mít modřiny, ale o tom bych asi neměl mluvit. (směje se) Něco bláznivého proběhlo, ale to k tomu patří. Všichni jsme si to užili. Mladí hráči si to samozřejmě užívají víc. Mně je sice teprve 29 let, ale nezvládám to tak, jako když mi bylo dvacet. (směje se)
Pojďme zpátky k hokeji. Jak náročná byla finálová série?
Musím říct, že Dallas byl ve finále právem. Byla to těžká série, to jsme poznali už v prvním utkání, kdy na nás vlétli a prohráli jsme. Hrozně náročné to ale bylo i třeba s Columbusem. Každé kolo bylo jiné – týmy hrály odlišným stylem hry a jednoduché nebylo opravdu nic.
Ve finále jste porazili Dallas, kde hraje i Radek Faksa. Hecovali jste se před sérií?
Fíkuse jsem potkal, takže jsme spolu kecali. O popichování to nebylo, jen jsme si popřáli hodně štěstí. Moc mě mrzí, že byl zraněný a nemohl nastoupit, Dallasu by určitě pomohl.
„Něco bláznivého proběhlo, ale to k tomu patří. Pár kluků bude mít modřiny, ale o tom bych asi neměl mluvit.“
Šampiony se stali i Jan Rutta či Slovák Erik Černák...
Bylo to úžasné, že tam byl Rutič a Čerňas. Pokecat si česky je vždycky speciální, dali jsme si české pivo. Jsem moc rád, že nastoupil do finále a pomohl nám.
V bublině už prý šílel...
Neměl to jednoduché. Byl zraněný a nemohl s námi nic dělat. Byl jen v posilovně. Říkal, že se asi zblázní, pokud bude dělat další cvičení (směje se). Jinak jsme ale hráli PlayStation, dali jsme si fotbálek, abychom se rozptýlili. Jsem moc rád, že ho mám v týmu.
V play off jste nastřílel jedenáct gólů. Jaký z nich byl podle vás nejdůležitější a jaký nejhezčí?
Nejdůležitější proti Bostonu, protože každý gól v prodloužení je výjimečný. Nejhezčí byl asi ten ve finále proti Dallasu, jak jsem objel beka. (směje se)
Jaké bylo trávit přes dva měsíce zavřený s týmem v bublině?
Nebylo to nejjednodušší. Začali jsme v Torontu, kde byla bublina super. Bylo tam všechno, co jsme potřebovali. Mohli jsme se projít na vedlejší fotbalový stadion, kde jsme si mohli zakopat. Byl tam bar, restaurace, v hotelu tenisové kurty... Bylo to tam v pohodě.
Edmonton byl v tomhle směru jiný, byl menší. Hotel byl krásný, ale venku jsme měli jen malý dvorek, kam jsme si mohli zajít na kafe a to bylo všechno. Hotel byl propojený s hokejovou halou a moc věcí se tam dělat nedalo. S partou kluků jsme si ale udělali pohodu a bylo to super.
Co na to vaši blízcí?
Prožívali to asi stejně jako my, museli jsme to skousnout. Věděli jsme, že pokud to máme vyhrát, budeme tam přes dva měsíce. Všechny rodiny nás podporovaly, často jsme si volali. Jsme rádi, že jsme to vyhráli, a že už jsme zpátky s rodinami.
Jaké bylo zvednout nad hlavu Stanley Cup před prázdnými tribunami?
S fanoušky jsem to nezažil, ale líbilo se mi to i bez nich (směje se). Když máte plnou halu fanoušků, určitě je to něco jiného. Na druhou stranu má své kouzlo, když dáte gól, nebo slavíte Stanley Cup s partou kluků a lidí, kterou jste měl kolem, a řvete na sebe.
„Užíváme si to, ale co jsme dokázali, si začneme uvědomovat až v dalších dnech, kdy bude větší klid. Bylo to hrozně těžké play off. Velká dřina.“
Je reálné, že by se Stanley Cup objevil v Česku? Půjde to v dnešní situaci?
Zatím někdo říkal, že pohár zůstává v Tampě. Všichni ale doufáme, že se situace změní, bude to jako v minulých letech a pohár navštíví země všech hráčů.
Tampa byla poslední roky často favoritem. Proč to vyšlo až letos?
Hráli jsme trochu lépe jako tým, lépe z obrany a nespoléhali jsme jako v minulých letech na naše gólmany, ať už to byl Bishop v roce 2015 nebo Vasilevskij v posledních letech. Nespoléhali jsme se jen na ně. Máme dobré útočníky, tohle nám zůstalo. Umíme dávat góly.
Věříte, že by se Tampa Bay mohla stát novou dynastií?
Moc si to přeju, ale Julien BriseBois (generální manažer Lightning – pozn. red.) je v těžké pozici. Musí udělat nějaké trejdy. Tampa má ale výborné mladé kluky a doufám, že ještě dlouho budeme dobrým týmem.
Nebojíte se, že manažer ukáže zrovna na vás?
Je to byznys. Všichni chápeme, jak to chodí. V každém sportu je to na denním pořádku. Můžu to být já, Johnson, kdokoliv. S tím se nedá nic dělat, život pokračuje dál.
Share on Facebook
