Neuvirthova zpověď: O kariéře, zraněních i trénování. Těší se na Haška
Michal Neuvirth
|
Foto: hcsparta.cz
Michal Neuvirth patřil mezi nejlepší české gólmany své generace, jenže vleklá zranění mu znemožnila ukázat plný potenciál. Teď cepuje coby trenér mladé brankáře Sparty a zároveň se těší na pardubický Souboj legend, který se uskuteční 11. listopadu nebo sparťanský Návrat legend, jež je na programu v sobotu 9. prosince v Holešovicích. O tom všem je následující obsáhlý rozhovor.
Už jste se dostal do fáze, kdy si doma občas sednete do křesla a bilancujete vaši úspěšnou kariéru?
To víte, že si takhle občas něco vybavím. Když vidím třeba hokej v televizi a podobně. Když jsem nastoupil u sparťanské mládeže, vybavily se mi vzpomínky z dob, kdy jsem v mládeži chytal sám. Vzpomínám hlavně na dobré věci.
Takže jste se koncem kariéry vnitřně už smířil?
Hokej mi pořád chybí. Jsou to zvláštní pocity, když v NHL vidím chytat gólmany v mém věku, o kterých si myslím, že jsem byl lepší než oni. Ale na druhou stranu… Už je to nějaká doba, obrečel jsem to a teď se soustředím na trenérskou práci. Rány z konce kariéry jsou zahojené.
Řekl bych, že horší pro vás byla možná nejistota, když jste se snažil vrátit a nevěděl, jestli se to podaří. Když už pak člověk kariéru definitivně ukončí, je čas na srovnání se s realitou.
Přesně takhle jsem to měl. Největší rána pro mě byla, když jsem se přes rok snažil vrátit a nakonec si uvědomil, že NHL je pro mě uzavřená kapitola. Pak jsem se ještě snažil vrátit na Spartě – a když bylo jasné, že to nepůjde, taky mě to mrzelo. Ale zkrátka už to nebylo takové jako z konce v NHL.
„Hokej mi pořád chybí. Jsou to zvláštní pocity, když v NHL vidím chytat gólmany v mém věku, o kterých si myslím, že jsem byl lepší než oni."
Nemrzelo vás, že jste si vlastně nikdy pořádně nevyzkoušel žádnou top evropskou soutěž?
Myslím, že takhle to byla ta lepší varianta. Pro gólmana je fajn, když do zámoří odejde jako mladík a udrží se tam. Lepší, než když se musíte prokousávat přes Evropu. Zachytal jsem si alespoň na Spartě v době výluky NHL.
Zdravotních problémů vás během kariéry potkalo spoustu. Přemýšlel jste o tom proč?
Jasně. Myslím, že hlavní důvod byl v tom, že v době mé kariéry se dělaly nové styly chytání, ale ještě nebyla žádná kompenzační cvičení. Bylo to takové mezidobí, kdy hodně gólmanů skončilo kvůli kyčlím a podobně. Zkrátka hodně jsme trénovali, hodně jsme běhali, posilovali s činkami. Ale…
„Moje častá zranění? Myslím, že velkou roli hrálo, že ještě nebyla žádná kompenzační cvičení."
Taková stará škola z dnešního úhlu pohledu.
Přesně tak. Styl letní přípravy nebyl podle mě za mých mladých let pro gólmany úplně dobře udělaný, ale lepší se to. Vzpomínám si, když jsem poprvé nakouknul do NHL, byl jsem hrozně přemotivovaný. Protahoval jsem se i večer doma u televize. To mi asi taky dvakrát nepřidalo.
Foto: Vladimír Koča, hcsparta.cz
Snažíte se na základě vlastních zkušeností dbát na to, aby vaši svěřenci důležitost kompenzačních cvičení nepodceňovali?
Pořád jim říkám, že zdraví je základ, že se o svá těla musí starat. Když vás nepodrží zdraví, můžete být i nejlepší ze všech, ale je vám to k ničemu. Zdraví může kariéru sportovce ve vteřině zničit. Proto je důležité, aby se o svá těla starali co nejlíp už třeba v patnácti letech. Pak totiž může být pozdě. Zase mluvím z vlastní zkušenosti.
„Když jsem poprvé nakouknul do NHL, byl jsem hrozně přemotivovaný. Protahoval jsem se i večer doma u televize."
Dokázal byste si představit, že se trenéřině budete věnovat dlouhodobě?
Dobrá otázka. Trénování mě baví, ale budu si to muset lépe rozvrhnout. Další prioritou pro mě totiž je, abych se mohl věnovat mým malým dětem, přičemž jako trenér strávíte na zimáku hodně času.
Možná i víc než jako hráč, kdy si prostě odtrénujete a můžete domů…
Je to tak, nečekal jsem to, ale na zimáku teď trávím víc času, než když jsem byl profesionální hokejista. Přiznám se, že to jsem úplně nechtěl, ale dávám do toho všechno. Dokončím tuhle sezonu a pak uvidíme, co bude dál.
„Nečekal jsem to, ale teď na zimáku trávím víc času, než když jsem byl profesionální hokejista."
Jak moc se za ty roky změnil styl práce s gólmany?
