Ostřížek už bez krytu: Hlavně, že vidím. Ale do konce života mám kontroly
Foto: Alena Zapletalová a fotoarchiv Davida Ostřížka
Zranění třísla, pak potíže s okem. Po návratu ze zranění musel David Ostřížek odehrát pár zápasů i v celoobličejovém plexi! Občas hůře viděl puk. „Trošku jsem s tím bojoval,“ přiznává. Nicméně už je v pořádku a proti Hradci Králové vstřelil i první branku v sezoně.
„Já si myslím, že každý zápas je lepší. Proti Hradci dal branku, břevno… Měl tam ale i dvě ztráty, kdy z toho jel soupeř sám na branku,“ pozastavil se trenér Jan Tomajko na chvíli. „Takže ve chválení bych to nepřeháněl,“ pousmál se kouč Olomouce po porážce 2:3 po samostatných nájezdech.
Davide, s Hradcem jste padli v nájezdech až v osmé sérii…
Bolí to. Měli jsme to dobře rozehrané. Je škoda, že jsme to nedotáhli na tři nebo aspoň na dva body. Byli jsme už blízko. Pak se to ale změnilo a oni to přetlačili. Takhle to někdy je. Ale… Co se dá dělat. Měli jsme teď dva těžké soupeře a máme čtyři body. To je docela fajn.
Vy jste se trefil poprvé v sezoně, navíc pár setin před koncem druhé části. Věděl jste hned, že to bude platit?
Ne, čekal jsem pokorně na rozhodnutí. Já jsem slyšel, že siréna byla až poté, co to vylétlo z branky. Ovšem nebyl jsem si jistý…
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Byla to úleva? Pár sekund předtím jste trefil břevno.
Jednoznačně. Už jsem ze sebe byl docela frustrovaný, že jsem to netrefil. Naštěstí jsem si to pak dobře narazil o masku brankáře a zázrakem mi to přistálo zpátky na hokejce… Poté jsem to měl už do prázdné.
Byl to pro vás teprve devátý zápas v sezoně a šestý v prosinci. Co vám naposled bylo?
Dostal jsem pukem do oka… Měl jsem zlomený a naštípnutý nos. Pak zlomenou očnici a dutinu pod okem. Potřeboval jsem, aby to dobře srostlo. Nějakou dobu jsem musel stát. Já už s okem měl problémy… Něco mi tam vevnitř popraskalo a do konce života budu muset chodit na pravidelné kontroly. Je to nepříjemné, ale naštěstí vidím normálně a už vše se vrátilo do normálu.
„Něco mi tam vevnitř popraskalo a do konce života budu muset chodit na pravidelné kontroly."
Takže nějaké potíže se zrakem nemáte.
Ne, naštěstí ne. Akorát si dvakrát denně musím kapat dvoje kapky. Hlavně, že vidím…
A jak se vám to stalo?
Na dopoledním rozbruslení před zápasem. Kluci zrovna jeli na utkání do Hradce. Byla to nešťastná situace, která se prostě stane. Já jsem se lekl, když jsem byl asi metr vedle brankáře. Puk se pak odrazil od vyrážečky a já jsem se zrovna narovnal… Zajelo mi to přímo pod plexi na oko.
Po návratu jste musel odehrát pár zápasů i se štítem přes celý obličej.
Ano, ovšem už minulý zápas s Třincem jsem hrál bez něj. Popravdě, nehraje se s tím dobře. Jak si člověk jednou zvykne na malé plexi, tak má pak nějakou hranici. Zkrátí si vidění, a to hlavně po stranách. Občas se mi stávalo, že se mi to rosilo. Navíc tak blbě, že si člověk musel hledat úhel, ve kterém vůbec viděl puk… Trošku jsem s tím bojoval. Ale zase lepší než mřížka.
„Člověk musel někdy hledat úhel, ve kterém vůbec viděl puk..."
Takže doufáte, že už ho mít nikdy nebudete, co?