Vůbec se to nedá srovnávat. Na Spartě jsme sice za mých mladých let měli trenéra gólmanů, ale ten byl pro celý klub, takže jsem ho viděl možná dvakrát za týden. Když jsem odešel do Kanady, v juniorce a na farmě nebyl žádný trenér gólmanů. Prvního trenéra gólmanů jsem regulérně měl až v NHL. Dneska je úplně jiná doba, trenéři gólmanů jsou standard snad všude.
Co je pro vás v roli trenéra gólmanů klíčové?
S klukama se snažím mít otevřený vztah. Většinou máte v týmu tři, ale chytat může jen jeden, přičemž hlava je u gólmanů základ. Když budu upřímný, chytat umí všichni skoro stejně. O tom, jestli budete opravdu úspěšný gólman, rozhoduje to, jestli dokážete snést tlak a velké zápasy.
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Trenér gólmanů musí být i dobrý psycholog, ne? Říkal jste, že máte v týmu tři, ale chytat může jen jeden, takže udržet v takové situaci pozitivní myšlení je podle mě klíčové.
Psycholog, motivátor… Když klukům vyjde zápas, snažím se, aby nebyli moc na hrušce, naopak když se jim nepovede, mým cílem je, aby nebyli moc dole. Snažím se jim předat hlavně to, co jsem se naučil v zámoří, protože mentalita v zámoří je z obecného úhlu pohledu úplně jiná než tady v Česku. Ať už co do mentální stránky věci, nasazení a tak dále.
„Prvního trenéra gólmanů jsem regulérně měl až v NHL. Dneska je to standard téměř všude."
Má sparťanská mládež ve své zásobě momentálně top brankářský talent, který by mohl naskočit rovnou do extraligy?
Máme velmi talentované gólmany. Na druhou stranu vždycky říkám, že pro gólmana je klíčové, aby stabilně chytal. Jedině tím získá potřebné zkušenosti. Takže pokud by měl takový kluk chytat, byť třeba v Chance lize, podle mě mu to pomůže.
Mimochodem, společně s Ondřejem Pavelcem jste toho v mládežnických reprezentacích odchytali celkem dost. Ondřej teď působí coby trenér brankářů u seniorské reprezentace. Komunikujete spolu?
Komunikujeme spolu pravidelně, navíc se i vídáme. Ondra mi toho má dost co předat, protože v trenéřině je napřed. Držím mu palce, aby u seniorské reprezentace uspěl.
„S Ondrou Pavelcem pravidelně komunikujeme."
Až to u reprezentace jednou položí, lákalo by vás vzít to po něm?
Takhle dopředu ještě neuvažuju. (usmívá se) Pro mě je teď klíčová tahle sezona na Spartě, ale když o tom přemýšlím, asi není nic většího, co jako trenér gólmanů můžete dosáhnout. Reprezentace je nejvíc.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
11. listopadu se zúčastníte pardubického Souboje legend, v sobotu 9. prosince poté sparťanského Návratu legend, když v Holešovicích obléknete dres sparťanských ikon. Těšíte se?
Jo, těším se na zápas i na fanoušky. Naposledy jsem chytal na exhibici v Litvínově a moc jsem si to užil.
Přepadne vás před plnou halou nostalgie?
Určitě, podobné to bylo i v Litvínově. Když jste před plnou halou, vybaví se vám napětí nebo i nervozita z dob profesionální kariéry.
Rozdíl je v tom, že tady si na nervozitu můžete před zápasem dát pivo, co?
Přesně! Ale já si ho dám spíš až dochytám. (směje se) Tyhle exhibice jsou pro gólmany docela složité. Moc se nebrání, je hodně nájezdů, o to je to těžší.
„Pivo si na pardubické exhibici dám asi až dochytám."
Pořád z vás cítím poměrně velkou ctižádostivost.
Nejedu tam proto, abych dostával góly. (směje se) Budu se snažit předvést co nejlepší výkon.
Proběhne před zápasem speciální příprava?
Párkrát se na ledě sklouznu v gólmanském, abych se v sobotu necítil úplně tragicky. Jinak nic extra.
Spousta gólmanů mi před exhibicemi říká, že se je budou snažit ustát. Jak to máte vy?
Rozklek udělám, ještě nejsem úplnej dřevák. (směje se) Ale určitě to nebude o tom, že budu v bráně skákat, abych si utrhl tříslo nebo kyčel.
„Nejvíc se těším na Hašana. Když jsem byl malý, měl jsem v pokoji jeho plakát."
Na koho se v rámci pardubického Souboje legend nejvíc těšíte?
Těším se na všechny, ale když jsem koukal na soupisky, nejvíc asi na Hašana v poli.
Vzpomínáte si na dětství, kdy byl, předpokládám, Dominik Hašek vaším vzorem?
Velice živě. Vzpomínám si, že jsem měl v pokoji jeho velký plakát.
A říkal si: Jednou se taky dostanu do NHL.
Jak říkáte. Fakt to byl můj velký vzor. I dneska mladým klukům říkám, že je důležité, aby měli vzory. Ptám se jich na ně. Vždycky byste se měl mít s kým ztotožnit, a i podle něj si vypilovat svůj styl chytání.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Share on Facebook