Rád bych se tomu už vyhnul. (usmívá se) Nakonec to ale nebylo tak hrozné. Naštěstí jsem to měl asi jen dva týdny…
V této sezoně to pro vás nebylo jediné zranění…
Letošní ročník se zatím pro mě nevyvíjel moc dobře. Doufám, že už to pro mě bude v pohodě. Rád bych už hrál naplno bez zdravotního omezení. Prvně jsem laboroval s kotníkem, pak s tříslem. Potom byla vlastně covidová pauza, kdy většina z nás prodělala koronavirus. Po čtyřech dnech na ledě jsme skočili do zápasu. A když jsem se do toho dostal, tak jsem zase ležel s okem… Jsem moc rád, že konečně hraju a že nyní nemám omezení.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Jaká zranění z nich bylo nejhorší?
No, asi tříslo. Já se s ním častěji potýkám, ale už je to lepší. Snad mě to už pustí. Oko bylo taky nepříjemné, ale přeci jen za dva týdny to šlo a jen jsem čekal, kdy to bude úplně optimální. S tříslem jsem se trápil od srpna… Což je nic moc.
V srpnu jste mi prozradil, jak jezdíte na kole na tréninky. Platí to stále?
Teď jsem moc nejezdil. I vzhledem k tomu, kdybych se zase někde vysypal… (směje se) Asi by to nebylo dobré pro kosti, které mi srůstaly. Navíc jak se hraje skoro obden, tak i proto moc nechci jezdit. Program je fakt náročný a člověk se snaží šetřit každý kousek energie, který mu zbývá.
?David #OSTŘÍŽEK popisuje také svůj rychlý návrat do zápasů v minulé sezoně skrz zranění. Jaká jediná věc mu na Hané...
Zveřejnil(a) HC Olomouc dne Neděle 30. srpna 2020
A jak se cítíte na ledě?
V prvních zápasech jsem se hledal, navíc jak jsem měl i ten štít… Nebylo to fakt příjemné. Když jsem se navíc vrátili po covidové pauze, tak všichni kromě pár týmů byly na stejné startovací čáře. Tam se to trošku ztratilo, jak jsem nehrál. Jak jsou pak všichni rozjetí, tak mi to trvalo o to déle… Poslední dva, tři zápasy se mi ale nehrálo vůbec špatně. Nyní chci své výkony stupňovat, abych byl platný pro tým a abych z toho měl radost i já.
„Sezona je dost rozdrbaná a chybí nám lidi na stadionu. Ale to každému, hrajeme hokej přece pro ně."
Olomouc je zatím na desátém místě se ziskem 29 bodů. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?
Hodnotí se to těžko… Nějak jsme začali, pak jsem z toho dvakrát vypadl. Hodně jsem musel kluky sledovat v televizi. Sezona je dost rozdrbaná a chybí nám lidi na stadionu. Ale to každému, hrajeme hokej přece pro ně. Bez nich to není ono, zvláště doma! Naše výkony jsou nahoru dolů. Doufám, že si budeme držet nějaký standard a budeme sbírat co nejvíce bodů…
Jak vám sedí spolupráce s Vilémem Burianem a Vojtěchem Tomečkem? Poslední dva duely jste hráli spolu.
Zase jsme s Vildou po letech oprášili spolupráci. Kdysi jsme spolu hráli v Třebíči. On je dříč a je výborně silově vybavený. Vždy se mi s ním hrálo dobře. A s Vojtou Tomečkem též… Já si nemám na co stěžovat.
První duel v novém roce vás čeká v dalekém Litvínově…
Já jsem na delší výlet už dlouho nejel. Naposled asi do Liberce, když se začalo hrát po covidové pauze. Těším se, až si zase budu mačkat nohy vzadu v autobuse. (směje se) S ním to jsou dobré zápasy. Oni jsou docela hokejoví. Podíváme se na video, připravíme se na ně a uvidíme, co to přinese. Snad pojedeme domů s body.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
